Jedině Alžběta

10. září 2022

Profimedia.cz

Když jsem se roku 2000 přestěhovala do Anglie, pobaveně jsem sledovala malou stařenku v křiklavých šatech a vyladěných kloboucích, která na mě vykukovala nejen z médií, ale třeba i z dceřiných omalovánek nebo dřevěných kostek. „Proč do té směšně vyhlížející babičky s velkou kabelou cpete každý rok tolik peněz?“, žasla jsem. Dnes už odpověď částečně znám.

Americký turista před pár lety bloumal kolem zámku Balmoral, když najednou zahlédl starou ženu v šátku a v pohorkách. Křikl na ni, jestli někdy potkala královnu. „Já ne,“ odpověděla Alžběta a dodala: „Ale on ano!“. A ukázala na místního policistu, který se držel zpátky.

Když komentátor BBC tuto historku opakoval v den královnina úmrtí, byla už o něco delší. V novější verzi prý nic netušící turista navíc ještě poprosil královnu, ať ho s policistou, který údajně potkal královnu, vyfotí.

I v případě, že je příběh vymyšlený, sotva si někdo bude stěžovat. Věrně totiž ilustruje povahu a chování Alžběty II.

Panovnice vykonávala svou roli s takovou majestátností, že se špičky globální politiky předháněly, aby se jí mohly klanět.

Ona přitom nemilovala výpravné bankety. Milovala například Balmoral, kde zemřela dva dny poté, co přijala svého patnáctého premiéra (premiérku). Jen tam mohla být za nenápadnou venkovskou tetu s uličnickým smyslem pro humor.

Přečtěte si také

Podpořte Reportér sdílením článku