Fašista v saku: Marian Kotleba

Příběh tohoto devětatřicetiletého muže děsí mnohé Slováky. Původně středoškolský učitel, později „vůdce“ ultranacionalistické Slovenské pospolitosti v černé uniformě, která se nápadně podobá úboru Hlinkovy gardy. Dnes člen slovenského parlamentu za Lidovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS) ve slušivém saku. Marian Kotleba.

Je to hra na slepé a hluché. Rasismus? Ne, pouze svoboda projevu. Antisemitismus? Ne, jen svobodná diskuse o sio­nismu. Gardistické uniformy? Ne, stejnokroje štúrovských dobrovolníků z let 1848–1949. Demonstrace hrubé síly? Ale kdeže, pochod proti drogám. Samé „ušlechtilé cíle“. Má snad někdo něco proti?

Nejviditelnějšími aktéry této frašky jsou už dlouho příslušníci hnutí jako Slovenská pospolitosť (SP). S jednou politickou stranou před časem ne­uspěli, soud jim ji zrušil, ale zkoušeli to dál. Na rozdíl od kolegů z násilnických gangů a tvrdého jádra v ilegalitě působící neonacistické scény mají své veřejně známé jméno a tvář. To hlavní, co je spojuje, je obdiv k Slovenské republice 1939–1945 a jejímu prezidentovi Jozefu Tisovi. Jen si porovnejte zkratky nechvalně proslulé HSĽS (Hlinkova slovenská ľudová strana) a dnešní ĽSNS. Nedávno Marian Kotleba a jeho chlapci (ženy-poslankyně mezi sebou nemají) šokovali na Slovensku i v zahraničí: v parlamentních volbách získali více než osm procent hlasů pro svou stranu. A šokují dále. Ukazuje se, že holohlaví poslanci zmlátili cizince nebo že byli na demonstraci agresivní vůči muslimské rodině.

Jak se kotlebovci ke svému volebnímu úspěchu propracovali? Průzkumy ukázaly, že je nevolí jen obdivovatelé fašismu či nacismu na středním Slovensku. Dostali hlasy napříč celou zemí. Což znamená: buď voliči o jejich veřejně projevovaném fašismu z doby před deseti lety nic netuší, nebo tyto projevy prostě ignorují.

Rozpuštěná Pospolitost

Banská Bystrica, 11. březen 2008. Prší. Nic nenasvědčuje tomu, že za čtvrt hodiny by měl na náměstí začít protest proti nezávislosti Kosova. Vidět jsou skupinky policistů a hrstka novinářů pod stříškou zmrzlinárny. V hloučku postává i muž, který stále magnetizuje média: bývalý „vůdce“ Slovenské pospolitosti, někdejší učitel a nyní správce počítačové sítě na místním gymnáziu Marian Kotleba. Mírně přibral. Nemá uniformu, ale dlouhý černý kožený kabát. A neodmyslitelnou brigadýrku.

Jeho kolega, „pobočník vůdce“ Michal Laššák, do mikrofonu říká, že Slovenská pospolitost nemá s organizací akce nic společného. Přítomní na závěr zapálí svíčky za srbský národ. Slovenská pospolitosť – Národná strana (SPNS) byla politická partaj, kterou v březnu 2006 rozpustil Nejvyšší soud. Otázkou nicméně zůstává, proč ji o rok dříve ministerstvo vnitra vůbec zaregistrovalo: z programových dokumentů bylo od samého počátku jasné, že jsou v rozporu s ústavou. Strana chtěla budovat „nový Slovenský stavovský stát na národním, křesťanském a sociálním principu“. To by v praxi znamenalo rozdělení společnosti do deseti stavů, přičemž příslušníci menšin by tvořili stav poslední, desátý. Jejich zastoupení v parlamentu by odpovídalo tomu, jaké zastoupení má slovenská menšina v jejich „mateřském“ státě. A kdyby se jim takový systém nelíbil? Podle SPNS mohli přece ze Slovenska kdykoliv odjet!