Má za sebou dva pravděpodobně nejhezčí týdny ve svém dosavadním (pětadvacetiletém) životě. „Do Tokia jsme letěli jako naprostí outsideři, ale po pár dnech na nás před hotelem čekali lovci autogramů,“ líčí nadšeně a zároveň pořád ještě překvapeně Filip Smola, který po návratu české reprezentace z turnaje World Baseball Classic zavítal do podcastu Host Reportéra.
Kde je vlastně muzikant James Harries doma? Do značné míry v Praze, kde má základnu a rodinu už skoro polovinu svého života, bydlí tu třiadvacet let. Hovoří pěkně česky a v zásobě má spoustu pozoruhodných historek. V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví tento rodák z Manchesteru například o tom, jak hrál už v pubertě na ulici v Paříži, jak utíkal před policií v Hanoji, nebo o tom, jak se potkal s pětinou slavných Spice Girls.
Podle mě nemůžu vyhrát, říkala zpěvačka Lenka Lichtenbergová (za svobodna Hartlová) ještě před třemi týdny v podcastu Host Reportéra. Nadšená byla už z toho, že má dvě nominace na cenu Juno Award, kanadskou obdobu Grammy. Nakonec se ale o právě uplynulém víkendu v Edmontonu prošla po červeném koberci a k vlastnímu překvapení získala hlavní cenu v kategorii Global Music - Album of the year.
Sledujeme velký příběh současné české literatury: před deseti lety slavila neznámá valašskomeziříčská angličtinářka padesátiny a vydala svůj první román Slepá mapa. Zhruba před pěti lety se stala díky bestselleru Hana hvězdou, dohromady už prodala půl milionu knih, v dubnu pošle do světa román číslo šest. Jmenuje se Les v domě a je dost temný, truchlivý. V reálu působí spisovatelka Alena Mornštajnová jako veselá, optimistická dáma, což si dnes v Meziříčí ověříme – opravdu je to velký a zvláštní příběh.
Budím se na půl cesty mezi Prahou a Vídní. Ačkoli se přímotop v pokojíku snažil, udělit mu lze jen cenu útěchy. Před chvílí se rozednilo, sedm hodin ráno. Vykouknu z okna, náměstí je přenádherné – a prázdné. Před každý vchod vyšoupnutá popelnice, tucet zaparkovaných aut, tamhle holub. No jo, předjaří v Telči, i když vida; naproti v podloubí se přece jen cosi děje. Pan Motyčka skládá deset metráků uhlí do svého sklepa.
„Tak kdy spolu ten dárek od Ginsberga konečně vykouříme? Už dneska? Nebo až po posledním velkém mejdanu v Arše?“ Rozhovor se šéfem pražského Divadla Archa Ondřejem Hrabem a jeho ženou, režisérkou Janou Svobodovou, je plný podivuhodných historek, přičemž ta o skladateli Philipu Glassovi a básníku Allenu Ginsbergovi je jednou z nich.
Už v únoru vychází česká deska, u níž je velmi pravděpodobné, že bude aspirovat na album roku 2023. Jmenuje se Široko daleko a natočila ji kapela Zrní, jejíž zpěvák Honza Unger je dalším hostem podcastu Host Reportéra. V rozhovoru se zamýšlí mimo jiné nad tím, proč se nové skladby vyznačují lehkostí, veselou jednoduchostí a nadhledem.
Moderátor Poláček byl předem skeptický: „Chápu, pane inženýre, že se vám na žádný podcastový rozhovor trmácet nechce...“ Věta zůstala nedopovězena: „Kdy? Kde? Budu tam; ostatně, o tomhle vám už nikdo jiný nepovykládá,“ prohlásil sedmadevadesátiletý Jan Vítek, a o den později si na více než hodinu sedl za redakční mikrofon, aby vyprávěl o pražském Nuselském mostu. Ten byl pro auta otevřen před padesáti lety, 22. února 1973.
Když před měsícem zemřel Petr „Mucho“ Hošek ze skupiny Plexis, přišel český punk o legendu. Za mikrofon podcastu Host Reportéra nyní usedl jeden z Hoškových nejbližších kamarádů, Petr „Hraboš“ Hrabalik, šéf skupiny Našrot. Média přinesla fotografie z Hoškova pohřbu, který se změnil v divokou párty, nicméně té předcházel klidný obřad pro rodinu a nejužší jádro přátel, kde právě Hraboš pronesl pohřební řeč: „Na konci se mi už klepal hlas,“ přiznává.
„Kdo že to je na té fotce? Jan Kubiš, Jozef Gabčík a váš táta?!“ Koncem ledna jsem ve velšském Cardiffu zašel na Mou vlast v podání místní filharmonie a na koncertě potkal krajany, manžele Wienerovy. Žijí tu od roku 1968, jako lékaři udělali hezké kariéry, ale tím by se neradi chlubili. „Pokud rozhovor,“ přikývne nakonec Pavel Wiener, „jedině o tom mém tatínkovi.“
Pro nás novináře je to smutné, ale aby byl herec populární, v podstatě vůbec nepotřebuje dávat rozhovory – stačí, že je skvělý ve své práci, vlastně to je takhle spravedlivé. Roden, Kaiser, Vetchý, Javorský... Když už ale šedesátiletý Vladimír Javorský kývne, je velmi vstřícný, říká ptejte se na cokoli, ptejte se konkrétně a o svých odpovědích poctivě přemýšlí. Průměrný český novinář nepochopí vždycky všechno (v tom se Miloš Zeman nemýlil), nicméně celé tři hodiny má pocit, že Javorského slova dávají poměrně hluboký smysl. Krása, říká si pak cestou domů, mírně zfetovaný čajem.
Kuchařka Kristína Nemčková nastupuje příští týden do kodaňské restaurace Geranium - v současnosti nejlépe hodnocené restaurace světa se třemi michelinskými hvězdami. Rozhovor z únorového vydání odemykáme.
