img

Adéla Tallisová Dražanová


Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:


not random 0

Revoluční30: Lehká frustrace češstvím

Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.

not random 1

Maďarsko: Páska přes ústa

Ještě před deseti lety bylo Maďarsko na žebříčku svobody médií, který rok co rok zveřejňuje organizace Reportéři bez hranic, pětadvacáté. Pro postkomunistickou zemi slušný výsledek. Letos je osmasedmdesáté, za státy jako Niger, Bhútán nebo Sierra Leone. Může za to premiér Viktor Orbán. Právě on, respektive jeho lidé dnes ovládají drtivou většinu maďarských sdělovacích prostředků. Jak se to stalo?

not random 2

Ihned, neprodleně

Před třiceti lety, v noci z 9. na 10. listopadu 1989, padla Berlínská zeď. Symbol železné opony, který přes 28 roků rozděloval německé hlavní město. Jan Šibík byl tehdy začínající fotograf, jak sám říká, nezkušený, ale aktivní. V Berlíně byl už 10. listopadu. Dostal se na Západ a přemýšlel, že teď už se něco musí stát i v Československu.

not random 3

U Zdi

Nedělila jen město. Dělila celou zemi, vlastně i celý svět. Byla symbolem studené války a příšernou noční můrou pro ty, kdo s ní museli žít. Berlínská zeď. Osmadvacet let stála, třicet let je po ní: padla 9. listopadu 1989. Tomki Němec, český fotograf, který později strávil několik let dokumentováním prezidentství Václava Havla, ji fotil před pádem, během něj i po něm. Pro Reportér vzpomíná na štěkot psů, blikající zářivky i kladívka v rukou amerických turistů.

not random 4

Dlouhé a studené září roku 1989

Dnes už je to slavný příběh se šťastným koncem: východní Němci se v létě a na podzim 1989 snaží z NDR prchnout přes západoněmeckou ambasádu v Praze. Týdny čekají, co s nimi bude, až jim nakonec ministr zahraničí Genscher přijíždí říct, že cesta na Západ je volná. Ivana Vlnasová je přímou účastnicí tehdejších událostí, na ambasádě pracovala jako tlumočnice.

not random 5

Ten megafon už nebudeš potřebovat

Od mládí věděl, že musí pryč. Zkoušel požádat o vystěhování, odmítli ho. Zkoušel utéct, zatkli ho, bili a ponižovali. Dostal se na dno. A pak, na jaře 1989 v televizi zahlédl, jak si jeho krajané snaží svobodu vyvzdorovat na velmi neobvyklém místě. Christian Bürger je jedním z východních Němců, kteří se před třiceti lety dostali z NDR přes západoněmeckou ambasádu v Praze. Toto je jeho unikátní svědectví.

not random 6

Tělo v Německu, duše v Turecku

Najdou své jméno na černé listině. Ztráta zaměstnání je v tu chvíli ten menší problém: hrozí totiž i zatčení, mučení, věznění. Sbalí se, jedou na letiště. Tam zjistí, že už jim režim stačil anulovat cestovní pas. Zbývá tedy nelegální útěk přes moře, na pašerácké lodi. V Německu, kam často míří, je pak čeká nový život, i v tom jsou však pronásledováni stíny minulosti. Vzdělaní Turci – vědci, profesoři, novináři či lékaři –, kteří se znelíbili prezidentu Erdoganovi.

not random 7

Koňská dávka motivace

Volejbalová kariéra Heleny Havelkové v kostce: první kontakt s míčem ve dvanácti. V patnácti česká extraliga. V devatenácti italská série A1, jedna z nejlepších soutěží světa, a v ní postupný zisk takřka všech dosažitelných titulů. Sezony v elitních ligách Číny, Polska či Turecka. Zatím poslední sezona zakončená výhrou všeho vyhratelného v moskevském Dynamu. K tomu patnáct let v reprezentaci. Tak. A teď si to proberme podrobněji.

not random 8
not random 9

Čtyřicet let trvalo, než našel cepín, kterým zabili Trockého

Keith Melton, americký historik špionáže, říká, že se rád dotýká věcí. „Jen tak si je můžu opravdu spojit s dějinami,“ tvrdí. Asi proto strávil skoro čtyřicet let hledáním cepínu, jímž byl zavražděn Trockij. Proto po pádu železné opony objížděl východoevropská města a přemlouval komunistické rozvědčíky, aby mu prodali foťáky ukryté v propiskách. Proto má ve sbírce přes sedm tisíc špionážních artefaktů z celé planety. A proto jeho vyprávění posloucháte s otevřenou pusou.

not random 10

Výkon V v okamžiku O

Že prý býval třídní tlouštík a šprt, takový ten typ, co se k němu spolužáci znají jen při písemce. Že prý strašně toužil sportovat, jenže byl věčně nemocný, a tak vylehával doma a z okna sledoval, jak si kluci ze třídy přes jeho zahradu zkracují cestu na fotbal. Naštěstí však měl 1. vrozenou soutěživost, 2. hudební talent, 3. klavír v obýváku. A tak si někdejší tlouštík a šprt o něco později zahrál například s Berlínskou filharmonií. Ivo Kahánek.

not random 11

Exodus

„Milí krajané, přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes se vaše vycestování...“ Zbytek věty se rozplynul ve výbuchu nadšení. Lidé slzeli a objímali se jak šílení, mnozí z nich budou později vyprávět, že se tu podruhé narodili. Hans-Dietrich Genscher, západoněmecký ministr zahraničí a autor té nedokončené věty, zas bude vzpomínat, že se musel chytit zábradlí, přemohla ho srdeční arytmie. Praha, Malá Strana, září 1989.