Tak, jak miluji Arethu

Vyznání lásky v češtině není úplně jednoduchá věc. Snad se mnou budete souhlasit, ale – navzdory vzrůstajícímu vlivu v angličtině často používaného „I love“ – pořád není tak časté, aby někdo česky říkal, že „miluje“ tu či toho, to či tamto. Jedna věc je říci „mám rád“, druhá věc je říci prosté „miluji“.

Já ale musím říci, že hudbu Arethy Franklin, zpěvačky, která zemřela 16. srpna ve věku sedmdesáti šesti let, jsem miloval a milovat budu – a se mnou spousta dalších lidí na světě. Její zpěv byl tak přirozeně krásně syrový a dramaticky expresivní, že vždycky, když ho slyším, mám pocit, že zpívá nejen pro mě, ale i pro někoho nahoře (doplňte podle vlastní víry nebo politické příslušnosti). Asi není náhodou, že Aretha začínala jako holčička v kostele svého otce zpěvem gospelu.

Aretha Franklin měla obrovský hlasový rozsah, jaký si málokdo umí představit. Jako snad jediná zpěvačka či zpěvák byla stejně doma a stejně úspěšná ve všech hudebních žánrech, ať už šlo o gospel, rock, pop, country, R&B, disco či operu. Ano, čtete dobře – operu. Když jednou Luciano Pavarotti na poslední chvíli zrušil své vystoupení, byla to Aretha Franklin, která se jako jediná odvážila mistra nahradit a sklidila obrovský úspěch. 

Během své kariéry měla sedmnáct top ten hitů, obdržela osmnáct cen Grammy a zpívala na inauguraci tří amerických prezidentů. Jako první žena se dostala do Rockenrolové síně slávy a její alba si koupilo přes 75 milionů fanoušků.

Které z jejích mnoha alb doporučím?  Možná to úplně nejklasičtější z roku 1967, I Never Loved a Man the Way I Love You – „Žádného muže jsem nikdy nemilovala tak, jak miluji tebe“. Na tomto albu se poprvé objevila slavná písnička Respect a respekt je vskutku to nejmenší, co si Aretha Franklin zaslouží.