Čekají nás dobré časy, věří místní šéfové

Byznys

Svým firmám věří na sto procent. A ve velké míře věří i v prosperitu celé země. Čeští ředitelé a ředitelky byli vůbec poprvé zařazeni do mezinárodního výzkumu Global CEO Outlook. Jejich očekávání směrem do budoucnosti je nadprůměrně optimistické.

Podnik, který řídím, čeká v příštích třech letech růst. O tom je přesvědčeno všech pětadvacet českých ředitelů a ředitelek velkých firem, jejichž odpovědi byly součástí celosvětového průzkumu poradenské společnosti KPMG. Liší se jen v tom, zda jsou o tom „přesvědčeni“, nebo „velmi přesvědčeni“. Těch silněji přesvědčených je o něco více.

Velmi optimističtí jsou i v tom, jaké perspektivy vidí pro obor, ve kterém jejich firma působí. Jen jediný dotazovaný byl skeptický, všichni ostatní (96 procent) svým oborům věří. V celosvětovém vzorku je optimismus také patrný, i když ne s takovou převahou. Z 1 300 dotázaných vidí budoucnost své branže pozitivně 78 procent.

„Čeští manažeři dlouhodobě ve všech průzkumech odpovídají velmi pozitivně,“ říká Petr Bučík, šéf poradenství KPMG Česká republika. „Oni ovšem mají svůj optimismus reálně podložený. Velká většina našich firem působí převážně na českém trhu. Ten šéfové dobře znají, mají jej osahaný a vědí, co od něj mohou očekávat.“

Právě s ohledem na relativně malý, a přitom vysoce konkurenční český trh čekají kapitáni tuzemských firem spíše pozvolnější nárůst obratu i počtu zaměstnanců. Plných 72 % českých respondentů očekává růst tržeb své firmy v rozmezí do dvou procent ročně, 24 % pak mezi dvěma až pěti procenty ročně, vymyká se pouze jeden odpovídající s očekáváným růstem přesahujícím deset procent. U předpokládaného vývoje počtu zaměstnanců v příštích třech letech je situace velmi obdobná: 76 % čeká nárůst počtu lidí ve své firmě do pěti procent, 20 % pak mezi šesti až deseti procenty lidí navíc. Nikdo z oslovených českých manažerů neočekává, že by podnik v následujících třech letech propouštěl.

 

Specifika českých rizik

V hodnocení rizik se čeští ředitelé shodnou se zbytkem světa, když hovoří o obavách vyplývajících ze samotného provozu nebo z převratných technologických změn. Významně se pak liší ve dvou aspektech, které také vyplývají ze specifické české situace. Zatímco největší procento světových šéfů se bojí „návratu k teritorialismu“, který by byl překážkou v globálním obchodu, ti čeští to zdaleka za takové riziko nepovažují. Což logicky vyplývá ze skutečnosti, že jen velmi málo českých firem má globální působnost.

Obráceně se pak Češi daleko více než manažeři ze světa obávají problémů s pracovní sílou. Stížnosti na nedostatek či malý výběr pracovníků lze slyšet napříč obory i postavením. Od strojírenství po IT byznys, od dělníků po vysoce kvalifikované odborníky. Nadbyteční jsou v Česku, s troškou nadsázky řečeno, snad jen horníci a novináři.

 

Připraveni na revoluci

Čeští i světoví manažeři se shodují v tom, že nástup moderních digitálních technologií považují spíše za příležitost než za riziko. V českém případě je o tom přesvědčeno všech sto procent dotazovaných, ve světě je to pak pětadevadesát procent šéfů.

Významný rozdíl je ovšem v tom, nakolik považují ředitelé vlastní firmu za připravenou na nástup nových technologií. S výrokem „moje firma má problémy, aby udržela tempo s technologickými inovacemi v našem oboru“ souhlasí 36 procent světových manažerů, v Česku vidí takový problém jen jeden dotázaný. Naopak dvě třetiny českých šéfů takové problémy vůbec necítí, ve světě problémy s technologickými novinkami nepociťuje jen třetina firem.

Jsou na tom naše firmy opravdu tak dobře, nebo je to tím, že čeští šéfové rizika podceňují? Podle Petra Bučíka mohou být obě vysvětlení pravdivá, ale větší důraz by kladl na to první. „Český trh je vysoce konkurenční, ať už se podíváte třeba na telekomunikace, bankovnictví, nebo energetiku. Nikde si firmy nemohou dovolit ignorovat technologický vývoj, protože by se zkrátka ocitly mimo hru. Některé velké firmy samozřejmě dohánějí malé vyzyvatele později, než by si samy přály, což je znát třeba v bankovním sektoru. Ale to není tím, že by šéfové nevěděli, jaké změny mají provést. Vědí velmi dobře, kam směřují, ale je to běh na delší trať. Mají to složitější v tom, že se hůř nastavuje změna v organizaci s mnoha tisíci lidmi, než když jich je pár desítek. A také si s sebou nesou nějaké dědictví z minula, třeba v podobě složité IT infrastruktury, na které jejich organizace fungují.“

Jinak podle jeho zkušenosti ze styků s klienty platí, že si šéfové českých firem v drtivé většině udržují přehled o tom, jaké novinky se v jejich oborech ve světě objevují. „Už dávno se také naučili vyjíždět do ciziny pro informace. Dnes nemají problém se vypravit kamkoli do světa a nabrat osobní zkušenost z první ruky,“ říká Petr Bučík.

Plných 88 procent dotazovaných českých manažerů v průzkumu CEO Global Outlook říká, že raději sami vyrazí do útoku na konkurenci za použití nových technologií, než aby čekali na to, až jejich byznys začnou ohrožovat ostatní. V celosvětovém průměru se takto odhodlaně vyjádřila jen mírně nadpoloviční většina dotazovaných šéfů (54 procent). Zdálo by se tedy, že jsou tuzemské hlavy firem odvážnější, než je běžné jinde.

 

Sebevědomí z krize

Šéf poradenství KPMG v této souvislosti přidává ještě jeden zajímavý pohled na odvahu a rozhodnost českých ředitelů a ředitelek. Podle jeho pozorování jim vzrostlo šéfovské sebevědomí, a to zejména díky období krize v letech 2009–2013. „Tehdy byla vedení firem nucena – ať už kvůli skutečným problémům, nebo proto, že to přišlo jako požadavek od zahraniční centrály – provést spoustu reforem a úsporných kroků. Šéfové si je tak na vlastní kůži vyzkoušeli a dnes vědí, jaké kroky mohou v případě problémů udělat,“ říká Petr Bučík. Někteří dnešní ředitelé byli tehdy na jiných postech nebo v jiných firmách, ale i tak mají přinejmenším obecnou zkušenost se zvládáním krizové situace ze svého předchozího působiště. Podle Bučíka pak platí, že když šéf ví, že dovede vyřešit případné problémy, je také odvážnější v rozhodování v době konjunktury. Zkrátka se nebojí více zariskovat, jelikož ví, kde má po ruce záchrannou brzdu.

 

Víra v prosperitu

K pozitivním očekáváním lídrů českých firem vede také celková ekonomická kondice republiky. Česká národní banka ve své nejaktuálnější prognóze předpovídá pro letošní rok růst HDP o 3,9 procenta a pro rok 2019 o 3,4 procenta. Pozitivně se mají podle prognóz vyvíjet i další ekonomické ukazatele a zdá se, že české firmy, které vyvážejí do ciziny, nijak fatálně nezasáhlo ani ukončení několikaletých měnových intervencí, které držely korunu na slabším kurzu vůči euru.

Šéfové firem v průzkumu vidí ekonomickou perspektivu s optimismem, i když mírnějším než v případě vlastních podniků. O růstu české ekonomiky je „velmi přesvědčeno“ šestnáct procent z nich a „přesvědčeno“ dvaapadesát procent.

KPMG svůj globální průzkum pravidelně opakuje, takže za rok uvidíme, zda šéfům a šéfkám českých firem jejich celkově optimistické naladění vydrží.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama