Podcast: Spousta muzikantů na volné noze je teď v háji, říká hornista Baborák

Tak třeba pohřby: „To bývala studentská brigáda v pražském krematoriu Strašnice. Vzpomínám na ni rád, protože jsem tam slušně vydělával, dostával jsem devadesát korun za jednu produkci. Naše kvarteto se sešlo ráno a před každým pohřbem jsme doufali, že si pozůstalí vyberou zvuk lesního rohu, a ne například varhany nebo smyčce. Když bylo takových pozůstalých hodně, vládla spokojenost, a když míň, tak nedaleko býval stánek s bílým vínem, a takhle ubíhaly naše dny…“

V hodinovém rozhovoru vypráví čtyřiačtyřicetiletý Radek Baborák například i o zmíněném koncertu na olympiádě v Naganu. „Mimochodem,“ říká, „já chodil na stejnou pardubickou základku jako Dominik Hašek, jako kluk jsem vášnivě fandil Dynamu a snil o kariéře hokejového gólmana.“

V Naganu se s Haškem nesetkal, ale na druhou stranu se tenkrát stal oblíbencem japonského publika, a od roku 1998 až do pandemie koronaviru v Japonsku velmi často hrál anebo dirigoval, což pro něj bylo důležité nejen umělecky, ale i finančně.

V letošním roce Radek Baborák o spoustu peněz přišel, což v podcastu upřímně rozebírá. Vypráví i o tom, proč se rozhodl vybírat peníze pro výborné muzikanty, kteří jsou na volné noze a koronavirus je zasáhl ještě mnohem víc než jeho.

Jak se dostal ke Třem sestrám? Jak vzpomíná na dekádu prožitou v Německu? Nelituje, že dobrovolně opustil jistotu Berlínské filharmonie?

Rozhovor s Radkem Baborákem si poslechněte buď na začátku článku, nebo na vašich podcastových aplikacích, kde ho najdete pod heslem Host Reportéra.