PODCAST: Své requiem za vinaře jsem dokončoval v klášteře, říká Bogdan Trojak
8. března 2022
PODCAST: Své requiem za vinaře jsem dokončoval v klášteře, říká Bogdan Trojak
8. března 2022
PODCAST: Své requiem za vinaře jsem dokončoval v klášteře, říká Bogdan Trojak
Básníci bývají synonymem pro lidi nepříliš praktické neřkuli ekonomicky negramotné, což je ovšem předsudek. Živým důkazem nepodloženosti takového tvrzení je další host podcastu Host Reportéra, vinař a provozovatel dvou vyhlášených vinných barů Bogdan Trojak.
Cestou do redakce se zastavil u nedalekého kostela svatého Petra, kde před dvěma sty lety houpal zvony malý Karel Hynek Mácha. Poté, co spadl z trámu, se nemohl dočkat dospělosti a plnovousu, který milosrdně zakryje jizvy.
Básníka a vinaře Bogdana Trojaka pojí k Máchovi zvláštní vztah: „Měl jsem štěstí a v Litoměřicích pod Radobýlem koupil pozemek, kde letos sadíme vinici, patnáct tisíc keřů. Právě na Radobýlu Mácha napsal svou poslední báseň a viděl, jak dole ve městě hoří stodoly – nutně tehdy běžel hasit přes můj dnešní pozemek.“
V podcastu Trojak vzpomíná například na to, jak ho coby nenasytné dítě v sedmdesátých letech krmila Nohavicova „Bláznivá Markéta“ na vlakovém nádraží v Českém Těšíně.
Hovoří i o tom, kterak před deseti lety zakládal v pražském Karlíně vinárnu Veltlín, zaměřenou na autentická vína z regionů někdejšího Rakouska-Uherska, ale i o tom, jak těsně před pandemií otevřel na Starém Městě další ambiciózní podnik jménem Autentista, který se specializuje vedle vína taky na šampaňské: „Po pár měsících provozu přišel zmar,“ vrací se Bogdan Trojak do předloňska, „protože jsme s kolegou do Autentisty investovali veškeré naše peníze, a teď měli sice krásný, ale zavřený podnik.“
Dnes jsou sice vinárny otevřené, ale Bogdan Trojak upřímně říká: „Zatím nechodí tolik lidí jako před pandemií.“
Sám ve svých vinárnách pracuje jen minimálně: „Nejvíc se teď věnuju budování vinařství, výsadbě vinic, jízdě v traktoru…“
Loni získal cenu Magnesia Litera za dětskou knihu Safíroví ledňáčci a Glutaman, nyní dopisuje rozsáhlou báseň Vinařská mše: „Abych měl při dokončování naprostý klid, odjel jsem na týden do kláštera v Želivě.“
Requiem za vinaře napsal i z toho důvodu, že má mezi nimi spoustu dobrých přátel – a někteří z nich poslední dobou želbohu zemřeli. „Třeba kamarád Moše spadl během míchání rmutu do kádě a udusil se kysličníkem uhličitým. Noc předtím jsme si posílali rýmované esemesky, a on psal o tom, jak míchá víno a rád by se v tom vykoupal – jako by si předpověděl smrt.“
Rozhovor s Bogdanem Trojakem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.