Půl bilionu. Češi myslí na budoucnost

Byznys

Každý sedmý obyvatel země investuje do fondů. Lidé si chtějí zajistit prostředky pro sebe nebo pro své blízké. Pro koho se hodí konzervativní přístup a kdo si může dovolit větší riziko s vyššími výnosy? A navíc: Na co by si měli dát investoři pozor?

Audio
verze

Už 537 miliard korun vložili jednotlivci a instituce v České republice do investičních fondů. Ta suma je astronomická, a zároveň vlastně docela malá…

Proč astronomická? Samozřejmě kvůli celkové výši. Je to více než třetina státního rozpočtu České republiky. Dalo by se za ni, podle propočtů ministerstva financí, pořídit téměř 1 800 kilometrů dálnic nebo třeba zvýšit plat všem učitelům o dva a půl tisíce měsíčně na příštích sto let. 

A proč malá? Protože v jiných zemích mají lidé nainvestováno ještě daleko více. A také proto, že při faktické neexistenci individuálního důchodového spoření jsou právě investice do fondů (ať už do klasických, nebo penzijních se státní podporou) jedním z hlavních nástrojů, jak si mohou lidé v Česku zajišťovat lepší příjmy na stáří.

Investice do fondů průběžně rostou. Výjimkou byl pouze závěr loňského roku, kdy se světové akciové trhy otřásly a zaznamenaly propady od Ameriky přes Evropu až po Čínu. 

Letos se ovšem karta zase obrátila. „Fondy i nadále patří mezi nejrychleji rostoucí složky úspor domácností. I když minulý rok vzhledem k vývoji v posledním kvartálu zaznamenaly zpomalení růstu oproti předchozím letům, v letošním roce již opět pokračují v trendu předešlých let růstem překračujícím deset procent. Od ledna do září 2019 tak majetek ve fondech kolektivního investování narostl o 64 miliard korun, což je více než třináctiprocentní růst,“ říká Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky (AKAT ČR). 

 

Kdo investuje

Využívání investičních fondů je v Česku docela rozšířenou praxí. „Statistiky ukazují, že prostřednictvím fondů investuje asi každý sedmý obyvatel České republiky,“ říká Martin Řezáč, šéf Erste Asset Management a zároveň předseda výkonného výboru AKAT ČR. V případě jeho domovské instituce, České spořitelny, investuje s fondy téměř půl milionu lidí. 

Na tak velkém počtu se pak dají pozorovat celkové trendy. „Vidíme, že roste jak počet lidí, kteří investují, tak i průměrná výše investice připadající na jednoho klienta. To nejspíš souvisí s pozitivním ekonomickým vývojem posledních let. Lidé si mohou dovolit odkládat o něco více peněz na budoucnost, a také to dělají,“ říká Martin Řezáč. Nejtypičtějším investorem je podle něj muž ve věku 35 až 55 let. 

Obdobnou zkušenost má i Richard Siuda, člen představenstva Conseq Investment Management, dalšího z hlavních hráčů na českém investičním trhu se stovkami tisíc klientů. „Mezi našimi zákazníky velmi mírně převažují muži, častěji ve věku od třiceti let výše,“ říká.

Donedávna platilo, že lidé do třiceti let, kteří již vydělávají, ale ještě nemají rodinu, disponují nebo mohou disponovat relativním dostatkem volných prostředků. Rostoucí náklady na bydlení, ať už vlastní, či pronajaté, však řadě z nich čím dál více zasahují do osobních rozpočtů. Po třicátém roce života pak s rostoucími příjmy bývá jejich situace stabilizovanější a zároveň více myslí na budoucnost.

 

Jak se zajistit na stáří

„Postupně začínají převažovat klienti, kteří investují pravidelně. Většinou každý měsíc do fondů vkládají určitou menší částku. Tento způsob považuji za nejvhodnější pro ty, kdo třeba nemají s investováním velké zkušenosti, nebo se jej z nějakého důvodu bojí,“ říká Martin Řezáč. Právě ona pravidelnost je podle něj důležitá. „Není až tak podstatné, jak vysoká je konkrétní částka, hlavní je, že si lidé zvyknou každý měsíc odkládat nějaké peníze na budoucí potřeby, i kdyby to bylo jen pár procent z jejich aktuálního příjmu,“ je přesvědčen šéf Erste Asset Management. Vedle zajištění na stáří pak mezi hlavní důvody k investování patří zejména získání dostatku peněz pro studium dětí, případně na bytové potřeby potomstva. 

Zejména poté, co byla zrušena důchodová reforma zavedená někdejší vládou Petra Nečase, hrají fondy v zajištění prostředků na stáří velmi důležitou roli. Reforma, která byla spuštěna na počátku roku 2013, umožňovala, aby si lidé část povinného důchodového pojištění (které spadá na výplatních páskách do kolonky sociální pojištění) převedli na individuální účty, a to za podmínky, že k tomu přidají další vlastní prostředky. O tři roky později byla tato možnost zase zastavena. Povinné důchodové pojištění se vrátilo zcela do režie státu a individuální „šetření na důchod“ je ponecháno na dobrovolné bázi. Ať už v klasických fondech, nebo ve speciálních penzijních fondech se státní podporou.

Kolik by si tedy lidé měli odkládat na stáří? „Existuje celá řada konceptů, obecně platí, že čím dříve začnu, tím menší část příjmu mi stačí odkládat. Začneme-li dostatečně včas, je dobrým základem i 10 procent čistého příjmu,“ říká Richard Siuda z Conseq Investment Management.

 

Konzervativně, nebo dynamicky?

Fondy se podle strategie investování dělí na dvě základní skupiny, konzervativní a dynamické. Konzervativní fondy investují tak, že přinášejí menší výnosy, ale také menší riziko ztráty. Často nakupují například státní dluhopisy a další podobná aktiva. Fondy dynamické o něco více riskují, ale mohou také přinášet vyšší výnosy, proto mají větší část svých portfolií například v akciích, kde se cena na rozdíl od státních dluhopisů může významně hýbat nahoru i dolů.

Pro volbu jednoho či druhého typu fondu je důležitá zejména doba, po kterou chce člověk investovat, a také to, zda vkládá jednorázově větší sumu, či pravidelně na svůj účet přidává. „Jednorázové investice mají častěji určeny kratší horizont, a proto bývají v průměru konzervativnější. Naprostá většina klientů u nás investuje pravidelně na dlouhou dobu, a proto volí spíše dynamické strategie,“ říká Richard Siuda.

Když lidé chtějí peníze vybrat za tři roky na něco konkrétního, je lepší konzervativní přístup, protože například akcie mohou být v té době zrovna v období nějakého výkyvu směrem dolů. Pokud budou investovat třeba na desetiletí, a ještě k tomu bez nutnosti vybrání prostředků k nějakému datu, mohou si dovolit dynamičtější přístup. Dlouhodobě totiž hodnota akciových indexů i přes občasné výkyvy stoupá a investoři, kteří mají v majetku větší podíl akcií a podobných instrumentů, vydělávají více než ti opatrnější. 

Obecně jsou však Češi stále při investování velice opatrní. „Je to dáno zčásti jakousi národní náturou: jsme spořiví, což je jistě dobře, ale máme velkou averzi k riziku. A ve srovnání se západním, a zejména anglosaským světem je tu i menší zkušenost a tradice v oblasti investic. Američané či Britové vědí, že už jejich dědové a pradědové měli podstatnou část majetku v cenných papírech, u nás ta tradice není,“ říká Martin Řezáč. Podle něj tak máme v průměru větší sklon k ukládání peněz pouze na účty či termínované vklady. „Tímhle způsobem ale nikdy nemůžeme porazit inflaci. Pokud je dnes inflace dvě a půl procenta, měli bychom vydělat alespoň stejně, aby naše prostředky neztrácely na své reálné hodnotě. A to bez nějaké formy investování zkrátka nejde,“ vysvětluje. Situace se podle něj v průběhu času mění, ale velice pomalu.

 

Riskantní dluhopisy

Na opačné straně spektra pak stojí investoři, kteří usilují o co nejvyšší výnos. V minulosti se vyskytlo již několik případů, kdy se takoví investoři spálili. Například když slibovaly vysoké výnosy některé kampeličky. Poslední dobou jsou populární investice do firemních dluhopisů. Řada z nich slibuje výnosy na úrovni osmi i více procent ročně. Část z nich je ovšem pochybná, nebo přinejmenším problematická. Dluhopisy vydávají také firmy bez dostatečného majetku a realistických podnikatelských plánů. Některé společnosti navíc zneužívají toho, že prospekty k dluhopisům podléhají schválení Českou národní bankou. Potenciální investory pak uvádějí v omyl tvrzením, že dluhopisy „jsou schváleny“ či „potvrzeny“ ze strany ČNB. Schvalovacímu procesu však ve skutečnosti podléhá pouze prospekt k dluhopisu a centrální banka se zabývá pouze tím, zda prospekt obsahuje všechny předepsané informace. Nijak však nehodnotí kvalitu podnikatelského záměru, solventnost vydávající firmy ani to, zda je nabízený výnos reálný. „V souvislosti s vydáváním dluhopisů právní předpisy žádné kompetence ČNB nesvěřují,“ upozorňuje mluvčí centrální banky Denisa Všetičková. ČNB tak pouze žádá po vydávajících firmách, aby upustily od zavádějících formulací. 

Dluhopisy do celkové výše jeden milion eur, které nejsou nabízeny ve veřejné nabídce, pak nepodléhají ani oné kontrole prospektu.

Žádná celková evidence firemních dluhopisů neexistuje. Proto lze jen odhadovat celkový objem prostředků, které lidé tímto způsobem investují. Podle Martina Řezáče se odhady pohybují mezi pěti až patnácti miliardami korun. To je samozřejmě zlomek ve srovnání s fondy, které jsou naopak kontrolovány a regulovány velmi přísně. I tak je to ale dost na to, aby za sebou pochybné dluhopisy mohly nechávat tisíce zklamaných klientů. „Nejde přitom vůbec o nevyplacené kupony (úroky z dluhopisu, pozn. red.), ale o to, že lidé nedostanou zpět nic nebo skoro nic z vložených peněz,“ říká Martin Řezáč.

Jak může klient pochybný dluhopis rozeznat? „Nejdůležitější je zjistit si informace o emitentovi, tedy o společnosti, jíž investicí do dluhopisů půjčuji své peníze: čím se společnost zabývá, její obchodní historii a její manažery. Velmi důležité je zjistit, zda má i nějaký vlastní kapitál, nebo jenom shromažďuje vypůjčené prostředky, zda vyprodukovala v minulosti zisk a podobně. Indikací neserióznosti nabídky je také přehnané zdůrazňování, že dluhopis je schválen Českou národní bankou,“ vypočítává Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh. 

Pochybné dluhopisy bývají nabízeny na internetových tržištích či prostřednictvím podomních prodejců, jejichž jedinou motivací je okamžitá provize z utržených částek a další osud dluhopisů ani klientů je vůbec nezajímá. Situace se liší v různých regionech, za jeden z rájů takových prodejců bývá označován například jih Moravy.

Asociace proto volá po tom, aby i emise firemních dluhopisů podléhaly určité kontrole a regulaci. „Je nezbytná regulace distribuce, která by stanovila jasná pravidla, jakým způsobem dluhopisy mohou být drobným investorům nabízeny a o čem mají být investoři informováni, a také umožnila České národní bance dohlížet na dodržování těchto pravidel,“ je přesvědčena výkonná ředitelka AKAT Jana Brodani. 

 

Sázka na osvědčené

Investovat část současných příjmů do zajištění vlastní prosperity v budoucnu je rozumné. S ohledem na neexistenci individuálních důchodových účtů pak nejspíše dokonce nezbytné. Existují totiž důvodné obavy, že dnešní průběžný důchodový systém, kdy se z aktuálních odvodů výdělečně činných osob vyplácejí peníze dnešním penzistům, může mít vzhledem k demografickému vývoji značné potíže. Zejména až do důchodového věku přijde silná generace dnešních čtyřicátníků.

Na druhé straně určitě platí, že je namístě obezřetnost. Větší jistotu dávají standardní fondy zavedených institucí, které navíc podléhají přísné regulaci a kontrole, než divoké alternativy, i kdyby slibovaly vyšší výnosy.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama