Za Zdenou Tominovou

Lidé

Ohlédnutí za Zdenou Tominovou.

Pokaždé, když mi v posledním roce zazvonil Marek Tomin, bál jsem se telefon zvednout. Zdena na tom nebyla dobře, provázek života se jí tenčil. Tušil jsem to, a teď už to vědí všichni. Já si chci pro sebe uchovat toto: na prvním místě hlas, který hladil (představte si kouř a samet), úsměv, který věděl (ani nemusel nic říkat), a dlaně. Laskavé dlaně. Ale jak popsat jejich pohlazení? Nevím, bylo mi šest. 

Moje maminka měla na konci sedm­desátých let po podpisu Charty 77 se Zdenou Tominovou dohodu. Ta dohoda bohužel nebyla tajná, a tak jsem věděl, že když mámu zavřou, Zdena se o mě postará (stejně jako by se máma postarala o její kluky). 

Přemýšlel jsem o tom docela často, zvlášť když jsem zlobil a bylo mi hubováno. Takhle přísná by na mě Zdena nebyla. Určitě ne! Byl jsem o tom tak skálopevně přesvědčen, že jsem si nazlobenou Zdenu ani neuměl představit – hodnější paní jsem do té doby snad nepoznal. Pak jsem se podíval na mámu, v duchu ji převlékl do tepláků, ani mříže jsem si nemusel přimýšlet a už mi bylo ouzko. Ne, ne, tohle se mi taky nelíbilo. Zastyděl jsem se. 

Ale kdo by prostě občas nechtěl vyměnit mámu, že jo?

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama