Petr Pithart: Češi Slovákům nerozuměli, ale federace šanci měla

14. srpna 2022

Bývalý předseda české vlády v letech 1990–1992 Petr Pithart, který se účastnil mnoha jednání o budoucnosti československé federace, vysvětluje v rozhovoru pro magazín Reportér, proč bylo podle jeho názoru možné společný stát zachránit. „Čeští politici tehdy slovenské otázce vůbec nerozuměli a tvrdili, že Slováci federaci již mají, tak co by ještě chtěli,“ říká také někdejší předseda českého Senátu a vysokoškolský učitel práv. Vzpomíná i na setkání s Vladimírem Mečiarem a na to, proč si tento slovenský politik nesedl s Václavem Havlem.

Co byste řekl na rozhovory s Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem pro magazín Reportér, kteří v nich popisují rozdělení československé federace?

Znám ty postoje. Konkrétně Mečiarovy výroky jsou někdy nesrozumitelné, ale on tak mluvil vždy. Dobře jsem ho znal, jelikož to byl můj partner až do červnových voleb roku 1992.

Jak tedy vzpomínáte na Vladimíra Mečiara?

Ještě než odpovím přímo na tuto otázku, je nutné připomenout, že česká vláda, když jsem byl jejím předsedou, řešila v rámci budoucnosti společného státu dvě velké kauzy. Kompetenční ústavní zákon v roce 1990 a otázku ústavní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou. Ohledně kompetencí jsem vyjednával s Mečiarem já. Češi tehdy slovenské otázce vůbec nerozuměli a tvrdili, že Slováci federaci již mají, tak co by ještě chtěli. Málokdo tady věděl, včetně většiny českých politiků, že když byly při vzniku federace v roce 1968 nastaveny republikám slušné kompetence, tak začátkem sedmdesátých let byly zase úpravou ústavy omezeny. Vše si tehdy Husák (hlava normalizačního komunistického Československa – pozn. red.) vzal zpět. Takže ta federace byla pouze kulisou.

Jak to tedy s kompetencemi národních republik bylo?

Češi tvrdili, že prý již všechno mají, ale já jakožto republikový premiér jsem neměl nic. Třeba privatizace podniků jako byla Škoda auto bychom bez toho nového kompetenčního zákona na republikové úrovni nemohli dělat.

A co jste si tedy osobně myslel o Vladimíru Mečiarovi?

Svým způsobem jsem ho měl rád, jelikož to byl citový, až exaltovaný člověk, který neměl daleko k slzám. Jakmile se ale dostával do kouta nebo prohrával, tak byl dost histrionský (osobnost, která se vyznačuje teatrálním chováním a touhou po neustálé pozornosti – pozn. red.). Poté ho vystřídal ve funkci slovenského premiéra Ján Čarnogurský, který byl naprostým opakem. Byl to racionální a korektní právník. Ten přišel s myšlenkou státní smlouvy a zase tomu Češi vůbec nerozuměli. Přitom šlo o to, že federace vznikla v roce 1968 tak, že existovaly dva nerovnorodé orgány.

Což znamená?

Slovenská národní rada vznikla jako volený parlament už po roce 1945, ale Česká národní rada vznikla v uvozovkách samoplozením, nepřímou volbou československým Národním shromážděním, když se Československo v roce 1968 federalizovalo, padesát poslanců si pak dokonce koncem roku Česká národní rada „zvolila“ sama. Čili federace nevznikla legitimně, na což jsem ostatně už v té době upozornil v žertovném fejetonu. A v roce 1991 Čarnogurský chtěl, aby se systém vytvořil znova a legitimně. Potom se jednalo o pořadí kroků a o tom, jak se to naváže na ústavu federace. Proběhlo hodně dlouhých a expertních jednání a nakonec bylo dosaženo dohody v prvních měsících roku 1992. Jenže nastal zádrhel. Předsednictvo Slovenské národní rady muselo hlasovat, aby mohl dohodnutý proces začít. A zde to neprošlo, hlasování bylo deset ku deseti, chyběl pouhý jeden hlas, aby se návrh povedlo odhlasovat. Pro paradoxně odmítli hlasovat i Čarnogurského straníci.