img

Adéla Tallisová Dražanová


Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:


not random 0

Jak to prasklo v Lipsku

Po městě jde zvěst, že v nemocnicích chystají přistýlky a krevní konzervy. V centru se štosují vojáci a policejní těžkooděnci, napětí roste. V pět má začít bohoslužba u sv. Mikuláše, a co se stane pak, nikdo neví. Budou střílet? Jestli ano, bude to strašné krveprolití, protože v ulicích jsou už od odpoledne tisíce lidí. Lipsko, NDR, 9. říjen 1989. Dnes večer se právě tady, 200 kilometrů od Berlína, začne drolit Berlínská zeď.

not random 1

O klukovi, který neuměl zpívat

Když mu byly tři, zpíval nějakou písničku a babička, původně operní pěvkyně, usoudila, že zcela postrádá hudební sluch. Což způsobilo v hluboce muzikální rodině menší pozdvižení. Ale co, každý nemůže být muzikant, prohlásila nakonec babička a věc se považovala za uzavřenou. Potom ale chlapec začal v televizi poznávat skladby, které slýchal doma, v pěti nastoupil do hudebky, v osmi vyhrál první soutěž a dnes je z něj nejlepší český klavírista mladé generace: Lukáš Klánský.

not random 2
not random 3

Na návrat nemyslím. To bych se zbláznil

Mansúr Músáví je Afghánec. Mladý, bystrý a pracovitý. Před čtyřmi lety z Afghánistánu utekl a dostal se do Česka. Ministerstvo vnitra uznalo, že mu doma hrozí nebezpečí, a udělilo mu tzv. doplňkovou ochranu. Po dvou letech ji odmítlo prodloužit s tím, že v Afghánistánu je bezpečno. V té samé době přitom mezinárodní organizace varovaly, že situace v zemi se rapidně zhoršuje. Mansúr není sám: Česko potvrzuje pověst země, jejíž ochota poskytovat útočiště cizincům v nouzi je přinejmenším omezená.

not random 4

Starejme se o Olega!

Oleg Sencov je ukrajinský režisér. Pochází ze Simferopolu na Krymu a do povědomí filmové veřejnosti vstoupil celovečerním snímkem Gamer, který měl premiéru v roce 2012 na festivalu v Rotterdamu. V tu chvíli Oleg ještě netušil, že jeho jméno zanedlouho bude znát celá zeměkoule – bohužel ovšem ne díky filmům.

not random 5
not random 6
not random 7

Diktátorův vyzyvatel: Řekli by, že jsem se zabil sám

Kandidoval na prezidenta proti Alexandru Lukašenkovi, poslednímu diktátorovi v Evropě. A možná i vyhrál, což se však nejspíš nikdy nedozví. V každém případě ho pak Lukašenko nechal zavřít, mučit a bít, vyhrožoval jeho rodině a nakonec ho vyhnal do exilu. Dnes Andrej Sannikau, ten vyhnaný, říká: „V Bělorusku se hraje i o Evropu. O Západ, včetně vás, Čechů. Nemělo by vám být jedno, co se u nás děje.“

not random 8

Kdokoliv může spáchat cokoliv

Skoro deset let strávil kriminalista Vladimír Dzuro vyšetřováním největších zvěrstev, která se v Evropě odehrála po roce 1945: zločinů válek v bývalé Jugoslávii. Vykopával masové hroby, zatýkal osnovatele vraždění, vyslýchal pozůstalé. Skládal otřesnou mozaiku, která mu umožnila nahlédnout až k samé podstatě zla. Dnes říká: „Když jsou vytvořeny odpovídající podmínky, může úplně kdokoliv spáchat úplně cokoliv.“

not random 9

Joachim Dvořák: Nebýt nenažranej

Na jaře devadesát před Dětským domem v Praze rozložil stůl a začal prodávat knížky. Něco našetřil, v létě odjel do Paříže a zazvonil u Kundery. Krátce nato se na flámu potkal s Lustigem, usoudil, že asi musí být „vyvolenej“, a založil noviny Labyrint, z nichž se stala patřičně tlustá kultovní revue. A k tomu Joachim Dvořák vydává knihy a časopis pro děti chytrých rodičů a celkově vzato se věnuje hlavně prošlapávání neprošlapaných cest.

not random 10

Swing! Ať se sukně hodně točí

Jako malá chtěla „tancovací sukni“, takovou, co se hodně točí. Dostala ji ve čtyřech letech: červenou s bílými puntíky a krajkou na dolním lemu. „Ušila ji máma nebo babička. Nejdřív byla skoro na zem, ale rostla se mnou a nakonec jsem ji měla nad kolena,“ vzpomíná Jana Grulichová, dnes špičková jazzová tanečnice. V minulé dekádě roztančila Prahu, načež se přestěhovala do Barcelony, kde teď vede zřejmě největší školu swingu v Evropě.

not random 11

8 hlav šílenství: Do hotového se nestříhá

Na jaře pozvala Marta Nováková do kina pár desítek spřízněných duší a promítla jim svůj nový film. Jmenuje se 8 hlav šílenství, je o Rusku a Marta na něm dělala 5, respektive 10, respektive 14 let. Poté zúčastněným poslala mail, v němž objasnila, co ještě hodlá měnit. „Nedovolím, aby byl tento film někdy dokončen!“ zažertovala, ovšem jen tak napůl. Nyní mají „Hlavy“ premiéru.