Hurikán ukázal místním novou tvář Petra Kellnera

Report

Ve své podnikatelské kariéře určitě udělal řadu kroků, které byly přinejmenším kontroverzní. Na ostrově Virgin Gorda v Karibiku však na Petra Kellnera vzpomínají opravdu v dobrém. Veřejně se to moc neví, ale český miliardář výrazně pomáhal tamním obyvatelům po ničivém hurikánu Irma, který udeřil v roce 2017.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Ve svém druhém domově na Britských Panenských ostrovech žil Petr Kellner dlouho podobným způsobem jako v Česku. Potichu, jako málo přístupný a téměř neviditelný člověk, který se snažil nevzbuzovat pozornost okolí. Sám o sobě říkal, že je introvert, což při osobním kontaktu pravda nebyla, ale bytostně nesnášel jakýkoliv veřejný zájem o svou rodinu a blízké.

Na ostrově Virgin Gorda, nejvýchodnější výspě hlavního souostroví Panenských ostrovů, mluvili dlouho o Petru Kellnerovi jen jako o „tom Čechovi“. O tom, co dělá, čím se živí a že patří mezi nejbohatší a nej-
úspěšnější lidi na světě, věděl ze čtyř tisícovek stálých obyvatel ostrova jen málokdo.

Změnilo se to krátce po 6. září 2017. Ten den se přes Britské Panenské ostrovy přehnal hurikán Irma a o dva týdny později zkázu dokončila „mladší ničivá sestra“ Maria. Irma je dodnes nejsilnějším a zároveň nejničivějším hurikánem, který touto částí světa – kde jsou jinak na obrovské bouře docela zvyklí – prošel. Meteorologové bouři zařadili do nejvyšší, páté kategorie. Ve skutečnosti Irma s rekordní rychlostí přes 280 kilometrů v hodině vlastně jakékoli kategorie přesáhla.

Co stálo hurikánu v cestě, to sfoukl do oceánu nebo zničil. Domy, lodě, místní infrastrukturu na čištění a výrobu pitné vody, stejně jako zdroje elektřiny. Ostrovy pyšnící se zelenými háji, bílým pískem a blankytným mořem se tehdy na satelitních snímcích přebarvily na několik týdnů na univerzální hnědý flek. Pro Britské Panenské ostrovy (British Virgin Islands neboli BVI), na nichž žije dohromady asi pětatřicet tisíc stálých obyvatel, to znamenalo katastrofu. Lidé z tohoto zámořského území patřícího k britské koruně, vzdálení od Londýna skoro sedm tisíc kilometrů, se museli rychle postarat sami o sebe.

Na ostrově Virgin Gorda, kde byl rezidentem Petr Kellner, hurikán podle svědectví místních úplně zničil nebo vážně poškodil až osmdesát procent domů. Komunita čtyř tisíc lidí žijících na tomto ostrově zůstala dokonale odříznuta od světa, přerušena byla i komunikace s hlavním ostrovem Tortola, kde sídlí administrativa BVI.

„Petra Kellnera si pamatuji jako nenápadného spasitele, který pomohl, abychom si zachovali pocit důstojnosti a naděje,“ vzpomíná pro magazín Reportér Sharon Flax-Brutusová, která byla v době po hurikánu Irma jednou z vůdčích osobností bojujících za záchranu a obnovu ostrova Virgin Gorda.

Společně s dalšími místními obyvateli byla u vzniku dobrovolnické organizace, která kvapně zkoušela navázat kontakt se světem a sehnat věci nutné pro přežití. Záchranné práce začali dobrovolníci organizovat z poničené budovy Scotiabank v místním městečku Spanish Town. V prvních dnech a týdnech po hurikánu bylo potřeba odvrátit humanitární katastrofu. Chybělo úplně všechno. Pitná voda, jídlo, léky. Nefungovala elektřina ani telefonní spojení, cesty na ostrově byly zatarasené polámanými stromy a zbytky domů. Většina obyvatel přišla během jediného dne o majetek i živobytí.

Spojení s lokální vládou nebylo dlouho žádné, protože hlavní ostrov Tortola byl zdevastovaný podobně jako Virgin Gorda. Místní administrativa měla navíc omezené zdroje a nejvyšší správní centrum v Londýně se zase nacházelo příliš daleko. Jako štěstí v neštěstí se ukázal nápad obrátit se s prosbou o pomoc na několik bohatých a vlivných sousedů, kteří měli na Virgin Gordě své nemovitosti nebo žili na některém ze soukromých ostrůvků v blízkém okolí.

 

James Hagedorn, šéf a spolumajitel americké firmy obchodující s osivy a hnojivy, poslal lodě a letadla se satelitními telefony, nářadím a balenou vodou. Zakladatel skupiny Virgin sir Richard Branson, který má v soukromém vlastnictví nedaleký ostrov Necker, pomáhal s kontakty, dopravou zásob a zařídil převoz lidí na Portoriko.

Jméno Čecha Petra Kellnera v souvislosti s pomocí v nouzi po hurikánu padá mezi prvními třemi. „Pan Kellner poslal několik nákladních lodí s generátory, stavebními potřebami a zajistil také kontejner s ledem,“ vzpomíná Sharon Flax-Brutusová. Místní vládě dal k dispozici i své zaměstnance, aby pomáhali tam, kde bylo zrovna potřeba. „Zorganizoval a ze svého zaplatil pracovní skupiny, které pomáhaly s odklízením trosek po bouři,“ dodává Sharon, jež několik let vedla místní centrálu turistického ruchu.

 

Hurikán ho změnil

Zpráva o tragickém úmrtí Petra Kellnera tak vyvolala na ostrově Virgin Gorda lítost a vlnu kondolencí. V dobrém na něj vzpomínají i lidé z místní politiky. Někdejší premiér Britských Panenských ostrovů Orlando Smith, který se po ukončení politické kariéry vrátil k lékařské praxi, a Vincent Wheatley, jenž je současným ministrem práce a přírodních zdrojů, s českým podnikatelem osobně jednali v době, kdy na ostrovech panoval stav nouze. „Jeho finanční pomoc a zdroje nám velmi pomohly nastartovat úklid po hurikánu,“ uvedl Vincent Wheatley, který tehdy vedl tým dobrovolníků na ostrově Virgin Gorda. „Díky němu jsme mohli opravit spoustu domů a mnoho životů se tady vrátilo k normálu,“ dodává o těžkém období po hurikánu Irma.

Lidé, kteří Petra Kellnera poznali na karibském ostrově, tak trochu rozdělují jeho životní etapy; jako by jedna byla před hurikánem, druhá po něm. Před přírodní katastrofou byl víceméně anonymním bohatým sousedem s krásným domem v zátoce Nail Bay, po Irmě si k němu vytvořili blízký vztah. „Na ostrově se o něm dříve mluvilo jako o ,tom Čechovi‘,“ říká Sharon Flax-Brutusová. Prý se jen vědělo, že je bohatý a patří mu jeden z nejhezčích domů. „Když jsem později pochopila, jaký je rozměr jeho majetku, získal si mé uznání… Nijak se svým jměním nechlubil, přišel na naše ostrovy a respektoval nás, naše zákony i individuální hodnoty,“ vypráví.

 

Plán z vyvráceného sloupu

Podobně hovoří i David V. Johnson, americký developer, který se s manželkou před lety přestěhoval na ostrov Virgin Gorda, aby v zátoce Oil Nut Bay vybudoval luxusní vilový resort respektující místní přírodu. „Petr byl člověk, který byl odhodlaný udržet si anonymitu a vést normální rodinný život. Myslím, že po hurikánu se změnil, stal se mnohem přístupnějším i ve věcech, které pro něj byly dříve velmi soukromé,“ vzpomíná. Před Irmou se sice několikrát setkali, ovšem bližší vztah navázali až na večeři pořádané sousedem Richardem Bransonem šest dnů po přírodní katastrofě. „Petr mě tehdy požádal, jestli bychom se nemohli potkat druhý den. Původně to mělo být setkání na patnáct minut, ale nakonec z toho byl tříhodinový rozhovor,“ říká David Johnson.

Sešli se na půli cesty mezi „svými“ zátokami, v marině Gun Creek. David vypráví, že si sedli na vyvrácený telefonní sloup a začali debatovat, co na ostrově zdecimovaném hurikánem dělat dál. Rychle prý našli společnou řeč, protože vedle okamžité materiální pomoci místním chtěli oba na Virgin Gordě zůstat a ostrov – moderně řečeno – posunout směrem k dlouhodobé udržitelnosti. „Petr byl vizionář a o budoucnosti přemýšlel podobně jako já. Věděl, že bude potřeba se pustit do vytváření pracovních míst. Protože jen rozdávat stodolarové bankovky, což on tehdy skutečně dělal, by nestačilo,“ vysvětluje David Johnson.

Snaha vytvořit nová pracovní místa, aby si lidé mohli začít opět vydělávat, platit za nákupy a udržet si své domy na ostrově, odstartovala éru investování Petra Kellnera na Virgin Gordě. Investoval, a to mnohdy anonymně, do množství lokálních projektů. Jedním z těch viditelných byla obnova místa, jež je v této oblasti pojmem. Bar s restaurací a ubytováním „Saba Rock“ leží na stejnojmenné skále, vzdálené jen pár set metrů od břehu ostrova Virgin Gorda. Těsně vedle má svůj soukromý ostrůvek Eustatia zakladatel vyhledávače Google Larry Page, jen o něco dál je ostrov už zmiňovaného miliardáře Richarda Bransona jménem Necker. Tato oblast se zátokami a mělkým mořem, sevřeným mezi množství ostrovů, je označována jako úžina North Sound. Je to ráj pro surfing a kiting, který dlouhodobě patřil mezi nejoblíbenější sporty Petra Kellnera.

Celou tuto oblast hurikán Irma zle potrápil. Některé vyhlášené podniky se ani po čtyřech letech nevrátily k plnému provozu. Naopak Saba Rock prošel díky Kellnerovi úplnou přestavbou a letos by se měl v plné kráse otevřít. V místě investoval do školy kiteboardingu a podle Davida Johnsona podpořil řadu drobných projektů, aniž by se někdo dozvěděl, že peníze věnoval on. „Nedělal to z důvodu, aby mu to vydělávalo nebo aby mu to přineslo veřejné uznání. Dokonce bych řekl, že to ani nedávalo ekonomický smysl,“ vysvětluje. „Přemýšlel, jak to tady zachránit pro místní a posunout dál o generaci vývoje dopředu,“ dodává David Johnson.

 

Podpora od drakeovy úžiny

Během našeho rozhovoru na konci května 2007 si Petr Kellner pochvaloval, jak mu život na ostrovech v Karibiku, vzdálených pět až šest časových pásem od Česka, umožňuje udržovat rovnováhu mezi prací a zábavou. Do místního brzkého odpoledne, dokud byl ještě v Česku den, nebo alespoň večer, pracoval a potom mohl v klidu vyrážet na surf či kite na moře.

Jeho domovskou základnou na ostrově byla zátoka Nail Bay ve střední části Virgin Gordy. Z kopce, který padá dolů k azurovému moři, je fantastický výhled na úžinu sira Francise Drakea, oddělující větší Tortolu od menších ostrovů. Před pár lety tady Petr Kellner investoval do malinkého golfového hřiště, které však prý bylo určeno spíš pro jeho otce než pro něj samotného. Golf byl, jak sám říkal, jedním z mála sportů, k němuž si cestu nenašel.

I tuto část ostrova hurikán Irma před necelými čtyřmi lety zdecimoval. Místní resort se sportovním klubem a restaurací fakticky vymazal z povrchu země. Také tady se Petr Kellner stal investorem, když vykoupil pozemky a velkou část resortu od původního developera. Loni otevřel kompletně zrenovovaný sportovní klub s tenisovými a squashovými kurty, nový kabát dostala místní vyhlášená restaurace Sugarcane. Její jméno, Cukrová třtina, odkazuje na plantáž, která tu kdysi bývala. Vše je k dispozici i veřejnosti, což v soukromých resortech na ostrovech nebývá vždy pravidlem.

Podle Sharon Flax-Brutusové pokračoval Kellner v podpoře místních obyvatel i loni, kdy ostrovní ekonomiku, závislou na cestovním ruchu, zasáhla krize okolo covidu-19. „Podpořil potravinovou banku a jeho restaurace pomáhala s přípravou jídel, která mířila k nejvíce postiženým lidem,“ říká. Místní vláda kvůli nebezpečí zavlečení nového koronaviru loni v březnu ostrovy pro nerezidenty uzavřela. Hermeticky uzavřené zůstaly hranice až do začátku prosince. Vláda tím ochránila obyvatele a místní nemocnici před nebezpečnou nákazou, na druhou stranu to tvrdě zasáhlo místní hospodářství. S turistikou souvisí více než polovina lokální ekonomiky. „Nebyli tady žádní turisté, na řadě míst museli podnikatelé zavřít a propustit lidi. Petr ale nezavřel, dál pokračoval v budování a investicích. Ekonomika tady stála jen na několika soukromých byznysech, jako byl ten jeho,“ líčí David Johnson, soused a podnikatel z Oil Nut Bay.

Petr Kellner byl podle svých karibských známých a přátel na ostrově Virgin Gorda šťastný, protože tam mohl budovat a plánovat nové věci na roky dopředu. S ostatními podnikateli chtěl i v místě tvořit a rozšiřovat národní parky, vystavět tam stezky, přírodní hřiště a sociální zázemí, aby se tam lidé vraceli. Na ostrově chtěl údajně zůstat „velmi dlouho“, ale o tom, zda by se tam přesunul natrvalo, prý rozhodnutý nebyl. „Řekl mi: Zařídím se podle toho, co na to řekne moje žena. A myslel to vážně,“ vzpomíná David Johnson a dodává: „Vytvořil tady spoustu věcí, které pro něj možná byly z pohledu investic docela malé, ale pro místní, pro Virgin Gordu to byly věci s obrovským dopadem.“

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama