Už dost! K Zemanovým výrokům o Romech nelze mlčet

„Já si vážím všech Romů, kteří pracují. Bohužel jich je jen těch deset procent. Jedenáct tisíc je těch, kdo při sčítání lidu se přihlásili k romské národnosti. Co je to za národnost, která se ani nedokáže přihlásit k vlastní národnosti?“ Tak v roce 2018 hovoří hlava evropského státu o vlastních občanech.

První tvrzení je dočista vycucané z prezidentského palce. Úřady práce neevidují etnický původ, takže přesná čísla nezná nikdo, Miloše Zemana nevyjímaje. Seriózní výzkumy jako Roma Inclusion Index z roku 2015 uvádějí romskou zaměstnanost kolem 70 procent. I ve vyloučených lokalitách, klidně říkejme ghettech, byla podle analýzy Světové banky před deseti lety zaměstnanost 40 procent, a od té doby se podle odhadů o něco zlepšila.

Jsou to mizerná čísla, ovšem mnohonásobně vyšší než vymyšlené cifry od prezidenta. Zemanovy výroky však nejsou jen nepravdivé, ale také nesmírně arogantní. V zemi, kde tři čtvrtiny obyvatel uvádějí velmi negativní vztah k Romům, se práce pro člověka romského původu hledá špatně. Mnoho Romů bezesporu pracovat nechce, ale spoustě dalších to neumožní diskriminace, načež jsou za to ještě peskováni.

Vzhledem k výše uvedenému není divu, že se Romové neradi hlásí ke své národnosti. Byť se to leckomu nelíbí, v bezpočtu statistik domácí i zahraniční provenience se Česká republika řadí mezi nejrasističtější země Evropy a Romové jsou první na ráně.

 O všech těchto dlouhodobě známých okolnostech jistě ví i prezident. Přesto s chutí zaútočil na celou národnostní menšinu, aby se zavděčil té nejodpudivější části svých voličů.

Úředně posvěcený rasismus

Zapomeňme na politickou korektnost, jak je poslední dobou z tolika stran vyžadováno. Český prezident je neskrývaným rasistou. Výroky, za něž by jinde hrozil vyhazov i číšníkovi, u nás pronáší hlava státu s úsměvem do televizních kamer.

Zapomeňme i na jednotlivá podtémata, která rozdělují veřejnost. Teď nehraje roli, zda fandíte kavárně, venkovu, Bruselu nebo Moskvě. Dostali jsme se do fáze, kdy jde bez přehánění o duši našeho národa. 

Rasismus se stává skutečně nebezpečným tehdy, je-li posvěcen veřejnými autoritami. Pak opouští izolované kruhy úchylů a fanatiků a stává se přijatelným pro většinovou společnost. A posunování hranic je v politice vidět nejen na Zemanovi. 

Krátce po skončení víkendových komunálních voleb už v Kladně vznikala koaliční dohoda mezi ODS, ANO, spojenou kandidátkou TOP 09, KDU a Starostů – a také Okamurovou SPD. Jakmile se to jen trochu hodí, stává se otevřeně xenofobní spolek podporující protiromské nálady respektovaným partnerem k vládnutí i pro liberální, demokratické strany. 

V Senátu se pro změnu vážně hovoří o možnosti, že novým předsedou se stane nechvalně proslulý řešitel „romské otázky“ Jiří Čunek, jenž prosazuje tezi, že v ČR je diskriminována bílá většina.

Devadesátá a „nultá“ léta měla bezpočet vad na kráse, ale s rasisty se tehdy v české politice nevládlo. Dnes máme prezidenta, který útočí na Romy slovníkem někdejších Sládkových republikánů, a nikomu to už nestojí za reakci.

Všichni jsme Romové

Mlčení ke zlu je samo o sobě zlem. Jak je možné, že představitelé státu na Zemanovo rasistické štvaní nereagují? Kde jsou vyjádření premiéra Babiše, předsedů obou komor parlamentu Štěcha a Vondráčka, ostatních poslanců a senátorů? Zatraceně, co ještě potřebujete slyšet, abyste se konečně probrali a začali dělat svoji práci?

Jste zástupci všech českých občanů, tedy i statisíců Romů, které Zeman napadá, uráží, proti nimž podněcuje rasově motivovanou nenávist. Zastat se jich a hlasitě odmítnout útoky není otázkou vaší volby – je to vaše povinnost, v níž neomluvitelně selháváte.

A je to i povinnost každého z nás. Během nedávného výročí Mnichovské dohody se kdekdo předháněl v úvahách, zda jsme se měli či neměli postavit zlu. Plkáním bojovat osmdesát let staré války, to nám jde na jedničku. Ale postavit se alespoň slovem za ty, kteří čelí zlu dnes, zjevně tolik netáhne. 

Miloš Zeman by zřejmě měl být po uplynutí funkčního období stíhán. Za trestné činy, které nesouvisí s výkonem prezidentské role, je plně odpovědný. A to, co předvádí, je vzorovým naplněním paragrafu 355 trestního zákona o hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. 

Se Zemanem v čele státu dnes nelze nic dělat. Se vším ostatním ano, což v první řadě znamená přestat s mlčením. Ticha a nečinnosti bylo dost. Naši spoluobčané jsou napadáni z nejvyšších míst své vlastní země způsobem, který nemá v civilizovaném světě co dělat. V takové situaci musí být každý slušný Čech také Romem.

   
Autor je publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)