img

Pavel Kohout


Narodil se v roce 1928 v Praze. S prožitkem světové krize kapitalismu a německé okupace Československa, umožněné selháním západních demokracií – komunista. Se sílící zkušeností z totality – jeden z mluvčích ´Pražského jara 1968´. Po ruské okupaci – spoluautor textu Charty 77, které dal název. S ženou Jelenou Mašínovou, scenáristkou, 1979 násilně vynesen do Rakouska. Dnes občan obou států. Autor padesáti divadelních her a dvanácti románů uvedených a vydaných na všech kontinentech, i hraných a televizních filmů, žije zas v Praze a v Sázavě. Více na www.pavel-kohout.com/

Autor také napsal:


not random 0

Z onoho světa XVII.

Čechoslováci První republiky byli hrdí. Na svého prezidenta Masaryka, jehož lídři světa ctili tak, že ho nechali založit stát, který spojil Čechy, Slováky, Němce, Poláky, Maďary, Rusíny a Židy v druhé Švýcarsko. Na své legie, tak úspěšné na frontách velké války. A na svou demokracii, jež při všech slabostech (jak dobře je známe dnes!) zaručovala práva a svobody sousedům upřené.

not random 1

Z onoho světa XVI.

Jesličky. Dítě. Maria a Josef. Betlémská hvězda. Tři králové a lid s dary. Zvířectvo od volka s kravkou až po velbloudy. Stromeček, řetězy, koule. Svíčky, prskavky, purpura, františek. Koledy ve všech jazycích Páně. A k tomu pohádka všech pohádek, že nám, náám nááródíil se… Křesťanské Vánoce, jak je po celém světě civilně slaví i nevěřící. Po celém? Hodně přehnané!

not random 2
not random 3

Z onoho světa XIV.

Pradědové vnímali Rusko jako „dubisko“ dávající naději ujařmeným Slovanům. Dědové v armádě monarchie je poznali jako zaostalé samoděržaví, ti v legiích jako pařeniště bolševismu. Pro mě bylo osvoboditelem od Němců, pro moje děti okupantem. Pro vnuky je otázkou, na niž hledají odpověď. Slovanům svobodným a Evropě vůbec se dnes jeví být hlavním garantem nadějí Německo. To jsou paradoxy!

not random 4
not random 5

Petice: Z onoho světa – hlavám tohoto

Vážení námi zvolení správci České republiky, pane prezidente Zemane i páni předsedové Senátu, Sněmovny a vlády, Štěchu, Hamáčku a Sobotko, před čtyřiceti lety tu různí vaculíci, havlové a jiní kohouti psali vašim předchůdcům varovné zprávy o stavu země. Ti jim ze svých výšin neodpověděli a přivolali Chartu 77, kterou začal jejich pád. Snad věnujete pozornost pouhým devíti stům devadesáti devíti slovům od zbylého pisatele.

not random 6
not random 7

Minihra: PAPR A PEPO

Místnost Institutu. Čelní stěnu tvoří velký portrét exprezidenta, boční stěny zaplňují dlouhé regály jeho neprodaných knih. Sedí tu dva tajemníci a host. 

not random 8
not random 9

Z onoho světa XIII.

Za Gustáva Posledního jsem stál často před soudem. Kupodivu nikdy jako obžalovaný. Sám jsem žaloval hrubé přečiny státu věda, že nemohu vyhrát, ale svinstvo se dochová ve spisech, což mi vyšlo. Měl jsem s kurážným JUDrem Klouzou − po roce 1990 syndikem advokátní komory − veselou úmluvu: když prohrajeme, koupím mu lahev já, když vyhrajeme, on mně. K tomu došlo jen jednou.

not random 10
not random 11

Z onoho světa XII.

„U koně“ jsem se prvního ledna 1945 prvně sešel s první láskou Věrkou Joudovou ve víře, že se nikdy nerozejdeme. Dávno nežije. Sedmdesát let poté tam mám „spich“ s přáteli, které jsem poznal před jejich vstupem do velké politiky a dál si jich vážím pro jejich charakter. Vazouni Radek a Zdeněk se mi nabídli za bodygárdy na − podle médií − riskantní výpravě do noční džungle Václaváku…