Armáda v době koronakrize

21. května 2020

foto Jarmila Štuková

Heslo „Společně to zvládneme” se stalo v době epidemie českou mantrou. Lidé zasedli k šicím strojům a začali šít roušky. Hromadně také vařili pro dobrovolníky, kteří vyráběli na 3D tiskárnách ochranné štíty. Tleskalo se lékařům, sestřičkám, záchranářům i policistům. Zato na vojáky se trochu zapomnělo. Přinášíme soubor fotografií Jarmily Štukové, která snímky pořídila v průběhu dubna a doprovodila je následujícím textem.

Před budovou pošty v pražských Košířích postávají vedle armádní sanitky tři postavy v protichemických oblecích. Připomínají zelené kosmonauty. Během chvíle se ujímají dvou dalších postav navlečených do bílých kombinéz, které právě vycházejí ze dveří. Pomalu a důkladně je začínají dekontaminovat. Celou situaci sledují obyvatelé z protilehlých oken i balkónů. „No nebejt to před mým barákem, řek bych, že jsme někde ve válce, nebo za komára na branný výchově!” křičí postarší muž a odklepává popel z cigarety.

foto Jarmila Štuková

Tým složený ze dvou armádních zdravotníků a tří chemiků je jedním z třiatřiceti mobilních odběrových týmů, které armáda nasadila. Odebírají vzorky od lidí s podezřením na nákazu, případně jezdí na místa větších shluků. Ať už jde o nejrizikovější skupiny, tedy o domovy pro seniory a domy pečovatelských služeb či třeba právě o poštu. „Je to výjimečná příležitost vyzkoušet si metodiku v praxi,” říká poručík Pavel Tichý z 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany, který této skupině chemiků velí.

Ordinace místo jídelny

Před zmíněnou dekontaminační procedurou vyšetřili mladí vojenští zdravotníci v neprodyšných bílých mundúrech více než dvě desítky zaměstnanců pošty. Z vyklizené jídelny vytvořili improvizovanou ordinaci, na jídelní stůl vyskládali dlouhé odběrové tyčinky v plastovém obalu se jménem konkrétního člověka. Do půlky místnosti postavili barel s nápisem „Kontaminovaný materiál covid 19”. K oprýskané zdi v rohu jídelny postavili šedivou chladničku, do níž odkládali získané vzorky.

foto Jarmila Štuková

„Někteří ten tlak do nosohltanu nevydrží. Musíme tyčinku strčit skrz nos až úplně nahoru, což je velmi nepříjemné. Jen tak se dá ale s jistotou odebrat správný vzorek,” vysvětluje skrz respirátor a štít záchranářka Rebeka Škvorová, která už dva roky slouží u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích.

foto Jarmila Štuková

Paní středního věku nápor jejího stěru sice vydržela, ale zmačkaná rouška se jí v ruce třepotala, že to za ní bolelo i mě. Pak potichu poděkovala, otřela si uslzené oči a odkráčela. Po celou dobu zde kolegyni pomáhal Artur Kofroň: „Nejtěžší bylo naučit se správně používat ochranné pomůcky. Už si ale zvykáme. Každý den vyjíždíme v průměru na tři místa, v oblecích tak v jednom kuse pracujeme i několik hodin,” popisuje denní šichtu, která odběrovým týmům začíná v šest hodin ráno.

Pražská polní nemocnice

Podpořte Reportér sdílením článku