Hra o Šumavu

1. března 2017

Koryto řeky Křemelná, národní park Šumava.

Profimedia.cz

Sněmovna přehlasovala Senát ve prospěch divočejší přírody, debata o budoucnosti národních parků však pokračuje. Dá se očekávat, že prezident Miloš Zeman využije možnost novelu zákona vrátit k novému projednávání.

Jsou místa, která – co se týče jejich hodnoty pro bydlení či rekreaci – už nikdo nezachrání. Na opačném pólu stojí lokality, jejichž cena poroste úměrně k tomu, jak bude přibývat těch prvních. Mezi takové patří i chráněné krajinné oblasti a národní parky. Není divu, že zájem investorů o tato území je enormní a bude dál stoupat.

Za obstrukcemi, kterými se Miloš Zeman snaží ovlivnit pravidla hry zejména v Národním parku Šumava, je nepochybně touha ukázat těm, jimž hodně záleží na ochraně nespoutané přírody, kdo je tady silnější. Bylo by ovšem naivní nevidět za prezidentovým angažmá rovněž úsilí otevřít výjimečnou krajinu developerským projektům. A i kdybychom připustili, že to většině Čechů opravdu nevadí: nebuďme tedy pokrytci a dejme pryč cedule s označením Národní park.

Na Šumavě se pochopitelně hraje i o dřevo. Na Zemanovy výmysly o stovkách hektarů zničených, mrtvých lesů, už reagovali jiní, shrňme to stručně. Stačí vejít do jakékoliv lokality zasažené vichřicí a kůrovcem, a i tříleté dítě pochopí, co z vrtulníku vidět není: na rozpadajících se pařezech a padlých kmenech dochází k explozi milionů nových stromků. Necháme-li je na pokoji, vyroste tu les zdravější a odolnější než kdykoliv v epochách, kdy se tu těžilo.

Představa ponechávat přírodu napospas jistě nemusí být lákavá pro všechny. Na druhou stranu, jinde než v národních parcích nemáme šanci to pozorovat. A pokud se shodujeme, že na Karlův most nepatří auta, pak si připomeňme, že divoká příroda uprostřed Evropy je dnes stejný poklad jako ty nejvzácnější historické památky.

Podpořte Reportér sdílením článku