Rváč, který porazil sám sebe. A vyhrál.

Před rokem mu řekli, že má před sebou pět let života. Tehdy se zapojil do projektu Srdcerváči, aby ukázal lidem, že se dá žít i se zdravotním handicapem – v jeho případě s nádorovým onemocněním lymfatických uzlin.

Před půlrokem mu řekli, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Pokračovat v léčbě nejde, další ozařování a chemoterapii by už tělo nevydrželo. „Užívejte si rodiny, jak to jde,“ zněla věta lékařky.

A tak už v červnu začal nakupovat vánoční dárky své milované ženě a třem malým dětem. A věřil, že se dožije Vánoc. To si předsevzal jako svůj poslední cíl.

A před pár týdny se dozvěděl, že se… uzdravil. Ano, čtete dobře. Zpráva z lékařského vyšetření konstatovala, že je čistý.

•••

Stanislav Vajda, bývalý voják a hrdina příběhu s dobrým koncem. Když jsem se s ním viděla před dvěma měsíci, byl unavený, smutný. A přesto svým způsobem pozitivní. Smířený.

Dnes na tiskové konferenci ve Všeobecné fakultní nemocnici mluvil o poznání silnějším hlasem, v náručí držel čtyřletého syna Ondru. Ten při příchodu do místnosti brečel, vyděsil jej už nápis NEMOCNICE. „Zažil mě jen jako maroda,“ vysvětloval Stanislav Vajda omluvně.

Znovu pak převyprávěl celou svoji anabázi, v níž, jak řekl, hrála velkou roli psychika.

„Chtěl bych poděkovat hlavně klukům z armády, že mě drželi nad vodou. Pomáhali mi celou dobu a udělali novou střechu na baráku, aby rodina byla zaopatřená. Díky nim jsem měl všechno vyřešený a mohl se už jen těšit na ty Vánoce.“

A v tu chvíli se nejspíše také uzdravil. Zázrak? „Nikoli,“ vysvětlila předsedkyně onkologické společnosti docentka Jana Prausová. „Takové případy se stávají, odborně se tomu říká spontánní regrese. Nemoc prostě sama ustoupí.“

Stanislavův imunitní systém nepochybně nastartovalo to, že se se svým osudem srovnal. Odboural stres. A teprve tehdy také mohl doznít efekt předchozí léčby.

Svůj první článek o Standovi, který vyšel v říjnovém čísle magazínu Reportér, jsem nazvala Rváč, který porazil sám sebe. Ani jsem netušila, přesněji nedoufala, že bude až takhle pravdivý.

Celý příběh Stanislava Vajdy si můžete přečíst zde.