Názor

Spor o referendum. Piráti si hrají s ohněm

08 / 02 / 2018

Půjdou-li politická jednání o přímé demokracii stejným směrem jako dosud, bude naděje proevropsky zaměřených Čechů muset zachraňovat Andrej Babiš. To nejsou dobré vyhlídky.

Půjdou-li politická jednání o přímé demokracii stejným směrem jako dosud, bude naděje proevropsky zaměřených Čechů muset zachraňovat Andrej Babiš. To nejsou dobré vyhlídky.

Vyjednávání stran podporujících zavedení obecného referenda přineslo první výsledky – a pokud fandíte českému členství v EU, nemáte mnoho důvodů k radosti. Zatímco hnutí ANO odmítá možnost lidového hlasování o zahraničněpolitických tématech, na opačnou stranu se postavili nejen extremisté z KSČM a SPD, ale také Piráti, jejichž převážně liberální voliči vyznávají zcela odlišné hodnoty než komunisté a ultranacionalisté.

Překvapivé? Vůbec ne. Piráti jen poctivě plní své předvolební sliby. Jasná podpora obecnému referendu včetně možnosti hlasovat o mezinárodních smlouvách vévodila dlouhodobému programu strany a každý z 546 tisíc pirátských voličů si měl zjistit, do čeho jde (a jestli se nenamáhal si program přečíst, je to jeho chyba). Právě tento bod byl také důvodem, proč leckdo včetně autora tohoto textu měl z podpory Pirátů velké obavy, byť jde v mnoha ohledech o stranu plnou zajímavých lidí i nápadů.

A obavy se začínají naplňovat. Řekněme to otevřeně: zákon o obecném referendu může znamenat ohrožení základních národních zájmů České republiky. V první řadě jde o riziko opuštění Evropské unie či Severoatlantické aliance, ale zde to nekončí. Jak by asi dopadl plebiscit o existenci Senátu, který v českém ústavním systému hraje důležitou roli pojistky, ale důvěřuje mu sotva třetina veřejnosti? O drobnostech jako sociální programy na podporu národnostních menšin nebo ochrana svobody vyznání lépe nepřemýšlet.

Nepodezírám Piráty, že touží vyrvat naši zem z euroatlantických struktur a porušovat lidská práva. Pro referenda o zásadních tématech navrhují vyšší hranici přijetí, více podpisů, časový odstup… Snaha po odpovědném přístupu je zjevná, jenže působí jako nápad rozdat předškolákům zapalovače s dětskou pojistkou a doufat, že se nikomu nepodaří ochranu překonat.

 

Bez politické korektnosti

Komunisté a okamurovci získali v posledních volbách téměř milion hlasů a udělají cokoli, aby překročili libovolnou hranici pro referendum o EU a NATO. Nasbírat statisíce podpisů pro jakékoli opatření, které by přímo či nepřímo dopadalo na „nepřizpůsobivé“, také nebude velký problém. Obávám se, že Piráti nedoceňují, s čím si zahrávají. Nakonec může být jedno, že referendu nebudou podléhat normy stanovené Listinou základních práv a svobod a téma hlasování posoudí Ústavní soud. Češi, mistři v ohýbání a obcházení pravidel, si totiž dokáží najít cestu, jak udělat z Romů či muslimů občany druhé kategorie, aniž by výslovně útočili na víru či etnický původ.

A u tohoto tématu se také láme hlavní argument zastánců obecného referenda, že lid má právo rozhodovat sám a přímo.

Příslušnost České republiky k euroatlantickému, liberálně demokratickému bloku je pro život každého z nás přinejmenším stejně důležitá jako právo stávkovat nebo organizovat petice. A prolomíme-li jednou hranici všelidového hlasování o zásadních otázkách, najde se v budoucnu dost hlasů pro její prolamování dále. Ani Listina základních práv a svobod není slovem Božím, stvořil ji československý federální parlament před necelými třiceti lety a nic z jejích ušlechtilých ustanovení bychom neměli brát za samozřejmé, pokud se do hry vloží vůle davu hnaná magickými slovy „většina národa si přeje“.

Když je dnes tak moderní vyjadřovat se bez „politické korektnosti“, proč bychom se tomu vyhýbali u referenda? Realita je následující: velká část veřejnosti není v nejmenším kvalifikovaná pro přímé rozhodování o zásadních a komplexních problémech státu. Lidé, kteří nedokáží pochopit večerní zprávy a věří v chemtrails a placatost Země, nemají určovat základní prvky národní bezpečnosti.

Na základě určité společenské smlouvy smí každý, kdo udrží myšlenku a moč, svobodně zvolit své představitele, kteří jsou vybíráni právě proto, aby dokázali za pomoci různých poradních a expertních hlasů rozhodovat kvalifikovaně, či alespoň o něco kvalifikovaněji než běžný občan. Pokud se nám to nelíbí, můžeme parlament zrušit a místo toho všelidově hlasovat o veškerých zákonech přes mobil nebo počítač. Ale vize státu, jehož parlament řeší zákon o tažném ptactvu, zatímco klíčové otázky národního významu rozhodují úderníci z hostinců na základě titulků na Parlamentních listech, je vizí z pekla.

 

Pirátská odpovědnost

Jakékoliv zmínky o Švýcarsku, které v těchto diskusích často přicházejí, jsou projevem naivity nebo hrubé manipulace. Země helvétského kříže není dokonalá, ale disponuje 200 lety nepřetržité nezávislosti a demokracie, možná nejvyšší životní úrovní na světě, mimořádně angažovanou a vzdělanou populací a více než sto lety nacvičovaným výkonem přímé demokracie. Představuje v tomto směru světový unikát a naše země s ní má společného méně než s Běloruskem nebo Makedonií.

Neznamená to, že prvky přímé demokracie nemohou mít v našem systému své místo a že by se Piráti museli zpronevěřit základnímu prvku svého programu. Problém je v tom, že v současné době stojí svým postojem k referendu na straně extremistů proti umírněnějšímu ANO, které hlasování o Evropské unii odmítá. Místo aby Piráti sloužili jako korektiv stále mocnějšího Andreje Babiše, hrozí, že nás trestně stíhaný oligarcha bude zachraňovat před Piráty.

A není to tak, že by tito parlamentní nováčci neměli žádný vliv na výsledek. Zákon o obecném referendu vyžaduje coby ústavní norma třípětinovou většinu hlasů ve Sněmovně i Senátu. I kdyby se za něj postavil jeden každý poslanec ANO, SPD i KSČM, bude v dolní komoře stále scházet pět hlasů. Mohou je dodat sociální demokraté, ale také Piráti.

Pokud se definitivně postaví na stranu extremistů a budou vyžadovat uplatnění referenda i na zahraničněpolitické otázky, stane se Babiš rázem jediným, kdo brání v „uplatňování vůle lidu“ a vyděračský potenciál Okamury a Filipa se znatelně zvýší. Zároveň by zesílil tlak uvnitř ČSSD, aby nezůstala jako jediná z „proreferendových“ stran stát opodál a vytloukla z tématu nějaký kapitál i pro sebe.

Bude-li naopak patrné, že plebiscit o EU a NATO není ve Sněmovně průchozí, pak alespoň ty nejtemnější scénáře padnou a nebudeme se muset modlit k záchraně Senátem. V něm by nyní obecné referendum neprošlo, ale na podzim bude ve hře 27 senátních křesel – a jen jediné z nich dnes náleží „referendové“ trojici ANO, SPD a KSČM.

Piráti tedy nedrží přímo prst na spoušti, ale mohou mít velký vliv na to, jakým směrem se bude vývoj ohledně obecného referenda dále ubírat. Bylo by velmi nešťastné, kdyby se naděje proevropsky zaměřených Čechů musely nakonec upínat k Andreji Babišovi.

 

Autor je publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC).

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat