Ramadán: Když vydržíš, dostaneš mobil

Čtvrť Noailles v centru Marseille je vyhlášená díky tržišti, na kterém se dá sehnat nejlevnější ovoce i koření ve městě. Klasický ruch ale v posledních týdnech utichl, alespoň ráno. Místní kavárny jsou buď zavřené, nebo na jejich terasách ze zvyku sedí štamgasti u prázdných stolů. Spousta přilehlých restaurací i obchodů má přes den zavřeno a ožívá až večer, kdy se muslimové scházejí ke společnému jídlu – v restauraci, na ulici nebo doma. Do své rodiny mě na večeři pozval Chekib, hlídač z marseilleského muzea Mucem.

Konflikty z hladu

Chekib přišel do Francie před jedenácti lety z Alžírska. V Oranu měl dvě pekařství, po narození dětí se ale bál, že se vrátí období teroristických útoků, během něhož se lidé obávali večer vycházet na ulici. A tak sebral rodinu a vyrazil do Francie. „Nejdřív jsme bydleli v hotelu, pracoval jsem načerno na stavbách, a když jela policie, schovávali jsme se,” vzpomíná. Později se mu podařilo získat legální práci i potřebné papíry. Ke dvěma dětem přibyly další dvě. V době mé návštěvy sledují v televizi egytpskou obdobu MTV, a netrpělivě čekají, až zapadne slunce. Začátek ramadánu včera ohlásila Saudská Arábie – taková je zvyklost – poté, co se na obloze objevil srpek měsíce.

První den hladovění je prý nejtěžší, a tak berou děti zavděk už datlemi namočenými do kysaného mléka elben – předkrmem, který usnadňuje trávení hlavního jídla. Matka pak začne na stůl nosit vše, co připravila od brzkého odpoledne: polévku harira, salát, hranolky, kuřecí maso na švestkách a jehněčí, nesmí chybět sladké limonády a spousta majonézy. „Říká se, že pro ty, kdo drží ramadán, existuje speciální brána do ráje. A podle proroka je tento ráj tak krásný, že si ho ani neumíme představit,” vysvětluje Chekib hlavní motivaci vydržet. „Kromě půstu byste se také celý měsíc měli snažit být lepší, čili nelhat, nemluvit sprostě, odpouštět. Na konci měsíce se pak skutečně cítíte lépe, a to jak morálně, tak fyzicky. Půst je dokonalá očista.”

Chekib si stěžuje, že jeho kolegové v práci často podvádějí, a když je nikdo nevidí, tajně jedí nebo kouří. „Ve Francii to máte těžké, když někomu dáváte tradiční polibek na tvář na uvítanou, hned cítíte, jestli před tím kouřil,” připomíná. Přištižení hříšníci se prý nejčastěji vymlouvají na to, že jsou nemocní. Marodi, stejně jako velmi staří lidé a těhotné nebo menstruující ženy, jsou totiž z obliga. „Během ramadánu jsou najednou všichni nemocní!,” vzteká se Chekib. Mnoho muslimů si také bere dovolenou. Kvůli hladu jsou více podráždění a bojí se, aby se nedostali do konfliktu s kolegy. Jiní naopak chodit do práce chtějí, aby jim den rychleji utekl.

Předstírání v jídelně

Ze čtyř Chekibových dětí drží ramadán dvě nejstarší. Čtrnáctiletá dcera se postí celý měsíc, její jedenáctiletá sestra zatím jen o víkendu a také ve středu, kdy je ve Francii školní vyučování jen dopoledne. Ve státě, kde jsou náboženské projevy na veřejnosti zakázané, se totiž situace komplikuje například ve školní jídelně. „Když nezaplatíme jídlo na celý měsíc, tak v jídelně nemůžeme být, musíme čekat venku. Jenže my chceme trávit přestávku s ostatními, proto jídlo zaplatíme a pak předstíráme, že jíme. Paní učitelka minule chodila kolem a zjišťovala, kdo nejí. Byly jsme tři, co držíme ramadán, a jedna kamarádka ne. Tak jsme koukaly do plných talířů a čekaly, až to sní,” vysvětluje Amina.