Moje a jiné omyly

Názory

Učinil jsem trochu ošemetnou věc: prošel jsem si zpětně, v čem jsem se mýlil ohledně covidu-19. A doporučuji to v nějaké formě každému. Politikům – a zejména expertům v oboru.

Audio
verze

Na světě je spousta lidí, kteří zbožňují svou neomylnost a milují svoji předvídavost.

Já jsem to říkal a na moje slova došlo – slýcháme často. Pojďme se však nyní naopak podívat, jaké předpovědi se nevyplnily. Nejlepší přitom bude, když si za studijní materiál vyberu rovnou sám sebe. Hodlám přitom zkoumat své omyly ohledně covidu-19: činím tak i proto, že stále přesně nevíme, jak a kdy pandemie skončí, současně jde o velkou globální krizi, z níž by bylo dobré se poučit. Což venkoncem bez uznání a pochopení omylů nelze.

Ovšem ještě než začnu, napíšu něco, co se může velice brzy ukázat jako mimo. Ke 3. srpnu, v době uzávěrky Reportéra, kdy vznikal tento text, se zdálo, že navzdory nakažlivější mutaci koronaviru delta se už v některých evropských zemích (Nizozemsko, Británie) čísla nově nakažených snižovala. Také se zdálo, že očkování skutečně zásadně omezuje riziko vážného průběhu onemocnění.

Proč to píšu, když je zjevné, že situace může být jiná ještě dříve, než tento článek vůbec vyjde? Nemluvě o tom, že se může a pravděpodobně bude měnit v průběhu dalších týdnů, když se lidé začnou vracet z dovolených do práce a přijde chladnější počasí. Právě proto, abych ukázal jednu z typických chyb, které se kolem covidu objevují: totiž vyvozování dalekosáhlých závěrů z aktuální situace, která se může rychle změnit.

Nicméně zpět k hloubkové sondě do svých omylů kolem covidu. Abych je zjistil, prošel jsem podstatnou část svého twitterového účtu od ledna 2020. A zde jsou některé z mých omylů:

 

Několikrát jsem doufal, že dopad nemoci, ačkoli nejde o sezonní chřipku, nebude tak zlý, že nebude tolik mrtvých. První část loňského roku jsem též mylně věřil, že se objeví rychlé medicínské řešení krize, vkládal jsem třeba přehnané naděje do remdesiviru.

Nepředpokládal jsem, že začátek očkování v Evropské unii bude například oproti Británii tak zpomalený. Posléze jsem naopak moc nečekal zásadní zrychlení dodávek vakcín a – oproti jiným zemím bývalého sovětského bloku – nakonec svižné očkování v Česku. V únoru jsem se domníval, že první dávku dostanu s trochou štěstí někdy v létě: ve skutečnosti jsem ji dostal v druhé půli května.

A pak zde byly řekněme politické omyly. Na počátku pandemie jsem si myslel, že to vláda Andreje Babiše okamžitě zvrtá. Naopak po relativně úspěšném zvládnutí první vlny jsem u nás chvíli věřil v lepší řízení krize, než jakým bylo umírání z podzimu a letošního jara. Také jsem se nějakou dobu domníval, že ačkoli třeba vláda není zcela kompetentní, státní správa, například úředníci ministerstva zdravotnictví, bude lépe připravená.

Ačkoli jsem při zkoumání svých omylů brblal, kolik mi to vzalo času, obecně bych takovou věc v nějaké lehčí formě doporučoval každému. Bylo by to užitečné pro politiky, i když nejsem naivní a nečekám, že bude Andrej Babiš mluvit o svých výrocích „my jsme tu druhou vlnu zastavili“ a „třetí vlnu si nemůžeme dovolit“, které pronesl koncem loňského roku. O dřívějších omylech by určitě měli veřejně hovořit experti. Oceňuji přitom ty, kdo už uznali, že se v něčem mýlili, jako třeba Jan Konvalinka nebo Petr Smejkal, jenž řekl, že riziko druhé vlny podcenil. Na druhé straně je pro mě obtížně přijatelné, když někdo, jako Jaroslav Flegr, utrousí, že se ve svých přehnaných apokalyptických předpovědích malinko mýlil, aby v nich potom dále pokračoval.

Jaký další expert se přihlásí ke svým omylům? Co třeba zastánci promořování? Myslí si stále po rekordních nadúmrtích v Česku, že to byl dobrý plán? A pokud ano, tak proč?

Pro mě osobně pak revize vlastní twitterové minulosti odhalila ještě jednu věc. Mimo jiné jsem zjistil, jak často jsem se zaplétal do různých, z dnešního hlediska nepodstatných, debat. Nebo kolikrát jsem diskutoval s lidmi, které stejně nezajímal jiný názor než jejich vlastní. I to je pro mě poučením do budoucna.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama