Seriál

Zubní implantát k nám přišel s revolucí

13 / 01 / 2019

Asi neexistuje silnější vizuální symbol bezmocného stáří než zubní protéza ve skleničce na nočním stolku. To však už dnes neplatí. Dnešní stařenky a stařečci mají často hezčí chrup než jejich vnoučata. Laik nepozná, který zub je opravdový a který je umělý; což platí třeba i u mladých hokejistů, kteří dostali ránu pukem nebo hokejkou. Mají totiž v puse jeden ze zázraků současné medicíny. O tom, kam dnešní lékařství došlo, pojednává seriál, který tímto začíná.

Asi neexistuje silnější vizuální symbol bezmocného stáří než zubní protéza ve skleničce na nočním stolku. To však už dnes neplatí. Dnešní stařenky a stařečci mají často hezčí chrup než jejich vnoučata. Laik nepozná, který zub je opravdový a který je umělý; což platí třeba i u mladých hokejistů, kteří dostali ránu pukem nebo hokejkou. Mají totiž v puse jeden ze zázraků současné medicíny. O tom, kam dnešní lékařství došlo, pojednává seriál, který tímto začíná.

Chybějící zuby vždy vadily, funkčně i esteticky. Archeologové našli kostry Mayů, které měly v čelisti šest století před naším letopočtem vsazené patřičně zbroušené náhrady z mušlí. Náhradu za ztracené zuby pak lidé nikdy nepřestali vymýšlet, ale pořád to nebylo ono – viz zuby ve skleničce nebo můstky, kterými se mezery v chrupu překlenuly za cenu toho, že se musely zbrousit a zatížit sousedící zdravé zuby, na které se můstky připevnily. 

Uspokojivým řešením se staly až zubní implantáty. Za jejich vynálezce je považován Švéd Per-Ingvar Brånemark, který v padesátých letech minulého století přišel na to, že naše kosti bez problému přijmou titan, což byl objev cenný pochopitelně i pro jiné obory, například ortopedii. Lidský organismus se nesnaží vypudit titan nějakým zánětem, ale naopak, pokud není povrch kovu vyleštěný do hladka, ale maličko drsný podobně jako lidská kost, tak ho za pár měsíců obroste tak těsně, že se s ním prakticky spojí – když má ten titan podobu vrutu zašroubovaného do kosti (v tomto případě na místo kořene chybějícího zubu nebo zubů), už s ním pak nic nepohne. A pokud je ten titanový vrut ponořený do kosti dutý a má uvnitř závit (to je jedna z konstrukčních možností), lze do něj po dokonalém vhojení našroubovat další součástku, která už kouká nad dáseň, a na ni nasadit (přilepit nebo přišroubovat) keramickou korunku, můstek či celý oblouk o dvanácti zubech. A to jsou ty umělé zub, který vidíme, ale nerozeznáme od pravých.

„U nás se první zubní implantáty objevily začátkem devadesátých let, zhruba čtvrtstoletí poté, co se začaly používat v západní Evropě a Americe,“ říká MUDr. Jiří Krug, špičkový implantolog. „Tehdy to ale byla dost divočina. Materiál se dovážel ze západní Evropy a z USA, jenže u nás chyběly zkušenosti. Implantáty sice zaváděli chirurgové, ti ale neuměli tu specifickou implantologii, takže se stávalo, že třeba použili malý implantát na velký zub a ten se pak zlomil a podobné věci. Ale celá naše stomatologie tehdy byla čtvrtstoletí pozadu, takže se není čemu divit.“

„A dnes?“

„Když zůstanu u implantologie, protože té rozumím, tak bych řekl, že už takových patnáct let se nemáme na co vymlouvat a za co stydět. Máme k dispozici stejný materiál a vybavení jako kdokoli jiný, jezdíme na kurzy, stáže, semináře, konference, sympozia...“

„Kde to podle vás dělají nejlépe?“

„Implantologie hodně souvisí s estetikou. Nejkrásnější výsledky mají Italové a Brazilci, tam si opravdu potrpí na to, aby zuby na implantátech byly co nejpůsobivější. Taky stále vymýšlejí něco nového. V Německu, Švýcarsku, Švédsku zase kladou větší důraz na technickou dokonalost, dlouhodobou spolehlivost, mají nejmenší procento neúspěchů.“

 

Velký pokrok

MUDr. Krug má pro implantologii ideální pracovní životopis: vystudoval stomatologii i všeobecné lékařství, promoval v roce 1989 a původní profesí je obličejový chirurg. Implantologii se naplno začal věnovat kolem roku 2000. Jak se za tu dobu změnily implantáty, které svým pacientům zavádí do čelistí?

„Moc ne. Pořád vedou slitiny titanu, i když v poslední době s podílem zirkonia. Oba prvky lidský organismus nejsnáze přijímá slitina je zároveň dostatečně pevná. Zkoušejí se i jiné materiály, výrobci nepřestávají hledat něco nového a lepšího, ale titan z toho pořád vychází nejlépe. Hodně se zapracovalo na povrchové úpravě implantátů tak, aby k nim kost, do které je zavrtáváme, co nejrychleji a nejlépe přirostla, obrazně řečeno – kost se s implantátem nespojí, ale musí k němu co nejtěsněji dorůst, přilnout, dokonale vyplnit to drobounké zvrásnění jeho povrchu. V posledních letech se už ale implantáty výrazně nemění, těžko je nějak zásadně vylepšit. Vždy je to šroub, má tvar válce nebo se zužuje do špičky, jsou různě dlouhé široké podle toho, na které místo je použijeme, jestli ponesou jen náhradu za jednotlivý zub anebo, pokud nahrazujeme několik zubů, či dokonce všechny zuby, na ně připevníme můstek.“

Implantáty dnes na světě vyrábí prý kolem dvou tisíc firem. Jsou si k nerozeznání podobné, ačkoli jejich ceny se mohou výrazně lišit. V čem je tedy mezi nimi rozdíl?

„V kvalitě povrchu, opracování a přesnosti dosedu, s níž jsou vyrobeny. To se prostým okem nepozná. Je to ale podobné jako s auty: máte několik prémiových značek, které mají historii špičkové kvality, a pak jsou ta ostatní auta, která taky jezdí. My víme, že na ty nejkvalitnější implantáty se můžeme spolehnout, i když je zavedeme do ne úplně kvalitní kosti nebo pacient není v ideálním zdravotním stavu. Ty ostatní fungují dobře v ideálních podmínkách. Implantologové na celém světě sledují, jak se implantáty po zavedení chovají, jaké problémy se s nimi objeví – nebo neobjeví –, a publikují články a statistiky. Takže víme, co jak funguje.“

Zubní implantát způsobil ve stomatologii revoluci, ale pořád ještě jsou pacienti, které implantologové odmítnou nebo jim před zavedením implantátu doporučí určitou přípravu. V první řadě jsou to ti, u nichž je zvýšené riziko, že jejich organismus cizí prvek nepřijme dostatečně snadno, například diabetici, kteří svou nemoc nemají plně pod kontrolou, a lidé s onkologickým onemocněním, chorobami spojenými s poruchami imunity či pacienti léčení léky proti řídnutí kostí. Zubní implantát by ale neměli dostat ani silní kuřáci a lidé s nezaléčenou parodontitidou, s infekčními ložisky v ústech nebo ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni radikálně zlepšit svou špatnou ústní hygienu – implantát totiž nahrazuje původní zub či jeho kořen tak věrně, že potřebuje stejné čištění jako opravdové zuby.

Implantát je zašroubovaný do kosti, takže logickou podmínkou je, aby pacient měl na příslušném místě dost kosti. Její nedostatek býval neřešitelný problém, ale v tom implantologie za dobu své relativně krátké existence u nás velmi pokročila.

„Dnes implantujeme i tam, kde bychom si dříve netroufli, protože když někde kost chybí, umíme ji doplnit, nahradit ať už kostním štěpem odebraným z jiného místa čelisti, nebo umělou, většinou upravenou hovězí kostí – obojí se používalo už před třiceti lety, ale udělali jsme velký pokrok v tom, co s tím dovedeme provést.“

Nejvíce pacientů k implantologům přivádí parodontitida, tedy bakteriální zánět podpůrných tkání zubů: začíná to tím, že plak a zubní kámen zanítí a nepatrně odchlípnou dáseň od zubu a touto štěrbinou zánět postupuje kolem zubních krčků až ke kosti. Končí to tím, že zánět rozpustí kostěné lůžko zubu a ten se časem uvolní a vypadne. Kosti je pak v tom místě méně. I ve Spojených státech, zemi doslova posedlé krásnými zuby (jen Švýcaři jim v tom mohou konkurovat), nějakou formou parodontitidy trpí téměř polovina třicátníků. Mezi lidmi nad 65 let to je 70 procent. Jedinou, ale zato velmi účinnou obranou proti parodontitidě je dokonalá ústní hygiena, tedy kvalitní čištění zubů doplněné pravidelnou péčí profesionální dentální hygienistky (pokud vím, je to z nějakého mně neznámého důvodu ženská profese, o zubním hygienistovi jsem ještě neslyšel). 

 

Další překvapení

U nás profesionální dentální hygiena do devadesátých let neexistovala, lidí s potížemi se zuby je hodně, takže o nezaměstnaném implantologovi téměř jistě ještě dlouho, dlouho neuslyšíme. A opravdu kvalitní implantát včetně práce a keramické korunky, zkrátka kompletní účet za jeden nový zub, přijde i na víc než 30 tisíc korun. Když zvolíte „auto, které také jezdí“, dostanete se pod 20 tisíc.

„Velkou změnu pozoruji v tom, jací pacienti za mnou přicházejí. Před dvaceti lety to často byli lidé, kteří už měli naprosto bezzubé čelisti, pak přišli k nějakým penězům a rozhodli dát si to do pořádku,“ říká MUDr. Jiří Krug. „Takových už hodně ubylo. Zato se postupně velmi rozšířilo sociální spektrum našich pacientů. Jsou to nejen manažeři a podnikatelé, ale třeba i uklízečka. Mají společné to, že v jejich žebříčku hodnot jsou zuby bez mezer hodně vysoko.“

Implantologii stejně jako řadu jiných oborů proměnila digitalizace, konkrétně ohromný pokrok zobrazovacích technik: prakticky každý stomatolog už má dávno v ordinaci malý rentgen na snímky jednotlivých zubů, běžné jsou i panoramatické snímky čelistí, ale rentgeny pořád poskytují jen dvourozměrné zobrazení, na kterých lékař rozezná kosti a zuby. Dnes už implantologové běžně pracují i s dentální výpočetní tomografií (nesprávně se jí říká „počítačová tomografie“, ale nejčastěji se i u nás používá CT jako zkratka anglického názvu Computed Tomography, proto mluvíme o „cétéčku“). Mají zvlášť pro ně určené přístroje, ne ty tunely, které známe z nemocničních fotografií - u těchto se sedí na sedačce.

Dalším obrovským krokem do budoucnosti je digitální skenování zubů přímo v ústech pacienta. Místo otiskování plastickou hmotou se zaznamená tvar a pozice zubů digitálně. Zubní technik pak může navrhovat korunku virtuálně na obrazovce a nechá ji vyfrézovat či vytisknout na 3D tiskárně. Využívá se i software, který zkombinuje všechny typy zobrazení a implantolog tak vidí na monitoru počítače třírozměrné zobrazení čelisti a může si velmi přesně naplánovat, jaký typ a rozměr implantátu použít a kterým směrem namířit vrták, aby se – pokud má pacient méně kosti – nedostal někam, kam se dostat nechce. Výsledkem je, že lze bezpečně provést zákroky, které by bez této technologie mohly být příliš riskantní.

A ještě jeden efekt to má: implantologie začíná být doménou mladých lékařů. Jednak je mladým oborem, který před pár desetiletími u nás neexistoval, a hlavně, k nejmodernějším technologiím přirozeně tíhne generace, která už vyrostla s počítačem v pokoji.

Kam to směřuje, ptám se MUDr. Jiřího Kruga?

„Před deseti lety jsem si nedovedl představit, co se ještě dá zlepšit, ale život mě překvapil a bezpochyby bude překvapovat dál,“ směje se. „Určitě se bude implantovat méně, protože se výrazně zlepšuje ta část zubařiny, která se označuje jako záchovná, zuby se tolik nevytrhávají, ale víc se jich daří zachránit. A věřím, že se bude zlepšovat i prevence. Pořád pro nás ale nějaká práce zbyde. Bezpochyby se dál budou zlepšovat zobrazovací metody, abychom mohli výkony daleko lépe naplánovat. Pacient to pozná na tom, že dokážeme pracovat ještě přesněji a pro něj komfortněji, bude méně trpět a méně otékat.“

 

Autor je bývalý šéfredaktor Mladého světa a bývalý ředitel Reader’s Digest pro střední Evropu. Člen Rady České televize.

Galerie (9) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat