Miliardové příběhy

Byznys

Celoroční drama kolem plzeňské Škody. Vyvrcholení dlouholetého příběhu Českých aerolinií. Mezinárodní nákupy Daniela Křetínského, skupiny Penta i realitního magnáta Radovana Vítka. Přeskupování sil na českém internetu i návrat Primy zcela do českých rukou. V českém byznysu bylo v loňském roce velice živo. Jaké okolnosti provázely největší a nejzajímavější transakce loňského roku.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Jízda na tygrovi pokračuje. Očekávání dalšího růstu, stále velmi dostupné finance na koupě nových byznysů, to vše loni dělalo z českých společností lákavé, avšak relativně drahé cíle pro převzetí.

„Opakuju to druhým rokem po sobě – pro prodej firmy nebyla nikdy v historii lepší doba než teď. Násobky jsou na historických maximech, prodávající si mohou vybírat v zástupu kupujících,“ říká Jozef Janov z Hartenberg Capital, která spravuje soukromé prostředky Andreje Babiše vložené do svěřenských fondů. Platí to o výrobních podnicích, ale i o rekordně drahých realitách a dalších investicích.

„Většina aktiv, když se vezmou jako celek, je dnes drahá. Hlavním důvodem je dlouhodobá politika levných peněz. Atraktivní investice sice ještě stále existují, ale je poměrně pracné je najít,“ míní Daniel Gladiš řídící fond kvalifikovaných investorů Vltava Fund.

Podle velikosti bylo největší dokončenou transakcí loňského roku převzetí Plzeňského Prazdroje s několika dalšími středoevropskými pivovary japonskou skupinou Asahi. Vyplacena byla koncem března a 7,3 miliardy eur (190 miliard korun) ji řadí mezi největší v historii celého regionu. Jenže to už je vlastně dávná historie, protože jde o obchod rozhodnutý ještě před koncem roku 2016.

 

Pokud jde o nejzajímavější obchod loňska, nejvíc hlasů v minianketě magazínu Reportér dostalo přetahování o plzeňskou Škodu Transportation.

„Byla to patrně nejnapínavější transakce z hlediska průběhu, charakterizovaného četnými zvraty, navíc s nečekanou koncovkou,“ říká Josef Kotrba, prezident Deloitte ČR. Podobně hovoří i Štěpán Flieger, výkonný ředitel oddělení fúzí a akvizic EY: „Za obchod roku asi nelze označit nic jiného než Škodu Transportation.“

Jak to bylo se Škodou a s ostatními transakcemi? Magazín Reportér sestavil na základě veřejných informací i rozhovorů s přímými aktéry přehled nejzajímavějších obchodů posledního roku.

 

Thriller kolem Škody

Z dvaceti miliard na necelých deset za pár měsíců – příběh prodeje plzeňské Škody Transportation je bezmála stejně divoký jako jeho někdejší začátek. Firma, kterou si potají na sklonku roku 2002 výhodně koupila skupina manažerů kolem Martina Romana spolu s lidmi ze skupiny Appian, téměř přesně po patnácti letech změnila majitele. Po velkých peripetiích je novým vlastníkem plzeňské Škodovky skupina PPF Petra Kellnera.

Po letech utajovaného vlastnictví a majetkových přesunů se stali čtyřmi hlavními akcionáři Tomáš Krsek, Michal Korecký a Marek Čmejla s Jiřím Divišem.

O prodeji firmy se začalo jednat už v roce 2016. Tehdy šlo o námluvy mezi vlastníky Škody Transportation a čínskou společností CRRC Zhuzhou Locomotive, dceřinou firmou státní CRRC Corporation Limited. Už na podzim 2016 se objevily zprávy, že je obchod na spadnutí. Přes zimu se jednání zhruba na čtvrt roku zadrhnulo, jedné z poradenských firem na čínské straně totiž vadilo stíhání Marka Čmejly a Jiřího Diviše, kteří byli ve Švýcarsku nepravomocně odsouzeni za finanční operace spojené s někdejší privatizací Mostecké uhelné společnosti.

Když se tento zádrhel podařilo překonat, vrátily se obě strany k jednání. Čínská strana ocenila Škodu Transportation na jednu miliardu eur tzv. enterprise value (součet tržní kapitalizace a čistého dluhu). V praxi to znamená, že po odečtení pěti miliard dluhů by si mezi sebe akcionáři Škody dělili dvacet miliard korun.

Nabídka od CRRC Zhuzhou Locomotive přišla v době, kdy se už Škodě Transportation nedařilo tak dobře jako dříve. Firma sice expandovala do ciziny, ale klíčový byl domácí trh a na něm hlavně České dráhy. Škoda dlouho těžila z dobrých politických kontaktů, ale od roku 2013 politické vazby dramaticky ochladly, což se projevilo tím, že zejména od nástupu ministra Dana Ťoka Škoda prakticky nebyla schopna od Českých drah získat zakázky.

K tomu je potřeba přičíst i to, že plzeňská Škoda, jakkoli je to z českého pohledu obrovský strojírenský podnik, je zkrátka příliš malá na to, aby dokázala dlouhodobě financovat samostatný vývoj nových vozidel. Za kritickou hranici velikosti, na které je dopravní firma schopna dlouhodobě ufinancovat výzkum a vývoj, bývá považována velikost švýcarského Stadleru, ten je ovšem zhruba třikrát větší než český výrobce. Majitelé Škody proto dlouho usilovali o nákup polského výrobce Pesa (Pojazdy Szynowe Pesa Bydgoszcz), to se však nikdy nepodařilo. V roce 2015 sice uspěla s nákupem finského výrobce kolejových vozidel Transtech, ale na překonání kritické velikosti to bylo málo.

Na jaře roku 2017 tedy ležela na stole nabídka od čínské CRRC a akcionáři se už už mohli těšit na dělení dvaceti miliard. Jenže pak se všechno zkomplikovalo.

Čínská firma patří státu a její manažeři jsou de facto státními úředníky. Proto měli při jednáních velkou starost o to, jak se bude Škoda dál vyvíjet po prodeji. Kdyby se cokoli pokazilo, měli by ti, kdo nákup na čínské straně schválili, pravděpodobně po kariéře. Čínskou podmínkou proto bylo, aby si ve firmě po dalších pět let nechal dvacetiprocentní podíl Tomáš Krsek, který fabriku léta řídil z pozice předsedy představenstva a v poslední době byl předsedou dozorčí rady. Číňané si od toho údajně slibovali, že se manažerský tým udrží pohromadě a nenastanou žádné komplikace.

Jenže s tím, aby Krskovi zůstalo dvacet procent (z více než 42, které vlastnil) a zbylí vlastníci všechno prodali, nesouhlasili ostatní akcionáři. Podle dostupných svědectví se domnívali, že by se mohla hodnota firmy pod čínskými křídly ještě zvýšit a že by tak de facto Krsek vydělal na jejich úkor. Po zablokování této možnosti byla na chvíli ve hře varianta, že Krskovi zůstane procent patnáct a Michalu Koreckému pět. Později ještě proběhla jednání o tom, zda by si naopak nenechal podíl ve firmě Korecký s tím, že by byl pro CRRC zárukou kontinuity on. Na tom se ale s CRRC nedomluvili.

Vztahy akcionářů, které ani předtím nebyly ideální, se během vyjednávání s Číňany naprosto vyhrotily. „Bylo to něco příšerného,“ vzpomíná jeden z poradců, který byl těmto jednáním blízko. V srpnu 2017 pak námluvy s čínským zájemcem definitivně zkrachovaly.

Vzhledem k vývoji hospodaření firmy i k vztahům mezi akcionáři však bylo jasné, že se Škoda Transportation zkrátka musí prodat. Tehdy vstoupila do hry česká EP Industries (EPI). EPI je průmyslová část impéria kolem Daniela Křetínského, sám Křetínský na ní má koncový podíl 46,5 %, čtyřicet procent připadá na Romana Korbačku, jednoho z klíčových mužů kolem skupiny J&T, a 13,5 procenta na Kláru Cetlovou, bývalou partnerku Křetínského.

Jenže cena plzeňských strojíren se mezitím propadla a v jednání s EPI už nešlo o ocenění na dvacet miliard, ale zhruba o polovinu. Plán byl následovný: EPI měla získat 50 procent plus jednu akcii, čtyřicet procent mělo zůstat Krskovi a deset Koreckému. V tomto novém uspořádání by akcionáři jednak nalili do Škody zhruba 900 milionů korun, aby snížili zadlužení firmy, a dále se chtěli snažit firmu ozdravit s vizí, že by Škodu také nakonec prodali strategickému partnerovi, ovšem už nikoli do Pekingu.

V té době se o Škodu začal zajímat i další český hráč, skupina PPF Petra Kellnera. Kellnerovi by se zřejmě líbilo koupit firmu společně s Křetínským, jak to už udělali vícekrát v minulosti, například když společně přebírali německé doly a elektrárny Vattenfallu. Nicméně tentokrát nakonec společně nepostupovali. Ani jedna ze skupin se nechce k případnému spojenectví vyjadřovat. „Spekulace ohledně Škody Transportation nebudeme komentovat,“ uvedl mluvčí holdingu Daniela Křetínského Daniel Častvaj. Obdobně i Radim Ochvat za PPF odmítl poskytnout další komentář nad rámec oficiálních vyjádření.

PPF se následně domluvila s Michalem Koreckým, který de facto plán na spolupráci s Křetínským zablokoval. Situace Škody začala být kritická. Banky byly znepokojeny otevřenou válkou mezi akcionáři a zmrazily firmě účty. Plzeňská strojírna, kterou kdysi její manažeři získali poté, co ji přivedl ke krachu její někdejší privatizátor Lubomír Soudek, se po letech opět ocitla na prahu insolvence. Finále proto bylo velmi rychlé. PPF dorovnala Křetínským nabízené ocenění firmy a v pátek 24. listopadu koupila celých sto procent Škody Transportation, včetně ochranných známek, nemovitostí nutných pro výrobu a podobně. Původním vlastníkům ještě zbudou některé nemovitosti.

Definitivní cena bude zčásti záviset na tzv. earnoutech, tedy na tom, jak se bude Škodě Transportation dařit v dalším období. Pokud se podaří naplnit všechna stanovená kritéria, přiblíží se celková cena deseti miliardám korun, ovšem nepřesáhne je.

Akcionáři Škody Transportation si samozřejmě na své angažmá ve firmě jen těžko mohou stěžovat. Jen za léta 2010 až 2015 firma vyplatila na dividendách hodně přes dvacet miliard. V posledním roce však při prodejním procesu o dalších deset miliard přišli. Komplikované vztahy jsou zkrátka někdy drahé.

 

Křetínský větší než ČEZ

Se Škodou to sice Danielu Křetínskému nakonec nevyšlo, i tak byl ale loni zřejmě nejpilnějším investorem mezi českými byznysmeny. Za 318 milionů liber, tedy přibližně za devět a půl miliardy korun, koupil od britské společnosti Centrica dvě plynové elektrárny –

Langage a South Humber Bank. Za dalších 400 milionů liber přestavuje v Británii elektrárnu Lynemouth na spalování biomasy. Na podzim přikoupil černouhelnou elektrárnu Mehrum v Německu, těsně před koncem roku i podíl v maďarské energetické firmě Mátra a další dvě elektrárny na biomasu v Itálii.

Celkový instalovaný výkon elektráren, na kterých se jeho holding podílí, tak nyní dosahuje 24,3 GW, to je více než jedenapůlnásobek celkového instalovaného výkonu všech elektráren ČEZ (15,6 GW). Lze předpokládat, že při investičním apetitu Daniela Křetínského není ani tohle konečná.

 

Penta na rekordu

Také česko-slovenská skupina Penta nakupovala i těsně před Vánocemi. Uzavřela dohodu o převzetí největší rumunské sítě lékáren A&D Pharma. Za síť zhruba šesti set prodejen zaplatila výrazně přes dvě stě milionů eur, což z této operace dělá historicky největší jednorázovou akvizici skupiny. Již dříve během loňského roku vstoupila Penta na rumunský trh, když koupila menší firmu s 31 lékárnami. Lékárenská odnož Penty Dr. Max tak bude mít na českém, slovenském, polském, srbském a rumunském trhu přes 1 800 lékáren. Očekává, že se v nich souhrnné tržby vyšplhají k šedesáti miliardám korun ročně.

K podobné expanzi nakročila Penta i v sázkařském byznysu, který provozuje pod značkou Fortuna. Koupila firmu Hattrick Sports Group a z českého, slovenského a polského trhu tak vykročila do Rumunska, Chorvatska a částečně i na španělský trh. V této souvislosti také Penta nabídla odkup akcií minoritním akcionářům. Původně jim na jaře nabízela 98,69 Kč za akcii, na přelomu loňského a letošního roku pak nabídku zvýšila na 182,50 Kč na akcii.

 

Vítkův Silvestr

I Radovan Vítek si loni udělal osobní rekord, když uzavřel největší jednorázovou investici. Jeho CPI Property Group hned v polovině ledna 2017 koupila 11 obchodních center v Česku, Polsku, Maďarsku a Rumunsku. Cena nebyla zveřejněna, odhady hovořily o částce přesahující 600 milionů eur. V Česku do transakce patřila obchodní centra Olympia v Plzni, Nisa v Liberci a komplex Zlatý Anděl v Praze. Na poslední den roku si pak CPI nechala další obchod v Berlíně. Na Silvestra koupila čtyři administrativní objekty s celkem 107 000 metry čtverečními plochy; celkem tak má Vítkova skupina v německém hlavním městě téměř milion metrů pronajímatelné plochy.

 

Atraktivní Česko

Fakt, že se lidé nebojí utrácet, táhne vzhůru celý realitní trh. Díky tomu totiž roste investiční atraktivita kvalitních obchodních center, klikání u počítačů a nákupy po internetu zvedají poptávku po logistických centrech.

Největším jednotlivým obchodem loňska byla změna majitele brněnského nákupního centra Olympia za necelých deset miliard korun. Kupujícím byla skupina Deutsche EuroShop, největší německá společnost investující výhradně do nákupních center. Za Brnem následovala Praha s OC Letňany, které prodávalo Tesco za zhruba šest miliard korun.

Podle Kataríny Brydone, šéfky retailu ve společnosti CBRE, je český trh s nákupními centry saturovaný a probíhá mezi nimi souboj o zákazníky ze spádové oblasti. „Důležité je, že značky obchodů vnímají český trh jako čtrnáctý nejatraktivnější trh na světě pro expanzi,“ říká.

Podle předběžných odhadů CBRE byl loňský rok s objemem investic 3,3 miliardy eur (asi 85 miliard korun) do komerčních nemovitostí druhým nejrušnějším v historii.

 

Konec letecké ságy

V loňském roce také vyvrcholil dlouholetý proces vzájemného soužití dříve státních Českých aerolinií a soukromého dopravce Travel Service.

Jiří Šimáně, většinový majitel holdingu Unimex Group a jeden ze tří českých vlastníků Travel Service, vzpomíná na to, že ČSA nabízely už koncem devadesátých let, že by tehdy malého charterového dopravce koupily.

Znovu přišel se stejnou nabídkou v roce 2005 někdejší šéf ČSA Jaroslav Tvrdík. Pak se situace obrátila a v roce 2009, když už byly ČSA v hlubokých problémech, měl naopak stát na stole nabídku Šimáněho a spol. na odkup národních aerolinek.

Tehdy ji ještě odmítl.

Nakonec se stát začal svého podílu zbavovat za Nečasovy vlády. Ministr financí Miroslav Kalousek v roce 2013 prodal 44 procent ČSA firmě Korean Air za 67,5 milionu korun. O dva roky později využili Korejci svou opci na nákup dalších 34 procent, ale obratem je přepustili právě do rukou Travel Service. Spolupráce fungovala, ale operativní řízení napříč kontinenty bylo poněkud komplikované. Travel Service se svou značkou Smartwings navíc stále více etabloval v pravidelné linkové přepravě, a tím si s ČSA stále více konkuroval.

Loni proto Travel Service nabídl Korean Air (44 %) i státní firmě Prisko (19,735 %), že jejich podíly odkoupí. Dohoda byla podepsána počátkem října, státní firma si ale ještě ponechala právo na případnou změnu postoje. Ve chvíli, kdy bude transakce posvěcena ve všech zemích, kde podléhá schválení (v Česku se tak stalo těsně před Vánocemi), má stát pět pracovních dnů na to, aby svůj prodej definitivně stvrdil či přehodnotil. Podle toho se Travel Service stane majitelem buď 78 procent, nebo dokonce 97,735 procenta akcií Českých aerolinií.

Zajímavostí je, že ve společnosti Travel Service má vedle tří českých koncových vlastníků Jiřího Šimáněho, Jaromíra Šmejkala a Romana Vika od předloňska 49,92 % skupina CEFC, jejíž evropské operace řídí týž Jaroslav Tvrdík, který chtěl před lety kupovat Travel v roli šéfa ČSA.

Od převzetí ČSA si majitelé Travel Service slibují, že se jim podaří výrazně zefektivnit provoz obou společností, zejména v oblasti zázemí leteckého provozu. A také lépe koordinovat lety tak, aby se nepřekrývaly, ale doplňovaly.

Pod jedním holdingem by tak vedle sebe mohly fungovat tři značky, ČSA a Smartwings jako pravidelná linková přeprava a Travel Service jako charterový přepravce. Stejně jako značka by mělo být zachováno i to, že společnosti budou pro své lety používat stroje obou předních výrobců, amerického Boeingu a evropského Airbusu. Pokračování spolupráce s oběma klíčovými výrobci by mohlo v budoucnu přinášet lepší vyjednávací podmínky. To se týká i letišť. „Společnost, která létá s šedesáti sedmdesáti letadly, má jinou vyjednávající pozici než ta, která jich má třetinu,“ říká předseda představenstva Jiří Šimáně.

 

Prima se vrací

Zcela do českých rukou se loni přestěhovala druhá největší komerční televize Prima. Ivan Zach ukončil po dvanácti letech své partnerství se skandinávskou skupinou MTG. Poloviční podíl Švédů koupil společně se svým společníkem Vladimírem Komárem v transakci, která celou skupinu FTV Prima ocenila na 237,4 milionu eur. Na koupi polovičního podílu v FTV Prima si v minulosti dělalo zálusk hned několik nejbohatších Čechů, Zach měl ale ve smlouvách se švédskými partnery předkupní právo, které také nakonec využil.

 

Velký tah R2G

A do Česka se, alespoň formálně, stěhuje i firma Pegas Nonwovens, která fakticky celou dobu stojí poblíž Znojma. Změna sídla je výsledkem loňské změny vlastníka. Hodnota transakce přesáhla sedm miliard korun. Investiční společnost R2G Rohan v několika krocích získala 88,5 procenta akcií jednoho z největších výrobců netkaných textilií používaných například v dětských plenkách. Pegas je veřejně obchodovanou společností a pro šéfa přímých investic R2G Jakuba Dybu to byl první obchod tohoto typu. „Je to jiný způsob vyjednávání, složitější, protože veřejný trh je více regulovaný. Obchod je pro nás nyní uzavřen. Nechceme nyní svůj podíl měnit,“ říká s tím, že nyní nemají povinnost nic vykupovat ani právo ostatní akcionáře vytěsňovat.

Jakuba Dybu doteď mrzí, že se společnosti nepodařilo předloni přebít japonské Asahi při nabídce na převzetí Plzeňského Prazdroje. Naopak dál sleduje situaci v Chorvatsku, kde je v problémech maloobchodní a potravinářský obr Agrokor. R2G spravuje soukromé prostředky bývalého spolumajitele České gumárenské společnosti Oldřicha Šlemra a zakladatelů antivirové firmy Avast Eduarda Kučery a Pavla Baudiše.

 

Živo na internetu i za pulty

Mezistátní přesuny se nevyhnuly ani českému internetu. Slevomat, který v roce 2010 založil Tomáš Čupr, zamířil do rukou britské skupiny Secret Escapes. Součástí transakce, jejíž cenu časopis Forbes udává lehce nad 1,5 miliardy korun, byl i agregátor slev Skrz.cz a slovenský Zlavomat.sk. Z prodeje měly největší radost v internetové investiční skupině Miton (v době prodeje držela 55 %), ve skupině Enern (ta měla spolu s Čuprem 36 %) a In-Bridge (8,5 %).

Tomáš Čupr nejen prodával, ale i nakupoval. Ve svém dalším projektu, rozvážkovém obchodu Rohlík.cz, přikoupil před svátky k dosavadním 39 procentům dalších 14,52 %, a stal se tak majoritním akcionářem. Prodávajícím byli dlouhodobí Čuprovi obchodní partneři z Enernu. Čupr za dokup podílu celkem zaplatí přes 180 milionů.

Ve stejném oboru, tedy prodeji potravin po internetu s dovážkou do domu, se odehrála i další transakce. Skupina Mall Group, na které se vlastnicky podílejí Daniel Křetínský, Patrik Tkáč, PPF a Rockaway Capital vedená Jakubem Havrlantem, koupila službu Košík.cz a spojila s ní i svůj dosavadní projekt Kolonial.cz.

Nový Košík.cz bude podle mluvčí Rockaway Capital Michaely Papežové těžit ze zázemí celé Mall Group. Cílem pak má být atakovat vedoucí postavení Čuprova Rohlíku.

Jakub Havrlant a jeho spřátelení investoři však nebyli aktivní jen na webu. Na jaře koupili druhou největší knižní společnost Euromedia Group. Řídícím partnerem a majitelem 51 % se stala Rockaway Capital, 49 % drží Czech Media Invest z mediálního impéria Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a Romana Korbačky. Na podzim pak Euromedia Group koupila síť šestadvaceti prodejen Neoluxor včetně známého knižního paláce Luxor na Václavském náměstí.

Do oblasti IT míří stále častěji i další český miliardář Karel Komárek. Na podzim ke svým dosavadním aktivitám přikoupil 70 procent ve firmě Autocont. Za většinu v podniku podle odhadu HN zaplatil přes miliardu.

K největším transakcím v maloobchodu patřilo loni spojení dvou sítí s elektronikou, společností HP Tronic a Datart. HP Tronic získal před několika lety pětinový podíl v Datartu, nyní ovládne řetězec celý ve spolupráci s jedním z investičních fondů skupiny Genesis Capital.

Podle šéfa Genesis Jana Taubera to byla dlouhodobě chystaná transakce, jejímž cílem je vytvořit nejsilnějšího obchodníka s elektronikou. Do sítě HP Tronic patří například obchody Euronics, web Kasa.cz nebo značka Eta. Společně s Datartem bude mít tržby přes patnáct miliard.

 

Voda, překlady, laboratoře

Pozoruhodných transakcí se na českém trhu odehrála ještě řada. Podle Štěpána Fliegera, výkonného ředitele oddělení fúzí a akvizic EY, mezi ně patří například výkup podílu japonské Mitsui v Severomoravských vodárnách a kanalizacích, které tak po čtyřech letech opět plně ovládne španělská FCC Aqualia.

Nebo změna vlastníka překladatelské firmy IT Moravia. Firmu kdysi založili manželé Eva a Rudolf Forstingerovi z Brna, jejich dcera Kateřina Janků ji pak nasměrovala k překladům pro technologické firmy. Dnes pracuje Moravia IT celosvětově, z největší části stále pro technologické firmy. V roce 2015 koupil 75 % společnosti fond firmy Clarion Capital. A loni na podzim celou firmu, i se zbytkovým podílem Kateřiny Janků, převzala britská společnost RWS, která za ni zaplatila

320 milionů dolarů, tedy zhruba sedm miliard korun.

Už poněkolikáté změnily vlastníka laboratoře Alpha Medical působící na Slovensku a v České republice. Firma vznikla v roce 1997, od roku 2006 ji vlastnila Penta, jež ji před pěti lety za tři miliardy prodala fondu Mid Europa Partners. Fond investoval další tři miliardy do růstu a loni laboratoře prodal švýcarské firmě Unilabs; hovořilo se o ceně sahající až k deseti miliardám korun.

 

Velké rány na obzoru

Rok 2018 přinese podle všeho obchody v těch největších řádech, které v minulém roce trochu scházely. „Byla to ale spíše náhoda, že na loňský rok nepřipadl žádný obchod se skutečně velkou cenou,“ říká Štěpán Flieger z EY, „letos to bude jiné.“

A velký rozjezd se čeká hned zkraje roku. Během ledna se mají uzavřít nabídky na prodej části generické divize koncenru Sanofi, kde hraje velkou roli i česká Zentiva. Cena bude v řádu miliard eur.

Skupina J&T po letech uzavře své angažmá v petrochemickém gigantu Unipetrol. Firma Paulinino Limited, která zastupuje klienty J&T, odsouhlasila před svátky prodej svého podílu 20,03 procenta za nabídnutou cenu 380 korun za akcii. Za pětinový podíl tak utrží 13,8 miliardy korun. Nabídka na odkup běží do 30. ledna, platit by se mělo v únoru.

A zřejmě největší rozruch vyvolá jednání o prodeji většinového podílu v Central European Media Enterpri­ses (CETV), mediální skupině, do které patří i česká Nova a slovenská Markíza. Majoritní vlastník, koncern Time Warner, už několik různých nabídek v minulých letech odmítl, nynější jednání jsou podle interních zpráv v zatím nejpokročilejším stadiu. Zájem měl na konci roku i Petr Kellner, který se pro tento účel hodlal finančně spojit s Pavlem Tykačem. To však již není aktuální.

Ve hře tak zůstává spojenectví Penty a čínské CEFC, která by měla získat výrazně většinový podíl. Číňané pak chtějí do projektu zapojit i Patrika Tkáče. Cena za celou mediální skupinu je na místní poměry astronomická, v médiích se objevily údaje o zhruba dvou miliardách dolarů.

Podle informací magazínu Reportér už proběhlo několik seznamovacích schůzek mezi zástupci amerického gigantu a potenciálními investory, včetně návštěvy Američanů v Praze i Šanghaji. Jestli tentokrát Time Warner na nabídku uslyší, by se mělo ukázat během prvních pěti měsíců roku. Ekonomický boom a s ním spojené vysoké tržby za reklamy dostal cenu vysoko, takže se dá usuzovat, že je na případný prodej vhodné období.

V každém případě to bude ve velkém byznysu zajímavý rok. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama