Noční víly Kamerunu

Obrazem

Podniky s erotickou podívanou a možností objednat si sexuální služby jsou součástí nočního života v mnoha městech, stejně jako potemnělé herny s blikajícími oky automatů. Jen málokde je však svět go-go tanečnic, prostitutek, gamblerů a pasáků tak drsný jako v největším kamerunském městě Douala. A o to obtížnější je do něj proniknout s fotoaparátem.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

V zakouřené tmě se v kuželu světla pohybuje ženská silueta. Dlouhé prsty ladným pohybem obepínají taneční tyč, prostorem prosviští prameny vlasů. Za sílícího zvuku hudby se na těle objeví prudký štych rudého světla a tanečnice se publiku ukazuje v celé své poloobnažené kráse. Netrvá dlouho a je oblečená jen v nekonečně dlouhých podpatcích...

Go-Go Dance je jedním ze striptýzových podniků v největším kamerunském městě Douala. Čtvrť Akwa je podobnými nočními lákadly vyhlášená, zdejší bary a herny jsou prošpikované obchodnicemi s erotikou, dealery drog, drobnými zlodějíčky a gamblery, stejně jako zákazníky – především ze Západu – hledajícími jednorázové povyražení.

V jedné z heren postává mladá žena v těhotenských šatech.

„Podívejte na ni!“ vykřikuje pohrdavě jeden ze štamgastů. „Je v devátém měsíci. Má to už za pár a určitě to dopadne jako minule. Málem tady porodila! Praskla jí voda, a když ji odváželi do nemocnice, tak vyřvávala, aby jí nikdo nelezl k rozehraný hře. A za dva dny byla zpátky.“

 

Můžeme takové historce věřit, když vypravěčem je opilý gambler? Těžko říci. Žena je opravdu ve vysokém stupni těhotenství, s cigaretou v ruce a sklenkou tvrdého alkoholu sedí shrbená na barové židli a hypnotizovaně zírá na blikající ovoce před sebou. Svět kolem ní jako kdyby neexistoval. Bohužel, o podobné postavičky tady není nouze.

 

Tanečnice Jessica

Zajímá nás, jak to chodí ve zdejším podsvětí, ze kterého jsme zatím zahlédly jen střípky. Jenomže i přes dobré kontakty první dva dny jen obrážíme podniky a doslova žebráme u jejich majitelů, aby nám dovolili udělat pár fotek a mluvit s hosteskami, jak se zdejším tanečnicím-prostitutkám říká.

Obrníme se trpělivostí a svou žádost opakujeme na různých místech nejméně padesátkrát. Nakonec nám přece svitne naděje. „Přijďte zítra,“ opile mumlá pan Roger, správce jednoho z klubů, a dodává nekompromisně: „Ale fotit můžete jen pár minut.“

Další den nám Roger představuje Jessicu. Je jí osmadvacet let. V Evropě by mohla zdobit obálky módních magazínů. Ladná postava, na kterou jiné ženy musí dřít hodiny v posilovně, plné rty, obrovské mandlové oči.

Jessica říká, že pochází z malé vesnice v Beninu a má šest sourozenců. „Všichni jsme chudí křesťané. Nezbylo mi než v šestnácti odejít,“ říká.

Po odchodu z domova se prý Jessica, která neumí číst ani psát, potulovala po několika afrických zemích. Tu a tam sehnala práci uklízečky, hospodyně nebo opatrovatelky. V roce 2012 doputovala do dvoumilionové Doualy.

„O práci jsem zavadila jen občas. Často mi ani nezaplatili. Skončila jsem zoufalá na ulici, až mě jednoho dne oslovil manažer go-go klubu. Nabídl mi práci.“

Jessica si prý do té doby nedovedla představit, že by se něčím takovým mohla živit. Jenže jen pronájem skromného pokoje s kuchyní stojí v Douale měsíčně 26 tisíc západoafrických franků (v přepočtu zhruba 1 000 českých korun). To byla pro dívku bez práce astronomická suma, majitelé bytů navíc často žádají nájem i na rok dopředu.

Jako začínající go-go tanečnice brala 50 tisíc západoafrických franků, čili méně než 2 000 korun. Pokud se dívka snaží a zákazníci ji vyhledávají, může gáže vyšplhat až ke 100 tisícům franků (necelých 4 000 korun) – s vyhlídkou na další „vedlejšáky“.

Co se týče sexuálních služeb, nejnižší sazba za noc činí 2 tisíce franků (80 Kč), ale většinou dívky požadují 10 tisíc franků (400 Kč).

Klientelu tvoří spíše místní muži, ale pro dívky mají slabost především námořníci ze Západu a expati dlouhodobě žijící ve městě. Ti se prý nechovají tak hrubě jako Kamerunci, ale většinou si po nějakém čase najdou stálou „přítelkyni“.

Jessica se začíná ošívat. Naše otázky ji přestávají bavit a dává nám na výběr: buď fotky, nebo další otázky. Volíme focení. Jedna z nás se snaží klidnit nevraživce, kteří kvůli cvakání spouště začínají vyvádět. Po pár minutách se ale připotácí pan Roger a nekompromisně nás vyhazuje.

 

U laciných holek

Sousední Printemps bar je úplně jiná liga než podnik, ve kterém tančí Jessica. Rozdíl je patrný nejen ve skladbě zákazníků, kteří tu cucají levné drinky, ale i v tanečnicích. Žluté vlasy zničené laciným peroxidem, přemalované kontury masitých rtů, nalepené řasy.

Zatímco tanečnice z předchozího baru splňují i vyšší nároky, holky z tohoto zaplivaného pajzlu nenechají nikoho na pochybách, o co tu jde. Žena, která se představuje jako Miss Piona, by mohla z fleku pořádat lekce toho nejlacinějšího svádění.

Tentokrát máme od začátku povolené focení, musíme ale jednat rychle. Zákazníků je tu zatím jen pár, Miss Piona po delším přemlouvání přichází k tyči a začíná se pomalu svíjet. Nejdřív je z fotoaparátu rozpačitá, za chvíli si ho ale přestane všímat.

Jako by tu byla jen ona a obtloustlý chlápek s černým chmýřím okolo brady. On ji mlsně pozoruje, podlouhlou sklenku s barevným drinkem svírá na opěradle křesla. Piona si zálibně mačká poprsí napěchované v těsné push-up podprsence, na nehtech oprýskaný růžový lak.

Pak sjíždí po nahém břichu dolů do kalhotek a pomalu si kleká na zem. I přes vysoké podpatky a oplácaná stehna mrštně vyskakuje do základní taneční pozice a začne špulit masitý zadek v minisukni na svého obdivovatele. Pomalá skladba končí, stejně jako naše focení.

Piona říká, že jí je třiadvacet a pochází z Doualy. Tvrdí, že vystudovala střední školu, ale to nám později vyvrací její kamarádka představující se jako Entiecelle – i její příběh je jako přes kopírák.

Entiecelle pochází z chudých poměrů, nenašla pořádnou práci. Všechno se ještě víc zkomplikovalo, když otěhotněla.

Dnes se Entiecelle stará o roční dceru. Říká, že jednou by chtěla s barovým zaměstnáním praštit. Ale až tak prý za deset let, zatím ji tanec baví, i když pracuje šest dní v týdnu.

Máme ještě mnoho dalších otázek, ale opět se připotácí pan Roger, který má na starosti oba podniky. Musíme prý odejít. Odrazujeme prý hosty a stěžoval si na nás nejen nerudný násoska rozvalený v ušmudlaném křesílku – vadíme i dívkám samotným. Kšeft je zkrátka kšeft.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama