Pravidla máselné paniky

Report

Ačkoli šéf velké potravinářské firmy Madeta varoval začátkem září, že máslo bude stát brzy 70 korun, jeho cena začala na přelomu října a listopadu klesat. Co vlastně způsobilo máselnou horečku posledních měsíců? Jistě přispěl dlouhodobější odklon od rostlinných tuků i zrušení mléčných kvót v EU před dvěma lety – na růstu ceny se pak snažil vydělat každý, kdo mohl. Panika dokončila zbytek.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Ještě půl hodiny před otvíračkou je na parkovišti před hypermarketem na okraji Prahy prázdno. Auto lze zaparkovat přímo proti vchodu, což se vám v jinou denní dobu nepodaří. Ve tři čtvrtě na osm přicházejí zaměstnanci ke služebním dveřím na boku obří budovy – a před hlavním vchodem se objevují první lovci slev. Je čtvrtek ráno a v Globusu u dálnice na Plzeň začíná platit nový leták. V půlce října, v době vrcholící máselné paniky, je v něm i máslo. Přijel jsem na místo právě kvůli ní – kvůli čtvrtkilové kostce bezejmenného másla vyfocené do letáku za 46,90, což byla v tomto týdnu nejnižší cena – a čekám, co se stane.

Přes léto máslo rekordně podražilo. Někteří lidé ho začali pod dojmem zpráv o hrozícím nedostatku a dalším zvyšování ceny hromadit doma v mrazácích. Jiní se o něj začali ve slevách skoro prát. Zareagovali i podvodníci a zloději. Podle policejních svodek se začalo máslo v obchodech ve větším množství krást, vznikl i podvodný e-shop, který inkasoval peníze, ale máslo neposílal.

 

Již zmíněný Globus není zrovna známý coby slevový ráj, přesto je nás u vchodu nachystaných v pracovní den asi čtyřicet. Skoro všichni jsou pánové v penzijním věku, vyzbrojení novým letákem a velkokapacitním vozíkem. Sekuriťák si nás přes sklo prohlíží a ukazuje, že závod brzy odstartuje. Přesně v osm otevírá. V dosud tichém hypermarketu dělají ocelová kolečka na dlaždičkách pekelný rámus. Přestože jsem bez vozíku, čelo peletonu nestíhám. Půlka pádí ke zlevněné čokoládě a figurkám Mikuláše, máselná parta musí přes celý obchod. Když dorazím, porcování už probíhá. Každý si smí vzít pět kusů na osobu a den. Všichni si berou automaticky plnou dávku. Někteří nasazují brýle na čtení, aby prozkoumali, co to vlastně koupili. Starší pár hlasitě komentuje, že levnější máslo je z Polska a Belgie, a půlku z povoleného přídělu vracejí do regálu. O české máslo, které leží v regálu opodál za šedesát korun, však ani nezavadí. Za hodinu se vracím na stejné místo. U některých krabic levnějšího másla je vidět na dno a dobrý metrák je pryč. Podle cenovek bylo zlevněno jen o tři koruny.

„Akcí na máslo je plus minus třikrát méně než loni,“ vysvětloval v říjnu Petr Miklík z kupi.cz, serveru, který sbírá z letáků údaje o slevách v řetězcích. V tom měsíci jich bylo pouhých sedm a průměrná „akční cena“, pokud se dá čtvrtka másla za padesát korun tak označovat, byla o polovinu vyšší než loni. Lidé, kteří jsou na slevové letáky zvyklí a vědí, jak akce fungují, se rychle přizpůsobili. „Dny, kdy se tvoří fronty v supermarketech a kolabuje doprava blízko nich, přímo souvisí s platností letáků,“ říká. Zlevněné máslo se stalo podle Miklíka takovým tahákem návštěvnosti, že jej obchodníci začali nasazovat po vybraných prodejnách na jeden konkrétní den nebo na slevově slabší víkendy.

 

Všichni nám lžou

Následující týden v sobotu vyrážím pro máslo do Kauflandu v Kladně. V letáku není o másle ani čárka, ale řetězec známý svými agresivními slevami slibuje čtvrtku za 43,90 jeden den předem v televizi a rádiu. V sedm ráno, kdy otevírá, je ještě tma a docela zima. Kladenský hypermarket je zakouslý do sídliště, což je hlavní důvod, proč je parkoviště pořád plné a pár lidí přišlo jen nalehko v šortkách a gumových crocsech.

Vše běží, jak má, dokud másluchtivá vlna nedorazí k regálům. Nad paletou s krabicemi s máslem křičí oranžová tabule „Akce! Máslo za 56,90“. Nastává chvíle vzájemného ujišťování, že jsme tu reklamu všichni slyšeli a pochopili. „Já se na to vys…! Já si to nenechám líbit! Proč nám furt všichni lžou?“ ujímá se nás, máselných sirotků, korpulentní šedesátnice. Popadne několik másel a mizí k informacím hájit naše spotřebitelská práva na levnější živočišný tuk. Její nadávání rezonuje mezi nakupujícími dvojnásob, je totiž volební sobota. Starší pán, který mezitím dává do koše celý karton Crème Bonjour, směsi levnějšího rostlinného tuku s trochou másla, se svěřuje, že pravidelně volí komunisty, ale letos k volbám nepůjde. „Pořád nám všichni lžou,“ opakuje a nakládá další balení směsného tuku s krávami na obalu. Korpulentní paní se vrací s dobrou zprávou. „Sleva platí, 43,90, budou to účtovat u pokladny. Berte, dokud je,“ vysvětluje a vozíky vyrážejí rozebrat máselnou horu vyskládanou na paletě. Kupuju dvě kostky. Podle obalu pocházejí z Německa a minimální trvanlivost mají do stého výročí bolševické říjnové revoluce, tedy do 7. listopadu.

„U lidí, co mají málo peněz, se těch pár ušetřených korun může projevit, tomu rozumím. Ale kolik másla zpracujeme doma? V dobré gastronomii teče proudem, ale doma? To se přece dá ustát,“ kroutí hlavou Roman Vaněk, autor pořadů o vaření a šéf Pražského kulinářského institutu, známé kuchařské školy. „Je to debilní bublina, máslo zdražilo už několikrát. Možná to je vrtění psem, aby se lidi bavili o blbostech, možná se výrobci některými výroky v médiích kryjí před výročním jednáním s obchody. Fakt klid, ty lidi úplně zbytečně plení obchody,“ říká.

 

Máslo s dobrou pověstí

Česko patří s pěti kilogramy na osobu a rok mezi „máslovější“ evropské země. Spotřeba byla podle statistiků nejvyšší v osmdesátých letech – a to téměř dvojnásobná. Tehdy se však neprodávaly desítky druhů margarínů vyráběných z rostlinných tuků. Ty se začaly ve velkém dovážet a vyrábět až po revoluci především jako „zdravější“ alternativa k živočišným tukům. I díky masivní reklamě ukrojily máslům přes polovinu tržního krajíce. Z deseti kil na osobu a rok spadla na přelomu tisíciletí spotřeba másla ke čtyřem kilům. Do celkových čísel o spotřebě másla se však počítá i použití v průmyslové výrobě, tedy především při výrobě jemného pečiva a cukroví.

„Když poslouchám, kdo všechno musí kvůli drahému máslu zdražovat, musím se tomu smát,“ říká Metoděj Vinkler, bývalý vedoucí již zaniklého cukrářského provozu v prostějovské pekárně. „Máslo se používá málo. Jako drahá přísada se začalo nahrazovat levnějšími rostlinnými tuky, a to už v době, kdy ještě vůbec drahé nebylo,“ tvrdí třiasedmdesátiletý cukrářský mistr. „Jen ten, kdo má vzadu dílničku, vepředu vlastní krám a svůj okruh zákazníků, ten to vyrábí, jak by se mělo. Tedy s máslem,“ vysvětluje. Podle něj přišlo ve velkovýrobě postupné rozvolnění norem; vyvrcholilo to tím, že se složení surovin pro výrobek sestavovalo tak, aby odpovídalo ceně, kterou si velcí pekaři a cukráři byli schopni u obchodů vyjednat. „Mě učili staří cukráři, kteří pracovali už před druhou válkou. Když jsme museli kvůli úsporám začít používat rostlinné tuky a vozili nám to místo másla, tak říkali: To jsme používali, když byl ještě vůdce naživu,“ naráží Metoděj Vinkler na jednu historickou okolnost, která rezonuje u starší generace.

Margarín za války fungoval jako levná náhražka a pro válečné generace se stal jedním ze symbolů špatných časů. Máslo bylo luxusní, nedostatkové zboží, které se přes zákazy a přísné tresty stloukalo potají doma. Rok před koncem války bylo trestné i samotné držení domácích odstředivek mléka a máselnic, které se měly podle nařízení protektorátního ministra zemědělství povinně odevzdat na obecní úřad, znehodnotit nebo zapečetit.

„Máslo bývalo vždy považováno za takovou lepší potravinu. Kdo měl u nás na vesnici dvě tři krávy, vyráběl si máslo sám, snažil se ho šetřit a potom prodávat,“ říká Vladimíra Sýkorová, starostka Máslovic. Ve vesničce ve středních Čechách, která navzdory svému jménu neměla s máslem nic společného, založila muzeum másla. Okolo muzea vzniklo několik pravidelných akcí pro turisty včetně každoroční výroby máselného betléma. „Větší návštěvnost kvůli té současné psychóze nemáme, ale lidé mi volají, zda se jim vyplatí stloukat máslo doma,“ říká starostka a zakladatelka muzea. Odpověď je prý jasné ne, je to dražší a rychleji se kazí. „Když jsme muzeum v devadesátých letech otevírali, návštěvníci se nás ptali, proč propagujeme takovou nezdravou potravinu. V kurzu byly tehdy margaríny, teď se postoj k máslu zase změnil. Jsou to takové vlny, které ovlivňují chování lidí,“ míní starostka Máslovic.

Tomu, že se vlna zájmu od margarínů přelévá zpět k máslům, napovídá i to, že společnost Unilever začala v září s prodejem celé margarínové divize zahrnující značky jako Rama a Flora. Jedním z motivů je pokles prodejů v bohatších státech.

 

Skoro se neprodává

Čísla z internetového vyhledávače Google zase naznačují, že se o máslo zajímá mnohem víc lidí, tedy nejen lovci slev v obchodech. Podle údajů Google Trends je téma másla nejpopulárnější od roku 2004, kdy nejnavštěvovanější vyhledávač začal sbírat údaje o chování lidí na webu. Co se děje nyní, je extrém, ale podle těchto údajů plynule roste zájem o mléčné tuky minimálně posledních sedm let, a to po celém světě.

Jiří Kopáček, šéf průmyslové lobby velkých mlékáren, dokonce mluví o „renesanci spotřeby másla“ a uvádí to jako jeden z více důvodů, proč jeho cena letos vystřelila vzhůru. „Na trhu bylo méně mléka a méně mléčného tuku. Více mléčného tuku se zapracovávalo do jiných výrobků, protože lidé přestali kupovat nízkotučné produkty. Kupují více tučné, protože jim to chutná,“ vypočítává předseda Českomoravského svazu mlékárenského. Jedním dechem však dodává, že šlo o krátkodobý šok.

Cena průmyslové smetany, která je pro výrobu másla klíčová, již začala klesat a stejným směrem míří i navazující výrobky jako sýry. Lidé podle něj nejsou ochotní přijmout vysoké ceny másla a ve velkém se jím předzásobili v akcích. „Často jsou v domácnostech plné mrazáky másla,“ uvádí. Odhaduje, že cena čtvrtky se ustálí v průměru okolo třiačtyřiceti korun a někteří obchodníci budou tlačit na cenové akce začínající trojkou.

To je velký obrat a ústup od máselné hysterie, která v Česku naplno propukla v září. Tehdy ještě pod dojmem drahé smetany odhadoval Milan Teplý, majitel největší tuzemské mlékárny Madeta, že na Vánoce budou zákazníci za klasickou čtvrtku platit až sedmdesát korun.

Pokud někde cena tak vysoko vyskočila, šlo o místní extrém. „Skoro se neprodává,“ říká Manh Tuan Nguyen, majitel večerky na pražském Smíchově. V lednici má jen pár kousků jihočeského másla za sedmdesát a německého za padesát korun. „Vánoce budou letos špatné, máslo už půjde dolů, ale ty vejce,“ povzdechne a líčí, jak mu dodavatel zvedl cenu během týdne skoro na dvojnásobek.

Magazín Reportér měl možnost nahlédnout do prodejních statistik jednoho z velkých řetězců a z nich vyplývá, že na přelomu října a listopadu se máslo nad padesát korun stalo jen těžko prodejným artiklem. Drtivá většina se prodala nárazově ve slevových akcích za nižší cenu.

 

Jako lithium

Před volbami se z másla stalo politikum. Premiér volal po vyšetření, kdo může za zdražení. Ministr zemědělství nachystal studii, která by mohla vést až k nějaké formě regulace ceny. Lidé, kteří se pohybují okolo výroby a obchodu s mléčnými výrobky, se kvůli tomu „na jméno“ moc bavit nechtějí. Shodují se v tom, že cenový šok přišel z Německa a hlavním důvodem byl růst ceny základní suroviny pro výrobu tučnějších výrobků – tedy čtyřicetiprocentní smetany získávané z kravského mléka. S koncem mléčných kvót v Evropské unii před dvěma lety, které určovaly, kolik kdo smí dojit, došlo k mírnému poklesu výroby mléka. S tím klesla nabídka žádaného mléčného tuku, který se z něj „těží“. Cena mléčné smetany vzrostla – a doslova vystřelila nahoru, když se každý, kdo mohl, snažil co nejvíc vydělat.

„Kdybych dělal z nakoupeného mléka jen smetanu a lidi z jiných částí výroby propustil, mám vyděláno. Ale udělat to nemůžu, musím držet výrobu vybalancovanou, protože za měsíc to bude zase jinak,“ říká jeden z šéfů mlékárny. Navyšovat výrobu másla však prý nemá smysl. „Máslo je v Česku historicky nejhorší způsob, jak smetanu zpracovat, je v tom nejmenší přidaná hodnota. Výhodnější je třeba její zpracování na sýry,“ vysvětluje.

To je také jeden z hlavních důvodů, proč výroba másla v Česku dlouhodobě klesá a proč je zhruba půlka z dovozu. S kostkou másla za více než padesát korun se to na několik měsíců máselné paniky otočilo a výroba začala být naopak mimořádně zisková. „Když koupím mléko za 8,50 až devět korun, odstředím smetanu a udělám máslo, vyjde mě to na 90 až 100 korun za kilo. Do obchodu ho prodám za sto padesát (bez daně),“ vysvětluje další z mlékařů. To platilo v minulých měsících, v době vysoké ceny čtyřicetiprocentní průmyslové smetany. V druhé půlce října však začala její cena rychle klesat.

Největšími výrobci másla v Česku jsou jihočeská Madeta a skupina Agrofert, které patří Tatra Hlinsko a olomoucká Olma. Měsíčně jde o tři sta až čtyři sta tun u každého.

Zhruba polovina másla se do Česka dováží – zejména z Německa, Polska a Slovenska. V obchodech nyní tyto kostky kralovaly, protože řetězce potřebovaly pokrýt nájezdy nakupujících v akcích. „České mlékárny nejsou schopny sanovat řetězec, který poptává 150 tun másla na měsíc. Nemají, nedají,“ vysvětluje jeden z obchodníků. „Na másle z dovozu je menší marže, ale máte jistotu, že bude v regálu. U českého výrobku možná nakoupíte levněji, ale nemáte jistotu, že mlékárna bude mít dostatečné množství,“ doplňuje.

 

Mléko jede

Jeden letitý vtip říká, že český zemědělec má čtyři úhlavní nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu. U mléčných farem to neplatí. Sice trvají tradiční stížnosti na nízké výkupní ceny, ale produkce syrového kravského mléka patří i díky dotacím k nejúspěšnějším oborům českého zemědělství. Od vstupu do EU roste jeho celková výroba, vývoz se ztrojnásobil a je v přebytku. V posledních letech pomohl uměle držený slabý kurz koruny, což přebilo negativní vliv ruských sankcí i konec mléčných kvót v unii.

Famózní je nárůst produktivity – na jednu krávu nyní vychází přes osm tisíc litrů ročně, před třinácti lety to bylo o čtvrtinu méně. Jsou za tím lepší geny, krmiva a postupy. Dvě velké tuzemské mlékárny díky tomu začaly fungovat jako přečerpávací stanice do zahraničí. Mlékárna Pragolaktos, součást německé skupiny Müller, vozí velkou část mléka ke zpracování do Drážďan. Brazzale Moravia, která patří rodině italského podnikatele Roberta Brazzala, zase vyváží z Litovle do Itálie ve velkém tvrdé sýry a právě máslo.

Letošní hon za máslem, respektive mléčným tukem, má ještě další rovinu. Po „odtěžení“ tuku zbývá odstředěné mléko, kterého je naopak v Evropě velký přebytek. Významná část se suší a vyváží do arabského světa. Tyto ceny věrně kopírují vývoj ropy, v posledních letech jsou tedy nízké. „Již nyní jsou obrovské zásoby sušeného odstředěného mléka. Jednou se to bude muset v rámci Evropy a světa uvolnit. A to bude zase velký průšvih, ceny mléka spadnou,“ vysvětluje již zmíněný obchodník, co podle něj jistě přijde.

 

Chvíli nahoře, potom dole

Jedno ze základních pravidel jakékoliv cenové paniky zní: co šlo nahoru, musí jít i dolů. Začátkem listopadu se už pokles cen másla naplno projevil i v obchodech. V Penny Marketu, který jako první nasadil na jediný den cenu 39,90, máslo rychle ubývalo, ale velké fronty a přetahování při otevírání se už nekonaly.

„Do obchodů na akce nechodím, nemám na to nervy. Všude píší pět másel na osobu a podobně, a abych se tam rvala, když jich potřebuji koupit sto, tak to neřeším. To radši zdražím,“ říká Renata Černá. Poslední tři roky si oficiálně přivydělává pečením cukroví na Vánoce, a to – jak sama říká – jedině z másla a kvalitních surovin.

„Jsem v inzerátech asi nejdražší, když chci 550 korun za kilo, ale pod cenu nepůjdu. Vím, jak to dělám, z čeho to dělám, a klienti jsou spokojení. Loni jsem měla osmdesát kilo objednávek a letos mám zatím 120,“ říká s tím, že se při nákupech surovin řídí jednoduchým pravidlem: „Neblázním, nekoupím. Když bude každý bláznit, budou ceny natahovat dál.“ •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama