Návrat golfového šampiona

Před dvěma lety v dubnu šokoval golfový svět. Naprosto nečekaně vyhrál nejslavnější turnaj světa, Masters v americké Augustě. Na svůj nejlepší turnaj kariéry přitom málem vůbec nepřijel. Jeho prvorozený syn Zacharias se měl podle lékařů narodit 10. dubna, tedy přímo v době konání turnaje. Nakonec se narodil týden před turnajem, Willett všechno stihl a prožil, jak sám říkal, dvanáct nejúžasnějších dnů svého života. Nyní přijede anglický hráč i na Czech Masters a čeští diváci tak budou moci na tuzemském hřišti poprvé na vlastní oči vidět jednoho z vítězů ze slavné Augusty.

Danny, o vašem vítězství na Masters rozhodlo zejména vydařené poslední kolo. Kde jste vy sám viděl klíčový moment?

Celý ten den jsem se cítil velmi klidný. Birdie na tříparové šestce i na pětiparové osmičce mi samozřejmě pomohla. Ale když jsem zahrál v paru těžkou sérii jamek od desáté do dvanácté a hned pak se povedla birdie na jamkách třináct a čtrnáct, začal jsem tušit, že by to mohl být opravdu dobrý den.

Poslední birdie jste přidal na šestnácté jamce. To bylo zhruba, kdy do té doby vedoucí Jordan Spieth vyhořel právě mezi desátou a dvanáctou jamkou. Začal jste v té chvíli už věřit ve vítězství?

Předně bych chtěl říct, že mi Jordana bylo líto. Ale takový je prostě golf, každému z nás se občas něco podobného přihodí. I těm úplně nejlepším. Věděl jsem samozřejmě, že jsem se dostal do čela. Všude kolem sebe vidí hráči průběžné pořadí. Snažil jsem se ovšem soustředit na to, abych sám neudělal nějakou chybu. A to se nakonec povedlo.

Když jste poslední kolo uzavřel a došel do klubovny, bylo už skoro jasné, že by to na titul mělo stačit…

Samozřejmě bylo příjemné, že jsem nemusel být napjatý až do posledního puttu závěrečného flightu. Ovšem je pravda, že když dokončíte Masters s nadějí na vítězství, děje se kolem najednou tolik, že čas uběhne strašně rychle.

Vaše vítězství rozpoutalo horečku zejména mezi britskými fanoušky a v tamních médiích. Necítí se pak hráč trochu svázaný očekáváními okolí?

To zná, myslím, po úspěchu řada sportovců. Fanoušci by je rádi viděli s dalšími a dalšími poháry. Osobně nemám pocit, že by se na mně zvýšená očekávání nějak dramaticky podepsala. I dál jsem v roce 2016 hrál velmi slušný golf. Změna přišla až se zraněním zad.

To období muselo být psychicky docela náročné. Najednou se smiřovat s porážkami, neprojitými cuty…

Konkurence v golfu je obrovská, a když nejste ve stoprocentní kondici, je to na výsledcích znát. Já se tehdy, i kvůli rodině, rozhodl, že dám přednost evropské túře před americkou a že budu pracovat na tom, abych se dal do pořádku a zase se dostal nahoru.

Se zády jste měl potíže velice dlouho. Jak jste na tom letos v létě?

Teď právě si připadám úplně fit. Doufám, že už to tak vydrží a že se po odeznění bolestí dovedu dostat opět i do své vrcholné herní formy. Těší mě, že už se začínají dostavovat i lepší výsledky v turnajích.

Těšíte se na turnaj do Prahy?

Velice. V České republice už jsem hrál, v roce 2009 v Čeladné a 2014 na Albatrossu. A velice rád se tam zase vrátím. Je to moc pěkný turnaj. Doufám, že se mi bude dařit.

Líbil by se vám finálový den třeba ve dvojici s kamarádem Lee Westwoodem?

Lee je fajn chlap, ale já mám na tour i hromadu dalších přátel. Líbil by se mi finálový den, ve kterém bych hrál o vítězství.

Součástí golfové přílohy jsou:

Úvodní slovo a praktické informace k turnaji Czech Masters

Rozhovor s nejlepším českým amatérem Šimonem Zachem

Příběhy o tom, jak golf přežil socialismus

Článek o tom, jak se v Česku rozvíjí dětský golf