Basketbalista Satoranský: Vždycky chci vyhrát

Co vás napadne, když se řekne číslo 23?

Naprostá legenda, král basketbalu Michael Jordan. Člověk, který změnil pohled světové veřejnosti na tenhle sport. A můj dětský idol.

Jste rád, že budete hrát právě za Chicago Bulls, někdejší tým Michaela Jordana?

Je to pro mě pohádka. Dnes už je to dvacet let, co Jordanova éra v Chicagu skončila, ale ta atmosféra je tam pořád znát. Takže jsem nadšený, že budu hrát právě v tomhle klubu a v téhle hale.

Vy sám hrajete s číslem 31. Proč právě s ním?

Mám dvě oblíbená čísla, osmičku a třináctku. S osmičkou hraju v reprezentaci a s třináctkou jsem hrál v Barceloně. Když jsem přestupoval do Washingtonu, byla už třináctka zabraná, tak jsem ty číslice jen přehodil a už si to tak pro NBA nechám.

Rodina nechtěla, abych odjel

S basketbalem jste začínal v pražském klubu USK. Kolik vám bylo?

Začínal jsem v osmi letech. Na naší základní škole se otevřel basketbalový kroužek, začal jsem tam chodit a po dvou měsících jsem už byl v dětském tréninkovém programu USK.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že mezi svými vrstevníky vynikáte?

Od začátku jsem vždycky trénoval a hrál s klukama, kteří byli o dva tři roky starší. Když jsem pak někdy v dorostu začal hrát proti svým vrstevníkům, viděl jsem, jak mi právě konkurence těch starších a větších pomohla. Na akcích mládežnických reprezentací jsem se pak cítil, že se můžu měřit s těmi nejlepšími v Evropě, a začal jsem si uvědomovat, že by mě ten sport mohl možná živit.

V patnácti jste byl nejmladším hráčem, který kdy hrál českou ligu, v šestnácti historicky nejmladším reprezentantem mezi dospělými. Musel jste jako „mladej“ uklízet po tréninku balony?