Komentář

Andrej není terminátor

14 / 10 / 2018

Stále sice není radno Babiše podceňovat, říjnové komunální volby se však mohou stát předzvěstí jeho potíží. Potvrdilo se, že umí škodit sám sobě, požírá své politické spojence a vyrábí si nepřátele.

Stále sice není radno Babiše podceňovat, říjnové komunální volby se však mohou stát předzvěstí jeho potíží. Potvrdilo se, že umí škodit sám sobě, požírá své politické spojence a vyrábí si nepřátele.

Na místní úrovni získává ANO hlasy tam, kde se do toho Andrej Babiš nestíhá plést – napadá člověka, když studuje výsledky říjnových komunálních voleb.

Je to samozřejmě nadsázka, ale není zcela mimo. Jak je totiž možné, že v Ostravě ANO s přehledem zvítězilo? Proč hnutí získalo nejvíce hlasů také v Brně (a ponechme teď stranou, že se ho jiná uskupení rozhodla obejít a začala vytvářet koalici bez něj)? A proč v Praze skončilo ANO až na pátém místě? Určitě není jen jedna příčina, hlavní město se liší od zbytku republiky a odpor proti Andreji Babišovi je tam největší. Nabízejí se nicméně i další souvislosti.

Ostravskou i brněnskou kandidátku vedly populární osobnosti patřící k první generaci představitelů ANO z dob, kdy toto hnutí ještě mělo méně kontroverzní pověst nové protikorupční síly. O ostravském primátorovi Tomáši Macurovi se říká, že provádí do určité míry samostatnou politiku: v případě dosavadního brněnského primátora Petra Vokřála se objevil názor, že mu příslušnost k ANO vlastně škodí a že kdyby k němu nepatřil, byl by ještě oblíbenější.

Ani v Ostravě, ani v Brně neintervenoval Babiš několik měsíců před volbami tak jako v Praze, kde na první místo kandidátky ANO překotně dosadil Petra Stuchlíka, tedy někoho zcela jiného, než pražská organizace původně plánovala: šéf se tím vlastně snažil napravit své dřívější personální rozhodnutí, totiž výběr Adriany Krnáčové, kterou před čtyřmi lety poslal do čela města a jež si srdce Pražanů věru nezískala.

Za pád ANO ve volbách do pražského magistrátu, který neodvrátila ani nákladná volební kampaň, tak nese odpovědnost především Andrej Babiš, jeho zásahy a mikromanagement.

Jde přitom o nejviditelnější, zdaleka ne však jediný problematický vliv šéfovy politiky na pozici jeho vlastního ANO. Dalším je dopad na politické partnery. Proces, kdy Babišovo uskupení vysává voliče levicových stran, se podle průzkumů projevil už v loňských sněmovních volbách, a je zjevné, že pokračoval také letos v říjnu.

Ačkoli trend oslabování tradiční levice je jev typický pro většinu Evropy, sešup, jaký zažívá česká sociální demokracie, je výjimečně prudký; i zevnitř ČSSD se krátce po sečtení hlasů začalo ozývat, že jde o toxický důsledek spojenectví s Babišem. Proč by totiž třeba levicový volič-důchodce volil sociální demokraty, když je to premiér Babiš, kdo se o něj stará, zvyšuje penze a snižuje ceny jízdného na drahách?

Podobný Babišův smrtící dotek zažívají též komunisté, kteří vládní spoluprací s ním ztratili pověst skutečné antisystémové síly a také jejich porážka byla výrazná. Pokud chce volič hlasovat obecně proti systému, raději jde k SPD Tomia Okamury: mimochodem výsledky komunistů se pro Okamuru mohou stát vážným varováním, jaké nebezpečí by hrozilo i jemu, kdyby s Babišem vstoupil do koalice.

Babiš navíc nejenže ničí spojence, ale chováním a konkrétními kroky, elektronickou evidencí tržeb počínaje a Čapím hnízdem konče, si vytváří nepřátele mezi voliči i politiky. Oproti situaci před čtyřmi pěti lety se stal polarizující osobností. To vůbec neznamená, že kdyby se dnes konaly volby do sněmovny, tak by je opět nevyhrál s třiceti procenty hlasů – jen jde o to, že dost možná dosáhl stropu a nemá kde jinde brát. Pokud hospodářství poroste, dá se s takovou pozicí určitě žít. Růst však nepotrvá věčně – a co bude Babiš dělat, až přijde krize? Ustojí ji i přes své slabiny? Nebo sáhne k nějakým nestandardním krokům?

Nadále platí, že šéf ANO není ideologem jako vůdci polské strany Právo a spravedlnost nebo Viktor Orbán, také mu dost záleží na pověsti v Evropě, protože jím založený Agrofert má aktivity v jiných státech a závisí na evropských dotacích. U moci se však lze držet pokoutně i bez viditelné změny systému, například zneužíváním represivních složek státu. Avšak obavy stranou, klíčové poselství říjnových voleb je jasné: Andrej Babiš není neporazitelný. •

 

 

Z dalších článků v říjnovém Reportéru:
 
Válečný veterán uložil peníze do ERB banky – ruského bankovního ústavu působícího v České republice. Banka ovšem zkrachovala a veterán o většinu svých úspor přišel. Pád ERB banky přišel poté, co z ní zmizelo více než jeden a půl miliardy; peníze podle některých informací skončily na účtech v Rusku. Případ zajímavě doplňuje chválu ruských investic, která se opakovaně ozývá z Hradu Miloše Zemana.
Článek Jaroslava Kmenty
 
Část voličů se železnou pravidelností hlasuje pro strany, o nichž si myslí, že už to konečně všechno rychle změní k lepšímu. Letošní komunální volby nebyly v tomto směru výjimkou. Velká očekávání ovšem často končí nemenším zklamáním.
Komentář Roberta Čásenského 
 
Jak se v době stého výročí vzniku Československa žije na územích, která jsou se založením samostatného státu v roce 1918 osudově spojena? Starší lidé na Podkarpatské Rusi dodnes sní o tom, že se mohli mít jako ve Švýcarsku. Zatímco lidé z Užhorodu a okolí chtěli v Československu zůstat a po roce 1939 už nemohli, prajzské Hlučínsko naopak připadlo Československu v roce 1920 a jeho součástí už zůstalo, což někteří pamětníci stále vnímají rozporuplně.
 

 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat