Armáda v době koronakrize

Report

Heslo „Společně to zvládneme” se stalo v době epidemie českou mantrou. Lidé zasedli k šicím strojům a začali šít roušky. Hromadně také vařili pro dobrovolníky, kteří vyráběli na 3D tiskárnách ochranné štíty. Tleskalo se lékařům, sestřičkám, záchranářům i policistům. Zato na vojáky se trochu zapomnělo. Přinášíme soubor fotografií Jarmily Štukové, která snímky pořídila v průběhu dubna a doprovodila je následujícím textem.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Před budovou pošty v pražských Košířích postávají vedle armádní sanitky tři postavy v protichemických oblecích. Připomínají zelené kosmonauty. Během chvíle se ujímají dvou dalších postav navlečených do bílých kombinéz, které právě vycházejí ze dveří. Pomalu a důkladně je začínají dekontaminovat. Celou situaci sledují obyvatelé z protilehlých oken i balkónů. „No nebejt to před mým barákem, řek bych, že jsme někde ve válce, nebo za komára na branný výchově!” křičí postarší muž a odklepává popel z cigarety.

Tým složený ze dvou armádních zdravotníků a tří chemiků je jedním z třiatřiceti mobilních odběrových týmů, které armáda nasadila. Odebírají vzorky od lidí s podezřením na nákazu, případně jezdí na místa větších shluků. Ať už jde o nejrizikovější skupiny, tedy o domovy pro seniory a domy pečovatelských služeb či třeba právě o poštu. „Je to výjimečná příležitost vyzkoušet si metodiku v praxi,” říká poručík Pavel Tichý z 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany, který této skupině chemiků velí.

 

Ordinace místo jídelny

Před zmíněnou dekontaminační procedurou vyšetřili mladí vojenští zdravotníci v neprodyšných bílých mundúrech více než dvě desítky zaměstnanců pošty. Z vyklizené jídelny vytvořili improvizovanou ordinaci, na jídelní stůl vyskládali dlouhé odběrové tyčinky v plastovém obalu se jménem konkrétního člověka. Do půlky místnosti postavili barel s nápisem „Kontaminovaný materiál covid 19”. K oprýskané zdi v rohu jídelny postavili šedivou chladničku, do níž odkládali získané vzorky.

„Někteří ten tlak do nosohltanu nevydrží. Musíme tyčinku strčit skrz nos až úplně nahoru, což je velmi nepříjemné. Jen tak se dá ale s jistotou odebrat správný vzorek,” vysvětluje skrz respirátor a štít záchranářka Rebeka Škvorová, která už dva roky slouží u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích.

Paní středního věku nápor jejího stěru sice vydržela, ale zmačkaná rouška se jí v ruce třepotala, že to za ní bolelo i mě. Pak potichu poděkovala, otřela si uslzené oči a odkráčela. Po celou dobu zde kolegyni pomáhal Artur Kofroň: „Nejtěžší bylo naučit se správně používat ochranné pomůcky. Už si ale zvykáme. Každý den vyjíždíme v průměru na tři místa, v oblecích tak v jednom kuse pracujeme i několik hodin,” popisuje denní šichtu, která odběrovým týmům začíná v šest hodin ráno.

 

Pražská polní nemocnice

V areálu Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích si v první chvíli připadám jako po zemětřesení na Haiti v roce 2010. Tehdy ovšem nafukovací vojenské stany s červeným křížem praskaly ve švech a na improvizovaných sálech se amputovala končetina za končetinou. Střešovická polní nemocnice slouží především jako odběrové místo. Dnes ovšem zeje prázdnotou.

„Největší nápor jsme zažili hned v březnu po vyhlášení nouzového stavu, kdy jsme prováděli až tři sta odběrů za den,” říká vedoucí laborantka Centrálních laboratoří kapitán Tatjana Markovina. Zkraje bylo nutné odběry zasílat do externích laboratoří, od dubna má ale nemocnice vlastní analyzátor, který výrazně snižuje čekání na výsledky. V počátku koronakrize totiž nebylo moc míst, kde testovat, proto se čekací lhůty protahovaly i na několik dnů. Postupně se situace zlepšovala.

V laboratoři oddělení hematologie a krevní transfuze, kterou jako primář vede plukovník Miloš Bohoněk, se v současné době otestuje už jen okolo 200 vzorků za den. „Naše kapacita nyní zdaleka není využita, což je dáno extenzivním nárůstem počtu testujících laboratoří. Nyní jich už je téměř stovka a nabídka výrazně převyšuje poptávku – i vzhledem k ústupu epidemie.”

 

Nejvyšší stupeň ochrany

Ve vojenské laboratoři v Těchoníně na Orlickoústecku se člověku mohou vybavit záběry z hollywoodského filmu Smrtící virus. Na rozdíl od jiných výzkumných místností se zde totiž vojenští zdravotníci pohybují výhradně v nepropustných skafandrech.

Těchonínské Centrum biologické ochrany tvoří izolovaný komplex plný chodeb, plynotěsných dveří, trojitých oken, hermeticky uzavřených dekontaminačních místností i pokojů se speciálními zdravotnickými přístroji připravenými na léčbu pacientů napadených těmi nejzákeřnějšími nákazami. A právě místní zdravotníci v počátku sehráli důležitou roli v tom, jak správně používat ochranné pomůcky. Především v menších regionálních nemocnicích školili personál, jak správně oddělit kontaminovanou a čistou zónu.

Na konci března hovořil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch o Těchoníně jako o jedné z možných záchytných stanic pro seniory, kteří tvoří nejohroženější skupinu. Toto armádní zařízení je ale koncipováno primárně k výzkumu nebezpečných nákaz typu Ebola. Slouží také jako místo pro karanténu vojáků, kteří se vracejí ze zahraničních operací - ročně jím projde asi tisícovka navrátilců z krizových oblast s možnou epidemiologickou hrozbou.

„Neumím si představit, jak bychom si zde poradili s velkým počtem nakažených seniorů. O jednoho pacienta se u nás musejí starat tři sestry, které bychom museli stáhnout z civilních nemocnic,” vysvětluje ředitel areálu podplukovník Michal Kroča.

 

Historická příležitost

„Armáda začala přijímat některá preventivní opatření už v únoru,“ říká náčelník generálního štábu generál Aleš Opata. Vojáci vracející se z italských a rakouských hor, kde trávili dovolenou, putovali pro jistotu rovnou do karantény.

V průběhu epidemie vojáci pomáhali vykládat zdravotnický materiál z letadel, který v nemocnicích nahrazoval podomácku ušité ústenky či předražené respirátory. Armáda také pomohla centralizovat systém řízení Chytré karantény mezi kraji a krajskými hygienickými stanicemi a poskytla zázemí Centrálnímu řídícímu týmu ve vojenském areálu Ruzyně. Vojenští analytici a specialisté spolu se zdravotníky, experty z oblasti IT, policisty a hasiči vytvořili systém, jehož účelem je co nejrychleji najít potenciálně nemocné a umístit je do karantény.

„Koronakrize umožnila armádě posílit schopnost podílet se na společném řízení do této doby neprovázaných součástí Integrovaného záchranného systému, hygienických stanic či laboratoří,“ uzavírá generál Zoltán Bubeník.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement