Korzo Národní: Děláme věci a věci jsou super!
12. listopadu 2017
Reportér 11/2017 · Číslo 39
ZvětšitLukáš Bíba
Mladí si pletou 17. listopad s bitvou na Bílé hoře a neváží si vlastní historie – podobné povzdechy můžeme slyšet každý rok touto dobou. Je to opravdu tak? A platí to pro všechny mladé? Tento příběh stěžovatele na ignorantskou a nevděčnou generaci nejspíš zklame. Vystupují v něm lidé, kteří letos už počtvrté chystají slavnost Korzo Národní. Většina z nich v roce 1989 ještě nebyla na světě.
Tatínek je strojvedoucí, maminka učitelka – vypráví mladá dívka a pokračuje: „Viděla jsem, že mají svoje zásady a chovají se k okolí hezky. Taky chtěli, abych věděla, co pro ně znamenal listopad 1989. A já to tak nějak normálně pochopila.“
Sedíme v prvním patře Paláce Metro na Národní třídě, kde sídlí spolek s názvem Díky, že můžem. Kolem stolu je pětice mladých lidí a mě zajímá jejich rodinné zázemí, protože mi nepřijde úplně normální, aby někoho, kdo se narodil v letech 1993–1995, oslovovalo něco tak předpotopního, jako je výročí 17. listopadu.
Ale opravdu je to zajímá, byť vysvětlení se mírně různí.
Nechceme svátek gerontů
„Mamka prodává v obchodě, taťka jezdí s kamionem. Nějak extra jsme tyhle věci doma nerozebírali. Ne že by to našim přišlo úplně lhostejný… Věc, která mi reálně změnila život, byl ale Budějovický Majáles,“ zní mužský hlas.
„Mamka je prodavačka, taťka pracuje v servisu oken. Nemůžu říct, že bych vůči nim byla vyloženě v opozici, ale víc mě ovlivnil festival Jeden svět na školách, studentské volby a hlavně Budějovický Majáles,“ říká další z dívek.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
