Uprchlíci očima historika, který se ještě nenarodil

Ztráta perspektivy, nadhled a strach jsou obvykle matkou všech špatných rozhodnutí. Špatná rozhodnutí (byť vypadají v daný okamžik správná a logická), která se řetězí, a také nepochopené signály, vedou k dalekosáhlým problémům, jejichž důsledky se v každodenní překotné realitě špatně odhadují. Nicméně ze zpětného pohledu, s jakousi „historickou nafoukaností“ těch, kteří vědí, jak to dopadlo, se zdá, že to „muselo být jasné všem“.

Vždyť by na tom všichni tratili!

Jedním z příkladů může být vypuknutí 1. světové války. Současník průměrně obeznámený historií si dnes řekne, že špatných signálů bylo tehdy mnoho, a to nejen v krizovém roce 1914. Jak to, že je téměř nikdo neviděl? Martin Gilbert v prvním svazku Dějin 20. století píše, že Winston Churchill, tehdy první lord admirality, si chtěl v květnu 1914 s Německem navzájem odtajnit plány stavěných lodí – s tím, že by to omezilo špionáž a snížilo nedůvěru. Byl ochoten i čekat, protože se blýskalo na zlepšení vzájemných vztahů. Nápad nakonec zhatil ministr zahraničí Edward Grey.

Ostatně i období po sarajevském atentátu málokdo považoval za nebezpečné pro světový mír. Politici a královské rodiny si užívali léta a odpočinku, krize po vzoru těch předchozích měla být vyřešena – pokud to nepůjde jinak – válkou rychlou a lokální. Jak ukazuje Niall Ferguson ve Válce světa, ani ti, kteří by měli být nejobezřetnější, tedy finančníci, nepředpokládali zvýšení rizika. Převládalo přesvědčení, že se nic nestane, a pokud přece, bude to jen epizodka, protože královské rody jsou příbuzensky propojené, stejně jako finanční trhy, takže by válkou všichni tratili.

Dočasný autismus politických lídrů

Ne, že bychom se nyní ocitali na prahu války, ale německé zavedení hraničních kontrol kvůli přílivu uprchlíků a následný domino efekt během jednoho dne v zásadě ve střední Evropě vymazal jeden z pilířů Evropské unie: volný pohyb osob. Tento krok je vydáván za víceméně banální, technické a dočasné opatření, nikoliv za obnovení hranic. Ale může to dopadnout hůř. Během tohoto léta se objevilo mnoho nekoordinovaných kroků, které sice vypadají lákavě (například stavba plotu v Maďarsku), ale jsou jen výrazem zoufalství, potřeby „něco“ udělat, uklidnit veřejnost, která se v naší oblasti začala dělit na ty „pro“ uprchlíky a „proti“.

Je to podobné tomu, co Malcolm Gladwell v knize Mžik nazývá „dočasným autismem“. Člověk ve stresu a v časové tísni jedná automaticky, není schopen adekvátně vyhodnotit situaci a propadá předsudkům. Receptem, jak snížit pravděpodobnost přehmatu, je na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a znovu „nahodit“ mozek. Co tedy odhlédnout od každodenního proudu informací a vlastních preferencí a podívat se na problém očima člověka žijícího o padesát či sto let později? Jistě, záleželo by na tom, v jakém prostředí dotyčná/dotyčný budou žít a samozřejmě na tom, jak to všechno dopadlo. Přesto je možné se pokusit o určitou generalizaci.

Proč si ti lidé nasazovali psí hlavu?