Na východ od ráje. Proč nejet do Krivého Rogu na dovolenou

Od vody už táhne večerní chlad, ale ti dva z řeky ne a ne vylézt. Choulí se k sobě, pod hladinou se dotýkají mokrou nahou kůží. Sedmnáctiletá Jana a její o rok starší Kolja. Na protějším břehu řeky Kalmius kouří ocelárna, za zády milenců je ještě jedna a kousek odsud je cítit smradlavá skládka.

To místo není nic moc. Avšak v tomhle městě, v tomhle kraji není kam utéct. Jana a Kolja mají plácek s trochou rákosí na okraji Mariupolu rádi. O tom, že místní řeky jsou zamořené těžkými kovy, nevědí nic.

Mordor a oligarchové

Tahle cesta je výjimečná, podobný výlet žádné turistické kanceláře nenabízejí. Jedenáctý den putujeme po nejhnusnějších ukrajinských městech. Těch, která Ukrajině po válečném roce 2014 zůstala.

Charkov, Dněpropetrovsk, Krivoj Rog, Záporoží, Mariupol. Nehledě na proevropskou rétoriku svých předáků působí Ukrajina při pohledu zvenku – a o to víc pak při pohledu zevnitř – beznadějně nereformovatelně.

Jedna věc však musí každého, kdo zemi navštíví, praštit do očí. Aktivní občané. Není jich mnoho, ale jsou nepřehlédnutelní. Vytvořil je převrat na Majdanu, který oni sami nazývají revolucí důstojnosti. Tito lidé se nehodlají vzdát. Nechtějí se sklonit ani před proruskými separatisty, ani před falešnými politiky, úplatnými úředníky a nenasytnými oligarchy.