Pojď si přisednout!

Na stole sedí kypré děvče, oblečené tak, aby mu nebylo horko. V ruce drží zapálenou cigaretu. Vedle sebe má láhev vína a dvě skleničky. Z té jedné už trochu upila. Podle proužku pěny a tvaru láhve šlo patrně o šumivé víno. Ať už je to pravé šampaňské, burgundské či alsaské cremant, španělská cava, italské prosecc či některé z německých sektů, není z etikety zřejmé.

Nejde rozhodně o reklamu, v takovém případě by byl produkt jednoznačněji rozpoznatelný. Dívka se šibalsky usmívá, její pohled jako kdyby říkal: Pojď se ke mně přisednout, popijeme spolu. Z úsměvu, dvou sklenek a aranžmá můžeme usoudit, že účelem snímku byla – decentně řečeno – výzva ke koketerii. Nezdá se ovšem, že by šlo o nějaké pokleslé vábení na veřejný dům.

Zvětšit

Autorem kompozice byl berlínský fotograf dánského původu Sophus William (1835-1900), který si kvůli pověsti svého ateliéru nemohl dovolovat přílišné vybočení ze společenských norem. Atraktivním a poněkud lascívním snímkem chtěl nicméně jistě i vydělat.

Williamovo jméno na kabinetce nenalezneme, místo něj je tu jméno Emanuela Lindeho. To byl obchodník s uměním, který právě s Williamem a dalšími fotografy vytvořil v roce 1868 obchodní značku E. Linde. Kromě aranžovaných ateliérových fotografií prodávali rovněž snímky památek a reprodukce obrazů, mimo jiné třeba rozsáhlý cyklus stereosnímků ze zoologické zahrady v Berlíně.

Snímek rozpustilé dívky se zapálenou cigaretou by se v dnešní době zřejmě dočkal mnoha odsudků, z důvodů nekorektnosti by zřejmě neobstál ani v reklamě. Co kdysi bylo oslavou, může být již nežádoucí. A nejde jen o záběry politiků a událostí, na které se má zapomenout. Můžeme parafrázovat řeckého filozofa Hérakleita: Všechno je proměnlivé a nic není stálé – vyjma změny.