Nikdy není pozdě

Lidé

Příběh automobilového jezdce Petra Fulína ukazuje, že v sobě člověk může objevit talent i ve věku, kdy už jiní pomalu přemýšlejí o konci své sportovní kariéry. Nebývá úplně běžné, aby člověk zahájil kariéru špičkového sportovce v osmadvaceti; ve věku, kdy už je skoro deset let otcem a stejnou dobu podniká.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Malí kluci drásají motokáry, pak rostou, zlepšují se a přecházejí na stále lepší a silnější auta. A ti nejlepší z nich si jednou zazávodí na opravdových okruzích ve velkých závodech. Tak to v automobilovém sportu chodí. Jistě, mnoho lidí začne jezdit až v dospělosti, třeba když si vydělají na vlastní stáj. To už ale většinou nedokážou porážet závodníky, kteří s volantem vyrůstali odmala. Většinou…

Petru Fulínovi bude příští rok v únoru čtyřicet. Sympatický chlapík s pronikavýma očima, který dost rychle mluví. A ještě mnohem rychleji jezdí v autě. Už dvakrát vyhrál Evropský pohár cestovních vozů a naposledy v něm skončil těsně druhý (o tom, jak moc to bolelo, bude ještě řeč). Dvakrát získal Zlatý volant coby nejlepší český jezdec na okruzích. Byla by to pěkná a úspěšná ka­riéra závodníka, i kdyby jezdil odmala. Ještě zajímavější ale je, že si Petr Fulín pořídil první závodní auto až v osmadvaceti. Tedy auto… on si tehdy vlastně pořídil dvě.

„Vždycky jsem měl rád auta, ale nikdy jsem nebyl na závodech ani jako divák,“ vypráví Petr Fulín. Jezdil rád, na klikatých okreskách do toho šel trochu dravěji, a často měnil přední brzdy ve svém těžkém civilním autě. A když si jednou znovu přijel pro nové k bývalému závodníkovi Josefu Křenkovi, přišla řeč na to, zda by pro něj nebylo lepší, kdyby si pořídil závodní auto. Tak po nějaké chvíli koupil hned dvě, starou a novou závodní octavii. Prodával je Jiří Skula, který zrovna končil se závodní kariérou.

„Takže jsem si přivezl domů dvě závodní auta, vyparkoval jsem z garáže na mráz ta dvě civilní a tam to celé začalo,“ líčí Petr Fulín poněkud neobvyklý start závodní kariéry. „Potřeboval jsem si k těm autům sehnat mechanika, tak jsem si vzpomněl na kluka z mládí, který býval hrozně šikovný a už ve třinácti spravoval dospělým auta. Šikovný byl pořád, ale závodní auto předtím nikdy neviděl. A takhle se to moji mechanici všechno učili za pochodu.“ Na prvních závodech, na jaře roku 2006 v Brně, se prý ostatní dívali na celý tým jako na exoty. Jenže onen „exot“, který chtěl být alespoň předposlední, aby se mu všichni nesmáli, zajel ve druhé závodní jízdě desáté místo. A závodní kariéra se rozjela.

V roce 2007 skončil druhý v seriálu BMW 1 Challenge, 2008 získal stejné umístění ve Škoda Octavia Cupu. V letech 2009 až 2011 jezdil se Seatem: sbíral mimo jiné prvenství a místa na stupních vítězů v seriálu Seat Leon Supercopa. Pak následovaly tři roky v BMW, kdy byl nejprve třetí v celkovém pořadí Evropského poháru cestovních vozů (ETCC) a pak jej dvakrát vyhrál. Před loňskou sezonou se vrátil opět k Seatu a loni, stejně jako letos, s ním dobyl v ETCC stříbrnou příčku celkového pořadí.

Ta letošní byla ale trošku hořká. Závodník vzpomíná hned na dva momenty v průběhu sezony, kdy se cítil poškozen rozhodnutím sportovního komisaře. A za vyloženě nesportovní považuje situaci z posledního závodu, kdy jel na první pozici pro vítězství a konkurenční stáj nechala zpomalit jednoho jezdce, aby Fulínův hlavní soupeř, Švýcar Kris Richard, mohl dojet druhý, vyrovnat celkový počet bodů a právě díky darovanému druhému místu se nakonec stát vítězem celého ročníku. Na námitku, že to se přece stává i ve formuli 1, říká, že to sice ano, ale že jeho by takové vítězství opravdu netěšilo.

Co ho naopak těšit může, je fakt, že za pět let má v seriálu ETCC na kontě už 21 vítězství a nikdo ze soupeřů nemá tak dobrá celková umístění. Mimochodem, někteří z těch mechaniků, kteří se na původních Octaviích učili, jak vlastně vypadá závodní auto a co obnáší nastavování podvozku, jsou s týmem dodnes. A platí za uznávané experty.

 

Ruce, krk – a hlavně hlava

Ačkoli se dá motoristický sport provozovat na vrcholové úrovni o poznání déle než třeba atletika nebo fotbal (a nebýt Jaromíra Jágra, platilo by to samé i pro hokej), přesto to podle Fulína nejde bez důkladné přípravy. Netrénovaný člověk by prý měl na startu závodu tepovou frekvenci blízkou dvěma stům úderům za minutu. „Spousta adrenalinu, teplota v kabině často přes šedesát stupňů, máte na sobě spodky, rolák, kombinézu, kuklu, helmu, v uších vysílačku, nemůžete se skoro hnout,“ popisuje závodník stavy těsně před startem. Jenže jezdec na startu musí být v klidu, soustředěný, připravený se vrhnout do hroznu soupeřů před první zatáčkou. „Potřebujete jednak dobře připravené tělo – silné ruce, krk, schopnost všechno udýchat –, ale i dobře připravenou hlavu. V tomto směru se závody v autech moc neliší třeba od tenisu nebo sjezdového lyžování. Ve všech těchto sportech je důležitá schopnost okamžitého absolutního soustředění,“ říká Fulín a dodává, že třeba špičkoví lyžaři bývají často i velmi dobrými piloty, pokud se posadí do závodního auta. Mají cit pro rytmus jízdy, návaznost zatáček – a pochopitelně se nebojí rychlosti.

Fulín proto pracuje na kondici se známým trenérem a lékařem Jaromírem Jiříkem. Ten kdysi trénoval tenistku Helenu Sukovou a později mnoho automobilových jezdců.

 

Využil by i dvojnásobek

Petr Fulín jezdí od loňska v seatu, oficiálně se jeho závodní auto v letošní sezoně jmenovalo Seat Leon Cup Racer TCR 2016. Stroj i technickou podporu mu zajišťuje a platí český importér této značky. Jde o klíčovou část rozpočtu, bez které by to nešlo a počítá se v mnohamilionových řádech. K tomu je potřeba zajistit další sponzory a partnery. Náklady na cestování, ale i třeba pořizování videí a fotografií jsou vysoké. Motorismus je finančně náročná záležitost, a navíc v něm takřka neexistuje horní limit spotřebovaných peněz. Pokud by jich bylo neomezené množství, tak se dá neustále něco vylepšovat a testovat – od palivové směsi až třeba po ložiska a kuličky v nich. „I kdybychom měli teo­reticky na sezonu dvakrát nebo třikrát víc peněz, daly by se pořád smysluplně využít,“ říká Fulín s tím, že si ale rozhodně nestěžuje.

Muž, který je kolem závodních tratí známý pod přezdívkou Fulda, je zároveň sám sobě manažerem. Vyjednává si kontrakty, stará se o chod svého týmu. Mnozí jeho soupeři jsou o generaci mladší a jejich jedinou starostí je trénovat a závodit. Petr Fulín ale říká, že by s nimi neměnil. „Takhle mi to vyhovuje,“ vykládá otec tří dětí. Manželka Martina jej podporuje a na hodně závodů vyráží s ním, zajišťuje týmu catering a samozřejmě fandí.

 

Život s okny

Petr Fulín ovšem zdaleka nespoléhá jen na sponzoring a příjmy ze závodění. Jeho otec býval jedním ze čtyř majitelů velké a známé firmy na výrobu oken Vekra. A se značkou Vekra je výrazně spojena i kariéra Fulína juniora.

Jako student chodil na brigády do Běchovic, kde byla od počátků firmy první výrobna plastových oken. V devatenácti letech se stal poprvé otcem a odstěhoval se na Plzeňsko. Založil nejprve jednu franšízu na prodej oken od Vekry a postupně vybudoval celý řetězec na západě a jihu Čech. Svého času býval největším prodejcem oken. Uvědomil si, že je zbytečné platit montážní firmě, a zařídil si vlastní montáže. Největší boom zažíval okenní byznys v době, kdy se revitalizovaly panelové domy.

V roce 2007 původní majitelé Vekru prodali, na trhu se pod taktovkou investorů z Wood & Company začal formovat Window Holding, který spojil několik do té doby konkurenčních subjektů. S Window Holdingem se dohodl i Fulín junior, který mu prodal svou prodejní síť. Sám si ale ponechal montážní služby.

Pro značku Vekra zároveň začal zařizovat showroomy, což dělá dodnes. Nějaký čas zkusil i pozici marketingového ředitele ve Window Holdingu, ale pro muže, který od roku 1996 podnikal na své triko, nebyla manažerská pozice ta pravá.

Montáže má dál, ale vzhledem k tomu, že se trh změnil a už se neosazují celé řady paneláků, není to už tak zajímavý byznys, jako býval. A tak jej Petr Fulín bez sentimentu omezil. Jenže tenhle chlapík má v sobě to, čemu se v Americe říká „entrepreneurship“, česky podnikatelského ducha. Vymyslel nový způsob, jak podnikat v oknech – předplacenou záruku.

Úvaha byla následující: má za sebou spoustu spokojených lidí, kterým dodal okna. Na ta okna jim vypršela záruka, navíc je pochopitelně rozdíl v tom, jak těsní a fungují dobře seřízená okna a naopak ta, na která se léta nikdo nepodíval. A tak firma Petra Fulína začala nabízet lidem, že jim za pravidelný poplatek bude garantovat, že jim budou okna správně fungovat, a jednou za dva roky provede seřízení a kontrolu. A pokud se mezitím něco pokazí, do 48 hodin to opraví. Platí se malé sumy za každé okenní křídlo, vždycky jednou za dva roky při seřízení. A majitelé oken na to slyší. Fulín dnes v tomto programu pečuje o čtyřicet tisíc okenních křídel a zákazníci mu stále přibývají. Stabilní byznys založený na pravidelných platbách, co víc si v podnikání přát.

 

Přitažlivá rychlost

Petr Fulín dovede mluvit o svém novém byznysu stejně nadšeně jako o závodních autech. Ale jak sám říká, ta rychlost za volantem má přece jen o něco větší přitažlivost. A je zřejmě i mezigeneračně nakažlivá. Protože jednu věc jeho potomci po tátovi zjevně nezkopírují – žádné začátky s ježděním v osmadvaceti, další generace Fulínů šlape na pedály od útlého dětství. Nejprve motokáry, pak lepší a silnější auta…

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama