PODCAST: Své requiem za vinaře jsem dokončoval v klášteře, říká Bogdan Trojak

8. března 2022

Post Image

PODCAST: Své requiem za vinaře jsem dokončoval v klášteře, říká Bogdan Trojak

Play icon
69 minut
Bogdan Trojak

archiv

Básníci bývají synonymem pro lidi nepříliš praktické neřkuli ekonomicky negramotné, což je ovšem předsudek. Živým důkazem nepodloženosti takového tvrzení je další host podcastu Host Reportéra, vinař a provozovatel dvou vyhlášených vinných barů Bogdan Trojak.

Cestou do redakce se zastavil u nedalekého kostela svatého Petra, kde před dvěma sty lety houpal zvony malý Karel Hynek Mácha. Poté, co spadl z trámu, se nemohl dočkat dospělosti a plnovousu, který milosrdně zakryje jizvy.

Básníka a vinaře Bogdana Trojaka pojí k Máchovi zvláštní vztah: „Měl jsem štěstí a v Litoměřicích pod Radobýlem koupil pozemek, kde letos sadíme vinici, patnáct tisíc keřů. Právě na Radobýlu Mácha napsal svou poslední báseň a viděl, jak dole ve městě hoří stodoly – nutně tehdy běžel hasit přes můj dnešní pozemek.“

V podcastu Trojak vzpomíná například na to, jak ho coby nenasytné dítě v sedmdesátých letech krmila Nohavicova „Bláznivá Markéta“ na vlakovém nádraží v Českém Těšíně.

Hovoří i o tom, kterak před deseti lety zakládal v pražském Karlíně vinárnu Veltlín, zaměřenou na autentická vína z regionů někdejšího Rakouska-Uherska, ale i o tom, jak těsně před pandemií otevřel na Starém Městě další ambiciózní podnik jménem Autentista, který se specializuje vedle vína taky na šampaňské: „Po pár měsících provozu přišel zmar,“ vrací se Bogdan Trojak do předloňska, „protože jsme s kolegou do Autentisty investovali veškeré naše peníze, a teď měli sice krásný, ale zavřený podnik.“

Dnes jsou sice vinárny otevřené, ale Bogdan Trojak upřímně říká: „Zatím nechodí tolik lidí jako před pandemií.“

Sám ve svých vinárnách pracuje jen minimálně: „Nejvíc se teď věnuju budování vinařství, výsadbě vinic, jízdě v traktoru…“

Loni získal cenu Magnesia Litera za dětskou knihu Safíroví ledňáčci a Glutaman, nyní dopisuje rozsáhlou báseň Vinařská mše: „Abych měl při dokončování naprostý klid, odjel jsem na týden do kláštera v Želivě.“

Requiem za vinaře napsal i z toho důvodu, že má mezi nimi spoustu dobrých přátel – a někteří z nich poslední dobou želbohu zemřeli. „Třeba kamarád Moše spadl během míchání rmutu do kádě a udusil se kysličníkem uhličitým. Noc předtím jsme si posílali rýmované esemesky, a on psal o tom, jak míchá víno a rád by se v tom vykoupal – jako by si předpověděl smrt.“

Rozhovor s Bogdanem Trojakem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.

Podpořte Reportér sdílením článku