Po přeslici XIV. Tolko odna bukva…

Kultura

JE TŘEBA ZVOLIT ZEMANA. Tenhle červenými písmeny na bílé zdi vyvedený nápis se před prvním kolem prezidentských voleb objevil v Praze, v evropsky významné lokalitě, v Kinského sadech nahoře na kopci, u opuštěné kašny, kolem které chodí jen pár pejskařů.

Jak neznámý napsal, tak se taky stalo. Větší polovina národa má stejný názor na věc a za prezidenta znovu zvolila Miloše Zemana. (Za termín větší polovina se exaktním čtenářům omlouvám a ty, co nevolili, i když mohli, pomíjím; těm je asi všechno jedno.) Je mi z toho smutno. A děsí mě to. Přála jsem si změnu, protože změna je život. Je to i naděje, že se, třeba jen načas, zruší zavedené pořádky, které dnes připomínají zlořád. Jenže větší půlka mého národa chce mít dál totéž, jenom v ubožejším provedení. 

Ačkoliv Zemanovi lidé jistě dělali všechno možné, aby dali prezidenta na televizní debaty nějak něčím do kupy, každému nezfanatizovanému pozorovateli muselo a musí být jasné, že fyzický stav Miloše Zemana je velmi špatný. A dalších pět let v úřadu nemůže vydržet. Tedy, vydržet snad i může, ale jak? Za jakou cenu? 

Stáří, které odmítá odhadnout své limity, a přitom mu to myslí, končívá smutně. I trapně. Nedůstojně. Už teď je tristní dívat se, jak se náš prezident na veřejnosti, doma i v cizině, potácí, byť to má způsobovat neuropatie. Vše kolem něho už se jen kamufluje tak, aby pokud možno seděl. Když stojí, je na něho ubohý pohled. Divák se bojí, že se každou chvíli zhroutí. Proč neusedne na kolečkové křeslo? Bylo by to důstojnější. 

 

Miloš Zeman je nemohoucí muž, který, dokud nezačne se svými jízlivými bonmoty, vzbuzuje lítost, ale i strach z budoucnosti. Ti, co jsou mu po boku a dělají si v jeho závětří svůj byznys, si samozřejmě přejí, aby byl v nejvyšší funkci co nejdéle. Že ale manželka a dcera nevidí, jak je chvílemi zubožený, tomu se divím. Kdo jiný než rodina by měl reflektovat realitu? Kdo jiný než žena a dcera měl svému muži a otci další pětiletý prezidentský úřad rozmluvit? 

Jestli ho má Miloš Zeman vykonávat aspoň trochu poctivě, bude muset veřejně vystupovat, cestovat, reprezentovat. Jak to chce dělat bez ostudy? V den svého vítězství byl po sečtení hlasů docela ve formě; vyhrát je droga. Pak na pár dní ze scény zmizel. Když se objevil, aby jmenoval soudce, byl na něho zase zoufalý pohled. Jaká síla, jaká droga ho bude držet pohromadě teď?    

 

•••

Od výsledku voleb přemýšlím, proč to tak dopadlo a můj kandidát na prezidenta profesor Drahoš sice o málo, ale prohrál. První, co mě jako chyba napadlo, bylo, že v diskusích a promluvách k lidem neřekl, s prominutím, ani jednou kunda. (Původně jsem to slovo napsala bez prominutí, když ho říká prezident, ale to bych se snížila na jeho úroveň, a to nechci.)   

Kunda, idiot, mutant, podělat se! To jsou slova, která náš prezident veřejně užívá, a větší polovině národa, co šla k volbám, to nevadí. Dokonce se jí to líbí; v opačném případě by musela volit jinak. Větší půlka národa prý chce mít za prezidenta muže z lidu. Takhle Zemanovi voliči vysvětlují, proč mu znovu dali svůj hlas. Myslí si, že k nim má blízko, když mluví jako dlaždič. (Dnešní dlaždiči spíš ale mluví ukrajinsky.) Vůbec jim nedochází, že je to všechno jenom hra, hra o trůn, kdy účel světí prostředky.

Větší půlce národa se taky líbí, když prezident pije, když se opíjí. Všechno jeho motání se na neuropatii nebo virózu svést nedá; prezident se navíc ke svému pití hrdě hlásí. Nevadí jí arogance a bonmoty, ponižování a zloba. Myslí si, že je to obraz síly, a přitom je to obraz ubohosti. Chce být strašena imigranty, kteří tu nejen nejsou, ale ani k nám nechtějí. Oni k nám fakt nechtějí!

Profesor Jiří Drahoš nemá charisma. Nemá politické zkušenosti, jakkoliv jako šéf Akademie s politiky často jednal. Neumí se s názorem vnucovat a donekonečna ho omílat. Prostě ho řekne a pak mlčí. Neumí oslnit drsným vtipem, natož vykalkulovanou sprostotou. Nehraje divadlo, které k politice patří; bez něho je šance na úspěch mizivá. Nedokázal se zorientovat v první společné televizní debatě se Zemanem, která připomínala kotel hokejových fanoušků Komety. (Mimochodem Kometa byla za sprosté chování svých fanoušků potrestána.) 

Jiří Drahoš bohužel nemá ani žádný jasný politický program, žádnou jednoznačnou vizi. (To nemá ani Miloš Zeman, když pominu hysterické heslo Stop imigrantům a Drahošovi.) Nemá v sobě krásný a naivní mladistvý náboj Marka Hilšera ani sentimentální, poněkud šansoniérskou citovost Michala Horáčka. Už vůbec v sobě nemá diskutérskou suverenitu a určitou vypočítavost Pavla Fischera, který stále mluvil o tom, co všechno si musíme odpracovat, a sám přitom prezidentskou kampaň odpracoval minimálně. 

Jiří Drahoš není šikovný politický zápasník, který se umí prodat. Přesto jsem ho volila srdcem i rozumem. Má pro mě totiž kvality, které pokládám pro prezidentskou funkci za nejdůležitější. Je to vzdělaný, slušný a pevně ukotvený člověk. 

Jestli v téhle rozhádané zemi, kde se stala politika ubohým kolbištěm frustrovaných jedinců, něco nutně potřebujeme, pak je to kultivace společnosti slušností, noblesou. Prezident, který sice nemá velké pravomoci, ale má obrovský celospolečenský vliv, nám mohl vrátit na nejvyšší post víru, že být slušný a ve svých názorech a životě konzistentní není slabost ani hloupost; že je to dobrá věc!

Větší půlka voličů rozhodla, jak rozhodla. Ale nahoře na kopci u opuštěné kašny v Kinského sadech v Praze se v průběhu kampaně nápis na zdi mírně proměnil. Nejdřív jsem se nad ním rozesmála. Vzpomněla jsem si na ruský vtip, kde mužik mudruje nad rozdílem mezi vodkou a vodou. Tolko odna bukva, i kakaja raznica – jenom jedno písmeno, a takový rozdíl! 

ZEMAN nebo EMAN… Koho jsme si svobodně zvolili, toho máme mít. Čas ukáže, jestli už jsme na dně, anebo tam teprve klesáme.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement