Vidět popravu je v KLDR povinné
13. srpna 2019
Podívat se do „říše zla“ KLDR jinak než v rámci propagandou ovládané turistiky je skoro nemožné. Nině Špitálníkové se to podařilo dokonce dvakrát, jednou byla zatčena. Dnes cestuje za severokorejskými uprchlíky po celém světě – i se svým dvouapůlletým synem.
Naše první cesta se uskutečnila, když bylo Malcolmovi osm týdnů. Ještě cestou na letiště jsem si říkala, jestli nejsem úplný blázen, ale nakonec to byl krásný výlet a od té doby jsme cestovat nepřestali.
Pořád je to dobré. Možná to půjde hůř, až mu bude pět nebo šest, to už třeba bude chtít být s kamarády v Praze. Dokud považuje maminku za svou bohyni, chci s ním cestovat co nejvíc. Plánuji, že v listopadu procestujeme trasu Thajsko – Barma – Kambodža.
Malcolm nebyl nikdy nemocný, doma ani v zahraničí, musím to zaklepat. Očkovaný je podle českého očkovacího kalendáře, nad standard jsem mu nechala píchnout jen žloutenku a meningokoky. Jeho imunitní systém už je adaptovaný. Odjakživa jí asijské jídlo na ulici, dokonce i to ostré, ostatně v Sečuánu ani jiné nekoupíte.
Studovala jsem koreanistiku a hned od prvního ročníku mě zajímala severokorejská propaganda. Věděla jsem, že je možné přes ministerstvo školství žádat o pobyt na tamní univerzitě, tak jsem to zkusila. Dvakrát moji žádost zamítli, napotřetí to vyšlo. Tou dobou už jsem studovala v Jižní Koreji, a tak jsem se musela vrátit do Prahy a odcestovat do KLDR. Jinak to nešlo, hranici z jihu na sever překročit nelze. To bylo v roce 2011, krátce po návratu v roce 2012 jsem zažádala o další pobyt.
Rozdíl je velký. Na jednu stranu se KLDR otevírá, seženete evropské zboží, můžete si koupit třeba parfém od Diora nebo kabelku Prada, lasagne i cappuccino. Ovšem aby si Kim Čong-un udržel pozici, odstraňuje lidi, uplatňuje přísnější tresty, přibývá poprav.
Podpořte Reportér sdílením článku
Už jako studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přispívala do Lidových novin, kde posléze působila jako vedoucí rubriky Akademie LN. Dnes pracuje v deníku Právo.