Na jedné straně hranice byla za hrdinku, na druhé za padoucha

Lidé

Zdravotní sestra Petra Kopecká trávila dny koronakrize pečováním o druhé. Chodila za nemocnými, píchala jim injekce a podávala léky. Přesto se na ni spousta lidí dívala skrz prsty. Nedělala to totiž doma. Jezdila z Klatov do německého Fürthu.

Rozhodování, zda zůstat v práci, měla jako matka tří dětí těžké. I ona by se nejraději zavřela doma a čekala, až hrozba přejde. „Z médií, která stále popisovala ten černý italský scénář, jsem získala pocit, že každý, kdo se nakazí, okamžitě zemře. Tehdy jsme si doma sedli a díky mému muži, který se na vše díval trochu střízlivěji a pozitivněji, jsme tuhle fázi rychle překonali,“‎ popisuje zdravotní sestra.

Čekalo ji však rozčarování. Zatímco v Německu jí byli pacienti vděční, že dále pracuje a pomáhá jim, v Česku získali pendleři stigma „roznašečů chorob“. „Chápu, že se báli, že přivezeme nákazu, ale ona byla tady i tam. Na vesnici někteří pendleři prožívali už takřka psychické týrání. Báli se pomalu vyjít na zahradu. Najednou jsme měli pocit, že jsme černé ovce. Jednou jsem se někomu takto snažila vysvětlit, že sice vyděláváme v Německu, ale utrácíme v Česku. Máme českou hypotéku, kupujeme české potraviny a nechápeme, proč jim vadíme,” vysvětluje Petra Kopecká.

Možnost nosit roušky k vážně nemocným pacientům si paradoxně musela vybojovat. V Německu nebyla rouška povinná a lidé ji vnímali negativně. Posměšky si vysloužila dokonce i od některých nadřízených.

Více v rozhovoru, který přináší Reportér Premium.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement