Bulvár Ludvíka Svobody

Post Image

Bulvár Ludvíka Svobody

Play icon
5 minut

ilustrační foto MAFRA/Profimedia.cz

Stále u nás vládne jakási habsburská úcta k majestátu, pokud jde o prezidenty. Proto máme stále nábřeží Ludvíka Svobody. A asi i proto skeptici tvrdí, že ústavní žaloba na prezidenta Zemana nemá cenu.

Žaloba senátorů na prezidenta kvůli snahám Hradu ovlivňovat nezávislé soudy podle všeho nebude úspěšná. Ústavní žaloba neprojde velmi pravděpodobně ani parlamentem, takže se nedostane ani k ústavnímu soudu. Škoda. Bylo by totiž něco jiného, kdyby se ústavní soudci museli k věci vyjádřit. Bylo by lepší, kdyby to formulovali oni, spíše než skeptici argumentující rovnou, že by „podle všeho“ nebyla úspěšná, a proto je lepší ji ani nepodávat.

Žaloba na prezidenta je důležitá, protože by přinesla rozsudek, ať už takový, nebo opačný. I špatný rozsudek by byl lepší než žádný. Alespoň by se vědělo, jak na tom jsme. Tak a tak, žádné dohady.

Co znamená to skeptické „podle všeho“? Že žaloba nemá cenu. Převáží argumenty jaksi mimoprávní. Sesazení prezidenta by přineslo škodu, pro příznivce hlavy státu by to byla do nebe volající urážka, protože prezident je „fajn a je vtipnej“! U nás stále ještě preferujeme při myšlení o spravedlnosti to „správné a rozumné“ před tím „podle zákona“. Že politický názor je víc než názor soudní.

Žaloba na prezidenta by měla opravdu velkou cenu. Soud by byl nucen vyjádřit se k tomu nejzásadnějšímu, co i prezident rád říká: „padni komu padni“. Ať by byl závěr ústavního soudu pro prezidenta příznivý, nebo ne, měl by cenu posunu od nedotknutelnosti úřadu k rovnosti před zákony, což je disciplína, v níž jsme stále slabí. Když v USA odstavovali prezidenta Nixona, komunistická část planety to vykládala jako důkaz shnilosti kapitalismu. Jak je možné soudit prezidenta, něco tak svatého? Komunisti nevěděli, že soudit a sesazovat za porušování zákonů lze i prezidenta. V tom je velikost, nikoliv malost demokracie.

Každý ví, že Zeman není Nixon, ale jakási habsburská svatá vůně z prezidenta stále ještě vane. I na komunistické „prezidenty“ se veřejnost dodnes dívá jako na prezidenty, ačkoliv to byli uzurpátoři, někteří s krví na rukou. I ten Svoboda má dodnes v Praze nábřeží, jako by víc platilo, že to byl krásný muž, než že to byl velezrádce. Jakeše, Biľaka a podobné ptáky lidé za velezrádce považují (i když soudy ne), ale Svobodu chrání dodnes prezidentská zář.

Podpořte Reportér sdílením článku