Letěl na plné koule, letěl vysoko a sršely z něj jiskry

14. dubna 2018

Miloš Forman, osmdesátá léta.

Profimedia.cz

Své přátelství s Milošem Formanem přibližuje autor jeho biografie, česko-americký spisovatel Jan Novák.

Je to deset dní, co mi Miloš zavolal a pogratuloval k mým důchodcovským narozeninám, což určitě zpunktovala Martina, protože on už takové věci neevidoval.

Seděl přitom na sluníčku na verandě nad svým jezírkem ve Warrenu v Connecticutu a srkal kafe a kouřil doutník, zatímco já seděl na sluníčku u dětského hřiště na Žofíně a srkal pivo z plechovky, a Miloš jako vždycky chtěl, abych mu řekl nějakej novej fór.

Žádnej novej fór mě nenapadal, tak jsem mu řekl ten o trpaslici u gynekologa, kterému se už zasmál, protože jsem věděl, že ho nejspíš zase zapomněl, a Miloš se hlasitě rozchechtal a sluníčko bylo najednou o pár tisíc kilometrů blíž a hřálo o něco víc. A pak jsem mu musel slíbit, že až teď na jaře poletím do Ameriky za nemocnou mámou, tak se u něj na pár dní stavím.

No, tak teď už ten slib nesplním. Můžu jenom stáhnout roletu, nalít si černé pivo a vzpomínat…

Jednou jsem k němu do New Yorku přiletěl s románem od Phillipa Rotha v podpaží a Miloš se mě zeptal: Je to dobrý? – Je to výborný, říkám. No, a nechceš ho poznat? zeptal se Miloš a druhý den přišel Phillip Roth na večeři do Milošova bytu nad newyorským Central Parkem, podávalo se moravské uzené, které jsem přivezl od řezníka z Chicaga s jablečným křenem, a Roth se olizoval a lemtal pivo a sršel vtipem.

Podpořte Reportér sdílením článku