Strach. Made in Russia

Názory

Za poslední dva roky se ruský politický systém radikálně proměnil. Rusko už není relativně měkkou autokracií, ale plnohodnotnou diktaturou vykazující některé prvky současné Číny nebo pozdního Sovětského svazu. Vyhlídky země na další roky jsou přitom zlověstné – tedy pokud se nestane zázrak. Pro Reportéra o tom píše komentátor jednoho z nezávislých ruských médií.

Audio
verze

Pro vnějšího pozorovatele není dramatičnost naší transformace nijak zvlášť očividná. Vždyť formálně Rusko zůstává republikou, v níž platí ústava a v níž je několik politických stran, které jakoby bojují o moc – na podzim se přece utkají v dalších parlamentních volbách. Osoba Vladimira Putina, která tvoří korunu tohoto systému, je už dlouho dobře známa celému světu a jako taková žádnou změnou neprošla.

Jenže ve skutečnosti se v Rusku změnilo všechno. A velice rychle. Stručně řečeno, čele reálné či domnělé hrozbě ztráty moci, pustil se Kreml do – za posledních třicet let – zcela bezprecedentního útoku na opozici. Pro nás, kdo jsme vyrostli po rozpadu SSSR, je to, co se teď v Rusku děje, strašlivá zkušenost, srovnatelná s tím, co jsme četli v historických knihách o temné sovětské éře. Mladí lidé v současném Rusku se dost možná cítí podobně nepříjemně jako evropští politici a státníci, když se setkají s vraždami na objednávku a lhaním kremelské propagandy. Život nás nepřipravil na to, abychom znovu prožívali ruské dvacáté století…

 

 

Konec tiché dohody

Ještě do roku 2019 v Rusku stále panovala křehká rovnováha mezi zájmy společnosti a zájmy Kremlu. Společnost nijak zvlášť nezpochybňovala Putinovo právo na moc, hlavně poté, co byl náš lid obšťastněn nečekaným připojením Krymu.

Kreml naproti tomu přiznával ruským občanům určitá práva a svobody. Jmenovitě právo vyjadřovat své názory, alespoň tedy soukromě, a podporovat různé politické síly včetně demokratické opozice. Občané také měli právo na svobodu pohybu, zejména na výjezd ze země a práci v zahraničí.

Pro Vladimira Putina, vychovaného v Sovětském svazu, kdy se cestovat v podstatě nemohlo, byl už jen posledně jmenovaný faktor dostatečným důkazem, že u nás panuje úplná svoboda: Vždyť jestli se občanovi něco nelíbí, vždycky může odjet! Takový „politický humanismus“ byl podmíněn různými faktory, přičemž hlavní z nich představovala neexistence viditelné hrozby ze strany opozice.

Dvacet let Putinovi stoupenci vítězili ve volbách kvůli apolitičnosti národa, mobilizaci státních zaměstnanců, kupování hlasů i přímému fixlování při jejich sčítání. Hlavním zdrojem zmíněné apolitičnosti přitom byl pocit, že k Putinovi a jeho lidem neexistuje v naší politice alternativa. Vždyť ostatní jsou přece „ještě horší“.

Už po roce 2011 se ovšem tahle kremelská volební mašina začala lámat a od roku 2014 již existovala výhradně díky „zahraničněpolitickým vítězstvím“, rozuměj připojení Krymu. Avšak v roce 2019, v průběhu voleb do moskevského městského parlamentu, se ukázalo, že kandidáti (státní) moci začínají prohrávat doslova s kýmkoliv – voliči demonstrativně odmítali vládnoucí stranu Jednotné Rusko.

V tu samou dobu se zdvihla vlna občanského protestu – nejdřív v souvislosti s případem novináře Ivana Golunova, zatčeného kvůli lživému obvinění z obchodu s drogami, a pak už kvůli vyřazování nepohodlných kandidátů ze zmíněných moskevských voleb.

Už na začátku roku 2020 proto začal Kreml hrát vabank: oznámil záměr změnit ústavu. Velmi rychle se ukázalo, že reforma spočívá v tom, že se Putin může ucházet o prezidentskou funkci dalších dvanáct let, tedy do roku 2036.

Nehledě na koronavirus, v létě 2020 uspořádal Kreml z právního hlediska naprosto nesmyslný „průzkum mezi občany“ o ústavních změnách. Regulérnost jeho výsledků byla zpochybněna, nicméně podle oficiálních součtů více než tři čtvrtiny Rusů předloženou reformu podpořily. To na jedné straně ruskou moc povzbudilo. Ovšem na druhé straně ji to přimělo se bát a začít rychle jednat: vždyť čtvrtina nespokojených, to není málo. Dnes už víme, že patrně v té době byl vydán rozkaz k fyzické likvidaci lídra ruské opozice Alexeje Navalného.

 

Opozice ve vězení

Podle kremelského plánu mělo Rusko do roku 2021 vstoupit s „anulovaným“ Putinem (rozuměj s Putinem, jehož prezidentská volební období se začínají počítat od nuly), bez jakékoliv vážnější alternativy k němu a se zcela pasivním obyvatelstvem, jemuž v čase pandemie předhodili nějaké ty drobné: rodiny s dětmi dostaly na přilepšenou necelých tři sta eur.

Návrat Navalného do Ruska poté, co se v Německu zotavoval z pokusu o otrávení (propaganda ho nenazývala jinak než „berlínským pacientem“), jeho zadržení a série demonstrací na jeho podporu měly za následek, že přímou kontrolu nad politickou situací v zemi převzali Navalného předpokládaní traviči: tajné služby. Ty přitom zvolily postup podle „tvrdého“ scénáře – od jara 2021 se jakákoliv politická činnost neschválená Kremlem považuje v podstatě za nezákonnou.

Pokusy nezávislých politiků o setkávání s občany hatí policie, politické struktury Navalného, které politik založil před několika lety, byly všechny označeny za extremistické, tedy de facto teroristické.

Tak jako v kterékoliv jiné diktatuře, i u nás se opoziční politici ocitají ve vězeních, za hranicemi anebo – v případě někdejšího vicepremiéra Borise Němcova – na hřbitově.

Začaly platit zákony zakazující aktivistům a neziskovým organizacím přijímat jakékoliv peníze ze zahraničí. Média, která informují o protestech, se nacházejí na hranici zavření. Financování jakékoliv politické aktivity v rámci Ruska musí být stoprocentně schváleno Kremlem, a to i v případě soukromých firem.

Celá kampaň před volbami do Státní dumy, které se budou konat na podzim 2021, je postavena na dvou principech: konkurovat jeden druhému a dostat se do parlamentu mohou pouze předem schválení kandidáti, přičemž Kreml je připraven štědře zaplatit všem, kdo z kampaně udělají show, jako kdyby v zemi opravdu byla demokracie.

 

Dva scénáře vývoje

Jinými slovy, k létu 2021 je společenská dohoda, která kdysi pod podmínkou nezpochybňování moci Kremlu zaručovala ruskému občanovi klidný život, roztrhána.

Navalnyj hodil Putinovi rukavici. Každý občan nyní činí rozhodnutí, na čí straně je, a tajné služby se mstí všem „nedostatečně loajálním“ nebo jen „podezřelým“.

Za sympatie k Navalnému dnes v Rusku můžete nejen ztratit práci, ale taky se stát předem poraženým v politickém boji: nedávno moc přijala zákon, který zakazuje kandidaturu ve volbách všem, kdo v minulosti podporovali „extremisty“.

Soudy už se v politických kauzách přestaly i jen letmo zabývat formálním důkazním procesem. Hlavním výrobkem, který teď Rusko produkuje, se (vedle ropy) stal strach. Lidé se bojí účastnit se politického života a moc se bojí účasti občanů v politickém životě.

Chtělo by se mi být ohledně ruské budoucnosti optimistou. Perspektivy mé země na nejbližší roky však vypadají zlověstně. V Rusku žije značný počet vzdělaných a evropsky smýšlejících lidí, hlavně obyvatel velkých měst a mladých, avšak kriticky se nám nedostává institucí, v jejichž rámci bychom mohli působit. Kreml tváří v tvář hrozbě politizace společnosti je připraven zničit struktury, o které by se občané mohli opřít.

To znamená, že pokud se nestane politický zázrak ve formě rostoucího počtu lidí připravených Kremlu otevřeně oponovat, máme k dispozici dva základní scénáře.

V jednom z nich nás čeká období vleklého, vyčerpávajícího politického teroru, sebeizolace Ruska, vytvoření jakéhosi malého Sovětského svazu, jen bez komunistické ideologie. V druhém teror postupně poleví, protože společnost už bude dostatečně vystrašená, a země pak bude dál degenerovat v rámci kleptokratického korupčního systému, jistého si vlastní dokonalostí.

Problém obou scénářů spočívá v tom, že teď už je nezastaví ani případný Putinův odchod. Ničivý útok státu (tajných služeb) na společnost v letech 2019–2021 totiž zlikvidoval zbytky politických institucí, které se v Rusku tak složitě budovaly v letech devadesátých.

 

Z ruštiny přeložila Adéla Dražanová.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama