PODCAST: I fotbaloví rozhodčí občas plivou krev

Lidé

V závěru fotbalové sezony už pískal v každém prvoligovém kole coby hlavní rozhodčí. Třiatřicetiletý Tomáš Klíma už patří mezi českou špičku a po třech letech v této profesi na něj nejsou téměř žádné stížnosti. Tentokrát přišel do redakce Reportéra, kde v hodinovém podcastu svoji práci dopodrobna rozebral.

„Když se teď dívám na Euro,“ říká například, „tak samozřejmě mnohem víc než mé okolí sleduju jednání sudích; snažím se tím něco přiučit. Všiml jsem si, že oproti kamarádům bývám vůči chybám rozhodčích o dost shovívavější, často si je snadno dovedu vysvětlit. Ale jednou za čas se ponořím do televizního zápasu jako ostatní diváci, a to je znamení, že rozhodčí píská skvěle – stalo se to třeba při zápase našich proti Skotům, to byl od německého kolegy vynikající výkon. Nechat fotbalisty hrát, zbytečně nepískat, nerozdávat karty, to je ideál, ale musí ho umožnit hráči, což naši i Skoti dokázali.“

I on si stejně jako diváci všímá, jak si současní hráči ve vlastním vápně občas raději sepnou ruce za zády, jen aby se jejich ruky nedotkl míč a sudí tak nedostal možnost k odpískání penalty. „Zakázaná hra rukou ve vápně je snad nejošemetnější téma,“ říká Klíma, „generátor spousty sporných situací. Pravidlo se občas mění, což je nepřehledné pro veřejnost, ale taky pro televizní komentátory. Musím uznat, že se i my rozhodčí občas dostaneme do situace, kdy bychom si klidně mohli hodit mincí, jestli písknout, nebo ne, protože jde o situaci vyloženě spornou.“

Tomáš Klíma v podcastu vypráví i o tom, proč všichni čeští rozhodčí mají své civilní zaměstnání, nebo o tom, jakým stylem trénuje. „Ještě před pár lety jsem mohl čerpat z toho, že jsem sám fotbal dlouho závodně hrál, ale jak stárnu, pravidelný trénink už je nezbytný. Když mužstva hrají nahoru dolů, tak někdy i rozhodčí naběhá za zápas dvanáct kilometrů a ke konci plive krev… Své tréninky sdílíme onlajn s fitness koučkou, která nám je plánuje, a čtyřikrát za rok míváme povinný fyzický test: běh, při kterém vždy střídáme 75 metrů sprintu a 25 metrů chůze.“

Jak si rozuměl s legendami typu Tomáše Rosického nebo Milana Baroše? Vyká jim, anebo tyká? Jak rozezná zraněného hráče od simulanta? I o tom hovoří Tomáš Klíma v rozhovoru který si můžete poslechnout buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích. Závěrečné minuty jsou uzamčeny pro věrné fanoušky, kteří nás podporují na stránce Patreon.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama