Vteřina neštěstí, měsíce bolesti, roky naděje

Lidé

V červnu loňského roku seděla v taxíku, který smetl vlak. Řidič taxíku zemřel, její kamarádka měla středně těžká zranění. Třiatřicetiletá Veronika byla první na ráně – náraz jí zdevastoval obličej a způsobil další poranění hlavy. Přežila, ovšem čekají ji ještě minimálně dva roky další léčby. Je ale optimistická a vyzývá k tomu i ostatní. „Nemáme moc nad vším, co nás v životě potká, ale je plně v naší moci, jak se k tomu postavíme,“ říká.

Audio
verze

Jednoho dne se probudíte a život se vám otočí naruby. Nevíte, co se stalo; pak se ptáte, proč právě vy. Plno lidí v tuto chvíli začne propadat panice či sebelítosti. To ale nebyl případ třiatřicetileté Veroniky Vávrové. Přitom jí tragická nehoda osobního auta s vlakem v červnu změnila život k nepoznání.

Svou nehodu nechce srovnávat s nynější situací kolem pandemie koronaviru. Sama si však – neplánovaně a nedobrovolně – prošla školou zvládání krizových situací. „Ze zkušenosti teď vím, že první a nejdůležitější věcí v takové chvíli je zůstat v klidu. A také zodpovědně dělat to, co můžu,“ říká Veronika. Konkrétně tím myslí například nebrat věci na lehkou váhu, ale současně „sebrat rozum do hrsti“, nebo třeba chodit k volbám místo výletu, a také „nenapomáhat zlu, nebo před ním alespoň nezavírat oči“.

 

Toulala se v mezisvětě

Byla neděle 7. června 2020, čtyři hodiny odpoledne a Veronika jela s kamarádkou taxíkem kousek za Prahou, nedaleko letiště. „Bohužel taxikář vjel na přejezd při signalizaci a nabral nás vlak, který nás táhl sto metrů. Proč si vybral zrovna onu osudnou cestu, nikdo neví,“ popisuje dramatickou událost. Případ se dostal i do médií. O tragédii v Dobrovízi ve středních Čechách, kde zasahoval i vrtulník, informovala v den nehody tisková mluvčí středočeské záchranky Petra Effenbergerová: „Jeden muž utrpěl zranění neslučitelná se životem. Žena utrpěla vážná zranění hlavy a byla letecky transportována do Ústřední vojenské nemocnice. Další žena byla na místě ošetřena a se středně těžkými zraněními transportována do nemocnice v Motole.“

 

Ženou, která „utrpěla vážná zranění hlavy“, byla právě Veronika Vávrová. „Naštěstí jsem ani na okamžik neumřela, takže to mozek přežil. Vrtulníkem mě ihned dopravili do vojenské nemocnice, kde jsou na taková zranění machři,“ říká Veronika. Náraz vlaku jí ovšem proměnil k nepoznání obličej. „Mám sešroubované čelisti, protože horní byla zlomená. Utrpěla jsem mnohočetné zlomeniny v obličeji, některé kosti už nebyly vůbec, takže mám například titanové očnice,“ vypráví o svých zraněních Veronika, která se nyní zotavuje v domácí péči.

„Bylo to o fous. Během hlubokého spánku jsem se toulala v ,mezisvětě‘, ale ještě se mi tam nechtělo.“ Vypráví, že se jí zdálo, jak žije ve středověké Praze a lidé se na její sdrátovanou, poničenou tvář chodí dívat a zvoní umíráček. Když se po čtyřech dnech ze spánku probudila, zjistila, že má skutečně poničený obličej.

Od té doby podstoupila Veronika další operace a nějaké ji ještě čekají, zranění se ale velmi dobře hojí. Podle slov lékařů je zázrak, že vůbec přežila. „Trauma nemám, protože si ten den vůbec nepamatuji. V nemocnici mluvili o zázraku, že to dopadlo takhle, a já jsem opravdu vděčná, že jsem neochr-nula, že mozek přežil bez újmy a že vidím. Přitom jsem týden v nemocnici neviděla a více než čtrnáct dnů nemluvila,“ vypráví Veronika. A děkuje všem doktorům, kteří ji měli a mají na starosti.

 

Nová kapitola

Své zranění a svůj stav by prý nesla hůře, kdyby netrénovala, měla horší fyzickou kondici a imunitu, a obecně odolnost. Ze svého předchozího života byla, jak říká, zvyklá na nápor, a to zejména ten pracovní. „Život v českém showbyznysu je náročný, musíte mít ostré lokty,“ říká.

Od narození žije v Praze, začínala v šestnácti jako hosteska a modelka, postupně se ale vypracovala do pozice promotérky a produkční. Věnovala se organizaci sportovních akcí, konferencí, koncertů, koncertních turné, festivalů, muzikálů, natáčení filmu a reklamy.

Podílela se například na natáčení snímku Spider-Man’s Far From Home, přivezla do Česka a na Slovensko koncerty Hugha Laurieho (známého jako doktor House) nebo produkčně zaštítila vznik české adaptace muzikálu Tarzan.

„Již zhruba před třemi lety jsem profesně vyhořela a musela si dát pauzu, nakonec jsem se ale ke své práci opět vrátila. Prostředí českého showbyznysu mě však již dlouho nenaplňovalo a přála jsem si mít více času na své zájmy, což je historie, badatelská činnost, fotografování a psaní. Teď se tomu jako invalidní důchodce mohu paradoxně věnovat naplno,“ popisuje Veronika Vávrová.

Z historie ji nejvíce zajímá dvacáté století. Již na střední škole psala seminární práci o bývalém československém ministru zahraničí a synovi prvního československého prezidenta Janu Masarykovi. „Stal se pro mne velkým vzorem a inspirací. Považuji jej totiž za člověka se srovnanými morálními a etickými hodnotami,“ říká a těší ji, že se ještě stihla setkat s někdejším Masarykovým tajemníkem Antonínem Sumem.

 

Odhodlaná bojovat

Na Instagramu ji najdete pod jménem Veronika Netopýr. A i když můžete být z některých fotek – zejména jejích selfie – trochu vedle, v jejích instagramových příspěvcích nenajdete stopu po sebelítosti, negativitě nebo prohře. Je odhodlaná bojovat. „Léčení a opravy budou na dlouho, ale pan primář, co mě opravoval, mi řekl, že ještě dva roky a mohla bych vypadat zase k světu,“ píše.

„Po další operaci čelisti se opět zvětšuje naděje, že budu vypadat normálně. Jednou. Už teď se mohu symetričtěji usmát a pohybovat horním rtem. To předtím nebylo možné,“ hodnotila svůj zdravotní stav začátkem října. V listopadu mi pak napsala: „Už mám nádhernou protézu, takže mám zuby!“

Teď v lednu je to sedm měsíců od chvíle, kdy se znovu narodila. Na svět se dívá optimistickýma očima. „Přijde mi jako nesmírná škoda neprožívat čas, který nám byl dán, naplno, s radostí a užitečně. Myslím, že oproti našim předkům nás nic tak hrozného zatím nepotkává,“ říká. „Nyní jsem si absolutně jistá, že i z velice nepříznivého období se dá těžit a že všechno je možné obrátit v novou příležitost,“ dodává mladá dáma, která prožila to, co si většina nás ostatních neumí ani představit.

 

Autorka studuje žurnalistiku.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama