Pro úspěch si dojeli do Spojených států

Byznys

Žádný plán není tak divoký, aby nešel vyzkoušet. Alespoň když je vám hluboko pod třicet a věříte ve své schopnosti. A tak se firma čtyř českých mladíků vypravila zkusit štěstí do San Francisca. Nešlo to hned, ale povedlo se. Dnes firma STRV vyrábí v Česku software pro americký trh. A zjevně se jí to dobře daří.

Při pohledu zvenku je kancelářská budova na pražském karlínském nábřeží podobná jako všechny sousední: sklo, beton, chladná vstupní hala s recepcí. V patře, které obývá firma STRV, je však velmi nekancelářská atmosféra. Tu a tam leží pes, co chvíli se v uličkách mezi stoly prožene někdo na longboardu (což je, pro vysvětlení dříve narozeným, delší a nyní populárnější verze skejtu). Většina lidí, které návštěvník vidí kolem sebe, nepřesáhla třicítku, někteří ani zdaleka. V pondělním odpoledni se do oken opírá slunce, lidé za počítači působí, jako by přítomnost psů ani pohyb kolegů na kolečkách moc nevnímali. Většina se soustředí na obrazovky svých počítačů nebo se o něčem tlumeně baví s dalšími mladými ženami a muži v tričkách a teniskách. 

Tady vznikají aplikace pro klienty, kterými jsou téměř výlučně americké firmy. A stále více také vlastní produkty skupiny STRV. Z někdejšího malého vývojářského studia se během let stala velká technologická společnost, která zaměstnává téměř dvě stě lidí, její obraty se počítají ve stovkách milionů a jen za loňský rok její lidé nalétali mezi Českem a USA na 1 250 000 kilometrů.

Její čtyři vlastníci se znají díky společným studiím. David Semerád a Martin Šťáva chodili na stejné gymnázium a od roku 2004 začali spolupracovat na některých projektech pro klienty. Ze střední školy se zná i dvojice Lubo Smid a Pavel Zeifart, i oni spolu spolupracovali, Lubo v roli vývojáře a Pavel coby designér. Když pak odešli na vysokou, seznámili se s Martinem Šťávou. V roce 2012 se všichni čtyři dali dohromady, když po Pavlovi i Lubo přistoupil k vývojářskému studiu s názvem „uLikeIT“, které předtím založili David a Martin.

 

Go west!

Na českém trhu se jim ovšem nedařilo nacházet takovou práci, jakou by si představovali, a tak poměrně záhy padlo rozhodnutí, že se pokusí „dobýt Ameriku“. Prvotním impulzem bylo, že se firma dostala do programu CzechAccelerator od CzechInvestu. Obnáší to menší sumu peněz a také zprostředkování určitých základních kontaktů.

David Semerád se tedy sebral, koupil letenku a odstěhoval se do San Francisca. Navštěvoval konference, budoval kontakty, prokousával cestu. Po půl roce se k němu připojil Lubo Smid a střídavě trávili ve Spojených státech většinu času. „Trvalo to asi rok, než jsme se dostali k nějakým prvním pořádným zakázkám,“ vzpomíná Smid s tím, že ve vývoji firmy vidí tři klíčové momenty: rozhodnutí věnovat se mobilním aplikacím v době, kdy se jim věnoval jen málokdo; rozhodnutí vyrazit do Ameriky a pak získání prvních kvalitních referencí z odvedené práce. Ty jsou vždycky velice důležité; pro firmu z východní Evropy, jak jsme v americkém byznysu pořád bráni, pak o to důležitější. „Podařilo se nám získat zakázky od dvou startupů z akcelerátoru Y Combinator, který je jeden z nejprestižnějších v Americe, což pak otevíralo dveře dál,“ líčí Smid. 

 

STRV, strive, snažit se

V průběhu času pak přišla i mnohem větší jména, například Microsoft, Tinder, Hallmark a další. Pořád je ale třeba, aby se STRV aktivně snažila o získávání zajímavých zakázek. Ostatně zkratka STRV odkazuje na anglické slovo strive, tedy snažit se nebo usilovat. Nejspíš i proto má STRV své obchodní týmy nejen v San Franciscu, ale také v Los Angeles a New Yorku.

Klienti chodí v různé fázi. Někdo už ví přesně, jaký software chce, jiný přijde jen s myšlenkou a penězi a lidé ze STRV mu popíší, jaká softwarová řešení připadají v úvahu, udělají průzkum výhod a nevýhod a po rozhodnutí mu nadesignují a vytvoří software, který potřebuje.

Které projekty považují v STRV za nejzdařilejší? „Vždycky se díváme na tři faktory. Za prvé, jestli je spokojen klient, to je jasné. Za druhé, což už tak obvyklé nebývá, jestli ta práce bavila lidi u nás ve firmě. A za třetí samozřejmě také na finanční stránku,“ říká Lubo Smid. Spokojeností zaměstnanců se firma zabývá proto, že si chce udržet špičkové lidi. Pokud by dlouhodobě nedělali na projektech, které je samotné baví, rozvíjejí a motivují, zmizeli by pryč.

Podle Smida se stává poměrně často, že jejich firma nějakou zakázku odmítne. „Pracujeme jen s určitými technologiemi, přičemž preferujeme ty moderní. A pokud s tím klient není srozuměný, tak pro něj zkrátka nemůžeme dělat.“

Dalším faktorem je pak odhad, zda má klientův projekt šanci na úspěch. Tvůrci v STRV by sice mohli vzít peníze za odvedenou práci a dál se o osud klienta nestarat, ale to podle nich není ono. Když se projekt vydaří a aplikace, kterou vytvořili, dobře slouží, je to dobré pro firmu (má další dobré reference), ale hlavně pro ty, kteří na projektu v STRV pracovali. „Není nic hezčího, než když vidíte, že to, na čem jste půl roku či rok dělali, opravdu přináší dobrou službu,“ říká šéf STRV.

 

V Americe obchody, u nás tvorba 

Skoro sto procent veškerých zakázek firma získává na americkém trhu. Je na to celá nastavená. Obchodní tým, který ve Spojených státech uzavírá zakázky, je komplet sestaven z Američanů. Produktový tým, který zakázky v Praze přebírá a dává vývojářům a designérům ke zpracování, je téměř celý také z Američanů, ovšem žijících zde. 

Samotný výkon je naopak celý v České republice, je zde kompletní designérský i vývojářský tým. „Vidíme v tom velkou konkurenční výhodu. Na americkém trhu je velký nedostatek technologického talentu a Praha je velmi lukrativní město, kam se nám daří lákat zajímavé lidi z celého světa. Ti jsou špičkoví, ale do Ameriky nemohou kvůli vízové politice. Máme tak vlastně na výběr z 92 procent celosvětového technologického trhu, na které si nemohou americké firmy sáhnout kvůli vízům.

To znamená, že si můžeme vybírat z takřka kohokoliv,“ nastiňuje výhody české produkce Lubo Smid. Ve firmě se tak vedle tuzemských a evropských talentů najdou i lidé z Latinské Ameriky, Spojených států a z Asie. Do příjemné, bezpečné a pohostinné Prahy se prý takoví šikovní lidé dobře lákají. A aplikace, které vytvoří, už pak na cestu přes oceán žádné vízum nepotřebují.

 

Budoucnost na vlastním

Schopnosti svých lidí STRV využívá nejen při práci pro klienty, ale stále více i při tvorbě vlastních projektů. Už dnes má tři vlastní seznamovací aplikace a dvě hry a dokáže na nich utržit zajímavé peníze. V loňském roce vygenerovaly vlastní aktivity STRV 1,4 milionu dolarů v tržbách. To je sice zatím řádově méně, než kolik přináší práce na zakázku, ale v brzké době se může poměr výrazně změnit.

„Myslím, že vlastní věci jednou práci na zakázku přesáhnou, i když to bude ještě pár let trvat. Práce na zakázku může růst jen tak, jak poroste počet lidí, které budeme mít, samozřejmě za předpokladu, že jejich schopnosti dovedeme dobře prodat. A to má samozřejmě své limity, už proto, že s rostoucím počtem lidí zase roste náročnost na organizaci. Ale pořád máme i v práci na zakázku ještě veliký prostor k růstu, ať už v Americe, nebo v Evropě, kam se chceme také postupně zaměřovat,“ říká Lubo Smid s tím, že se podle něj mohou v budoucnu vlastní projekty se zakázkovou prací skvěle doplňovat.

O tom, jak velkou důležitost vývoji vlastních projektů ve firmě přikládají, svědčí jednak změna personálního uspořádání a také investice do vývoje. Na počátku letošního roku předal původní zakladatel, největší podílník a dlouholetý CEO David Semerád vedení celé firmy Lubo Smidovi s tím, že se bude plně soustředit na vývoj vlastních produktů, pro který si ve firmě vyčlenili část s názvem STRV Labs. „Souvisí to i s osobnostním uspořádáním a také růstem firmy,“ říká nový CEO. „David je skvělý vizionář, který dovede věci vymýšlet, rozjíždět a prošlapávat jim cestu. A tyto jeho schopnosti se nejlépe zužitkují v rozjezdu nových vlastních věcí, ve kterých vidíme velký potenciál. Já jsem zase o něco silnější v organizaci většího počtu lidí a podobně, takže jsme se shodli, že takové rozdělení rolí dává smysl.“ Důležité je ovšem nezapomenout i na další dva podílníky STRV, Pavla Zeifarta, který firmě dodává svůj umělecký a designový talent, a Martina Šťávu, excelentního programátora. Protože právě to prý tvoří ideální kombinaci.

Ve vývoji vlastních produktů si firma mírně odskočila i do jiné než softwarové oblasti. Před časem spolu s doručovatelskou firmou Messenger rozjela službu Ordr, která rozváží obědy, svačiny a večeře. Služba se uchytila, ale STRV svůj podíl po čase prodala s tím, že jídlo není úplně jejím oborem. Dnes vyvíjené nové služby a produkty se více drží v oblasti technologií. STRV si pro letošní rok vyčlenila 1,2 milionu dolarů (v přepočtu asi třicet milionů korun) jen na vymýšlení a vývoj vlastních aplikací. A to mluvíme o firmě, která stále patří původním čtyřem majitelům a do vývoje neinvestuje peníze investorů, ale ty, které si sama vydělá.

 

Na dlouho spolu

V lásce, válce a byznysu se prý nedá nikdy nic vyloučit. Nicméně současní čtyři vlastníci rozhodně neplánují, že by firmu někomu prodávali. Jednotlivé projekty, které se jim případně povede rozjet, klidně ano, ale společnost jako celek nikoli. „Funguje nám to spolu skvěle, velmi dobře nás to živí, k tomu děláme práci, která nás extrémně baví, a můžeme si plnit sny ve vlastních projektech. Proč bychom to měli měnit?“ uvažuje Lubo Smid. 

Příběh čtyř mladých mužů, kteří se rozhodli dobýt Ameriku, tak nejspíš čeká ještě hodně společných kapitol.

 

 

Speciál o mladých českých firmách pokračuje těmito články:

O pohodlném systému plateb Twisto 

O jednoduchých hrách pro mobilní telefony Gamee

O výrobcích kytarových efektů KHDK

O inženýrovi, který pečuje o britské babičky

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama