Jako trest za Palacha jsme recitovali komunistické básničky, vzpomíná režisér Krobot
4. února 2019
Reportér 12/2018 · Číslo 52
Jako trest za Palacha jsme recitovali komunistické básničky, vzpomíná režisér Krobot
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
V předvečer rozhovoru píše: „Nerozmyslíte si to? Nemám moc potřebu dávat rozhovory; to není varování ani pokus dělat se lepším, ale skutečný stav věcí...“ Ne, pane Krobote, nerozmyslím, jedu. Vlak do Zábřeha má dvacet minut zpoždění, vy jste přišel dvacet minut před plánovaným příjezdem. Stojíte v rohu nádražní haly, kolemjdoucí si vás buď nevšímají, anebo to ze slušnosti předstírají...
Tak co podnikneme?
Záleží na vás.
Plánovali jsme procházku okolními lesy, ale za chvíli se setmí.
Takže?
Neprovedete mě trochu Zábřehem?
Co byste chtěl vidět?
Já to tu neznám.
Já už taky ne. Zábřeh, to je pro mě hlavně období gymplu; jinak jezdívám na chalupu, která je v Jedlí, skoro dvacet kilometrů odtud.
Pojďme směrem k tomu gymplu.
Můžeme. Tak vlastně dojdeme i do města.
Nádražní hospoda pořád funguje? Asi před čtvrt stoletím jsem v ní strávil Silvestra – ztratili se mi tenkrát kamarádi.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
