Jan Hawelka: Daleko od pražské kavárny

17. února 2017

Jan Hawelka

První kavárnu otevíral tehdy jedenadvacetiletý Jan Hawelka před sedmi lety. Dnes šéfuje řetězci Lagarto, který provozuje pět podniků s vlastní cukrárnou, chystá i pekárnu. Zajímavé je, kde se tento podnikatelský příběh odehrává: nikoliv v Praze, kde se toho o správně připravené kávě namluví nejvíc, ale ve čtyřech městech na severozápadě Čech.

Pro kavárenský byznys jako kdyby Jana Hawelku předurčilo už jeho příjmení. S legendárním vídeňským podnikem Café Hawelka, tedy přesněji s jeho zakladatelem, však „pokrevně“ nic společného nemá. Možná jen odvahu pustit se do podnikání. Pro své provozovny si každopádně vybral dost odlišnou lokalitu: řetězec Lagarto má kavárny v obchodních centrech v Mostu (dva podniky), Teplicích, Chomutově a v Kadani.

Když mostecký rodák studoval Dopravní fakultu ČVUT v Děčíně, cestou do školy míjel zkrachovalé bistro, jehož prázdný prostor byl k pronájmu. V té době si čím dál častěji říkal, že ho jeho studijní obor nebaví a věnovat se mu nechce – v dětství chtěl mít svůj hotel, přemýšlel i o bance. Po bakalářských zkouškách ještě nastoupil na magisterské studium, to už ale rozjížděl dvě kavárny a ty po prvním semestru zvítězily.

Myslel jsem, že zajásají

Začátek si nicméně představoval jednodušeji. První kavárnu chtěl otevřít v obchodním domě Fórum v Ústí nad Labem. „Myslel jsem si, že tam zavolám, oni zajásají a pronajmou mi to. Jenže obchodní centra v té době představovala skvělý byznys, takže to vyžadovalo náročnější přípravu,“ vzpomíná dnes osmadvacetiletý Jan Hawelka. Prezentace, kterou připravil, se ale managementu zalíbila a dostal rok na přípravu. Mezitím projevilo zájem nově otevřené obchodní centrum v Chomutově a tam se nakonec také otevřel první podnik jménem Lagarto (španělský výraz pro ještěrku).

V té době se setkal s Charlesem Fleerem, majitelem pražského podniku La Bohéme Café, a ten ho přivedl k výběrové kávě. „Tehdy se u nás kávě ještě velká pozornost nevěnovala. A on mi popsal, jak fungují kavárny ve Státech nebo v Kanadě, jen jsem zíral.“ S financováním mu pomohl otec a dva rodinní známí. Role byly od začátku dané: „Dá se říct, že teď je to pro ně takový lepší termínovaný vklad,“ říká Jan Hawelka, jímž řízená firma nyní poprvé směřuje k padesátimilionovému ročnímu obratu.

V Lagartu spolupracují s renomovanými profesionály: míchat drinky je učil Martin „Tazi“ Lukavský z pražského baru Zanzibar, kávu si vzal na starost barista Gwilym Davies. Zaměstnance motivuje šéf i odměnami, protože dobře ví, že příjemná obsluha je stejně důležitá jako kvalita zboží. Za centrum současné gastronomie považuje Londýn, do Itálie jezdí na veletrhy, okukovat novinky létá především do Dubaje. „Samozřejmě, že co je trendy v Dubaji, nebude trendy v Mostě. Je tam ale dobře vidět, kam obor gastrořetězců směruje a na co bychom se měli připravit.“

Není sever jako sever

Podpořte Reportér sdílením článku