Grunt

Polívka je grunt. To mně doma říkali, když jsem byl malej. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Opravdu jsem vůbec nechápal, co to ten grunt je. Svou dětskou myslí jsem slovo přiřadil k odporný horký slaný vodě, ve který plavou mrtvoly zelených minihadů.

„A když ty zelený minihady sním, tak budu otrávenej.“ Ale stejně jsem to většinou musel dojíst. A to jsem ještě nevěděl, že přijde povinný dojídání ve školní jídelně za totáče, že přijdou hladový africký děti jako promakaný strašidlo komoušskejch učitelů. To byl ten jejich grunt. Tak ty nechceš jíst? Víš, že děti v rozvojových zemích by jedly, ale nemůžou? Jak se jmenuješ?

Teď už samozřejmě vím, že grunt je základ. A jedním ze základů mýho hudebního světa, ve kterým se pohybuju, jsou kluby. A protože jaro klepe na dveře, tak v mým světě začíná klubová sezona. A jsme u toho.

Mnoho kapel včetně té naší vyrazí do klubů, který přeřadí v programu z dvojky na pětku a zase bude platit, že rokenrol a jaro jsou ten nejlepší vynález na světě.

Mám to rád. Mám rád ten moment, kdy to začne. A protože to jaro vlastně díky klimatickým změnám moc dlouho netrvá, tak to mám rád celý.

První věc, která je skvělá, je ta, že se po téměř dvouměsíční pauze všichni rádi vidí a mají si co říct. Dokonce i můj nemluvnej brácha sem tam něco prohodí za volantem dodávky. Druhá dobrá věc doprovázející naše nadšené tlachání je stejně dobrá jako ta první. Alespoň část cesty TAM probíhá za denního světla. Denní světlo má na psychiku jedinců, kteří jsou dlouhodobě uzavřeni v malém prostoru, velice blahodárný vliv. A samozřejmě, když se ještě rozednívá při cestě zpět, je to taky trochu jiná situace. Třetí bonus v kapelní fotosyntéze spočívá ve vzduchu. Ve vzduchu je jaro. Zastavíš, protáhneš se a v hlubokým nádechu ti ten jarní vzduch udělá dobře. Takhle je to jednoduchý. Jsou to malé, nepatrné bonusy, které mají na existenci kapely blahodárný vliv a přispívají k omezení rizika vzniku ponorkové nemoci. (Doufám, že jsem to teď nezakřiknul, a raději klepu prstem na dřevo kytary.)

Tyhle jarní koncerty mají svou neuvěřitelně čerstvou poetiku a velice silnou energii stejně jako roční období, v kterým probíhaj. Tak to je. Lidi, kteří na ně choděj, to mají podobně, a tak se všechno definitivně propojuje.

Vytančíš, vyhraješ a vyzpíváš chmury, a pokud na to ještě máš, můžeš s nima skočit z pódia jako Morana hozená do řeky. Lidi zimu rozdupou…

Z prachu klubů jsme vzešli a v prach klubů se obrátíme. První koncert jsme odehráli roku 1994 v San Piegu v klubu Žlutý pes, což je bejvalej statek na konci města.

A tak slovo, který jsem v dětství nechápal, použiju v trochu jiný souvislosti.

Klubovka je grunt.

Co hraje tenhle měsíc tam u vás?