S Adélou až na vrchol, den první

Lidé

Komička Adéla Elbel teď kvůli pandemii nemá co na práci. "Můj diář se jedním kýchnutím netopýřího viru na bůhví jak dlouho vyprázdnil jak duše pojišťováka," říká. Rozhodla se tedy pro netradiční práci - v době karantény půjde s fotografem Radkem Mičou z Prahy na Sněžku a bude o tom Reportéru podávat pravidelné zprávy.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Asi před deseti dny mi přistála v messengeru zpráva od jednoho známého, kterého jsem vlastně ani moc neznala, přesněji řečeno, viděli jsme se dvakrát: před lety mě fotil do časopisu Vlasta (ne, nedělala jsem midlife modelku, měla jsem tam rozhovor) a loni jsme se potkali na chodbě televize – takže moc neznala” je spíš eufemismus.

V messengeru byla jen jedna věta: Pojď na Sněžku.

Tyjo, hustý, šla bych hned, nebo spíš, klidně můžu jít hned, protože můj diář se jedním kýchnutím netopýřího viru na bůhví jak dlouho vyprázdnil jak duše pojišťováka. No jo, ale vždyť se neznáme, navíc ráda chodím sama, co když se nesneseme? Po chvíli váhání zvítězil chtíč něco opět zažít, nachodit tunu kilometrů a hlavně, strávit pár dní karantény nějak smysluplněji než jen plácáním se ve špatně skrývané sebelítosti.

Naším plánem na příštích pár dní je dojít pěšky z pražského Karlova mostu na vrchol Sněžky. Jak se nám to podaří v době celorepublikové karantény, kdy nevíme, kde se najíme, jak na nás budou lidé reagovat, jak to bude s ubytováním a hlavně, jestli se dostaneme až nahoru na Sněžku?

 

Den 1.

Praha, Karlův most – Brandýs nad Labem / 36 km

Vyrazili jsme v devět ráno z vylidněného centra Prahy, v zádech slunce a banner na plotu Kramářovy vily Spolu to zvládneme”. Tak jo, my tam dojít zvládneme. Jdeme přes Karlín, dala bych si kafe, ale jediné otevřené okýnko je u pivovarské hospody. Dáváme si tedy pivo z Pece s příznačným názvem Sněžka. Víc znamení už snad ani není nutno.

Ve Vysočanech se náhodou” potkáváme s reportérem Tomášem Poláčkem, který v jedné ruce svírá termosku s kávou a dva hrníčky a v druhé si nese bibli. Mor už jsem přečetl, tak teď jsem si objednal tohle.” (Ok, karanténa působí na lidi různě.)

 

 

Oběd jsme sehnali v lahůdkářství v Satalicích, pojedli ho punkově na trávníku u kruhového objezdu a spěchali dál.

Cestou jsme míjeli jen běžce a cyklisty, takže roušky si všichni způsobně nasazovali až, když se navzájem přiblížili.

Dost mě překvapilo, jak krásná příroda je v těsné blízkosti Prahy. Spousta rybníků, probouzející se příroda a žádní lidé. Za mě dobrý.

Ubytovala nás paní, která během karantény nechala otevřenou jen část penzionu a všechny místnosti čistí po hostech jakýmsi ozonérem, takže jsem klidná a jdu bezpečně spát. Prosím vás, co je to ozonér?

 

Plán na další den:

Jdeme prozkoumat Brandýs, Starou Boleslav a cílem jsou Milovice. Stay tuned.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama