Z onoho světa XXVII.

ilustrace redakce Reportér magazínu

Za „normalizace“ z naší rodiny nešel volit nikdo. Snaživci nosící urny k nám domů marně prosili, ať jim nekazíme stoprocentní účast. Od klíčobití volíme vždy, ale roky v Rakousku nás naučily neřídit se emocemi, nýbrž rozumem. Jsme „střídaví voliči“ vybírající z nabídky to v danou chvíli nejprospěšnější s vědomím, že nás většina jiných opraví…

Přímá volba přinesla problém, zda volit přítele Karla Schwarzenberga, když jsem měl důvody tušit, že mu dokončit mandát nedovolí zdraví; potvrdila to záhy rezignace na vedení strany, kterou už dlouho řídil nástupce. Série krizí volala po prezidentu, jenž má sílu rozklíženou společnost sklížit. Proto jsem volil Miloše Zemana k nevoli některých spojenců z dob Charty 77, kteří zapomněli, že demokracie stojí a padá se svobodou mít mínění.

MZ mě v létě 2009 pozval na Vysočinu. Do deníku MF DNES jsem napsal: „Hostitel byl pořád lev v plné zbroji. Tím víc skličovalo, že tak mocný zdroj vědomostí tryská jen mezi těmito kamny a okny.“ Podruhé jsme se potkali v Sázavě, kde jsem ho seznámil s osmi sousedy – nezávislým starostou, lékaři a skláři. Líbil se jim tak, že sedm z nich mu později podepsalo kandidaturu.

•••

Po volbě se však nazval prezidentem dolních deseti milionů, což vyvolalo můj zdvořilý dopis, že jím má být i pro voliče rivala, aby se společnost přestala štěpit. Reakce nulová. Ač zvyklý z Rakouska i od Havla dostávat na taková psaní odpověď, chtěl jsem bonus voliče uplatňovat dál, neboť jsem nejeden krok MZ oceňoval.

Třeba, že skoncoval s letitou provokací předchůdce Klause a vyvěsil na Hradě k státní vlajce prapor Unie, kterou zvolily dvě třetiny Čechů. Třeba, že ukončil agonii už jen státoborné ODS; čas solidního premiéra Rusnoka znamenal pauzu, v níž se mohla na lepší vládnutí připravit současná koalice. Třeba jeho sen o průplavu Dunaj–Odra–Labe, jemuž se odpůrci smějí krátkozrace jako předchůdci snílkům o kanálu v Suezu a v Panamě. Přes odpor k zlověstné politice Ruska a nedůvěru k mlhavé politice Číny mám úzký styk MZ s jejich prezidenty za plnění státnické povinnosti, když to činí jiné hlavy Unie a zásadní směřování tu určuje vláda.

Tím méně chápu, že dal před pohřbem v Jeruzalémě, kde se potkaly vůdčí osobnosti svobodného světa, přednost ruskému oligarchovi; jako by otáčel českou loď k ledovcům, z nichž se sotva vyprostila. A ke kauze dalajláma: Když v roce Charty 77 varoval Husákův ministr zahraničí švýcarského velvyslance, že přátelstvím s Kohoutovými škodí své zemi, Walter Jaeggi mu řekl: Má vláda ví, že jsem mimo službu svobodný občan.

Podpořte Reportér sdílením článku