Ženský prvek v mužském světě

foto Marek Kučera

Bankovnictví je tradičně velmi pánskou disciplínou. To se ale začíná měnit. Nejviditelnějším příkladem dámského nástupu je Daniela Pešková, žena, která z představenstva řídí nejviditelnější část České spořitelny.  Měla by banku i její klienty provést do nové éry finančních služeb.

Rok 2016 se zapsal do dějin českého finančního sektoru v několika směrech mimořádným způsobem: přišla výměna guvernéra i několika členů bankovní rady ČNB, čekalo se na uvolnění devizových intervencí a v představenstvu velkého bankovního domu zasedla první členka. Možná to zní až neuvěřitelně, ale je to tak: Daniela Pešková je skutečně první ženou, která se od pádu komunismu objevila v nejvyšším vedení některé z velkých bank.

V České spořitelně zodpovídá za retailové bankovnictví. Do něj patří pobočková síť, callcentrum, přímé bankovní kanály, jako je internetové bankovnictví a aplikace a vůbec veškeré aktivity a nabídky banky směrem k fyzickým osobám a malým firmám do šedesáti milionů obratu. K tomu má pak jako členka představenstva i sdílenou odpovědnost za celkové výsledky, plnění veškerých nařízení regulátora a za velká rozhodnutí s dopadem na celou banku.

Kromě toho má mít ve vedení banky ještě jednu roli – o níž při jejím uvádění do funkce hovořil předseda představenstva Tomáš Salomon. Totiž že přinese do vedení „ženský prvek“.

Když se Daniely Peškové ptám, v čem vlastně ten ženský prvek spočívá, tak se nejprve rozesměje a říká, že se jí těžko odlišuje obecná role ženy od její role osobní. „Obecně ženy mívají větší cit pro náladu v týmu, pro to, zda celek skutečně funguje dohromady. Myslím, že se ženy více ptají, pro ženský komfort je důležité, aby té věci, o které rozhodují, opravdu rozuměly. Muži jako by někdy měli pocit, že když se zeptají, tak dají najevo nějakou svou nedostatečnost. Tímhle ženy netrpí, nebo alespoň já určitě ne,“ popisuje své pozorování rozdílných rolí mužů a žen. Svou roli pak samozřejmě hraje i ego, to mužské bývá v manažerských pozicích tradičně větší a také se snáze cítí poraněno. K tomu patří i to, že si ženy častěji dovolí vyjádřit pochybnosti, případně se ptát na zpětnou vazbu. Když se pak třeba dozví, že má někdo z týmu výhrady, neberou to jako osobní útok, což se mužům stává. „Zkrátka si nepotřebujeme tolik přeměřovat vlastní důležitost a velikost,“ říká s úsměvem.

Dobrá role žen v týmu, a to zejména žen, které mají rodinu, je podle ní i v tom, že si zkrátka hůře mohou dovolit nekonečná zasedání, která nemíří k výsledku. „Muži jsou častěji schopní probrat některé věci i několikrát po sobě. Žena s rodinou bude mít daleko více tendenci směřovat k nějakému závěru, posunout se dál. V tomto směru jsou podle mé zkušenosti ženy, navzdory všeobecnému přesvědčení, méně upovídané než muži,“ říká Pešková. Je přesvědčená, že se mužský a ženský prvek ve vedoucím týmu výborně vzájemně doplňují.

Slíbila jsem to mámě

Podpořte Reportér sdílením článku