PODCAST: Pivovarník bych byl špatný, protože jsem pohlcený malováním, říká Masker z rodiny Matušků

K mikrofonu podcastu HoRe! přijel na kole v předvečer svých čtyřicátých narozenin a pochopitelně hovořil i o pivu, protože z pivovarnické rodiny Matušků pochází – jeho táta i mladší bratr Adam jsou vyhlášení sládci.

„Když jsem ve třetí třídě dostal poprvé otázku,“ vzpomíná, „čím chci jednou být, tak jsem ještě odpověděl, že asi půjdu cestou přírodních věd, chemie, a snad i piva. Jenomže potom jsem si uvědomil, že mi při psaní například věčně přeskakují písmenka, což bylo a dodnes je poněkud stresující. Mnohem svobodnější mi připadalo něco si rozmyslet a pak to nakreslit. Kolem sedmé třídy mě strhl skateboarding a graffiti, zjistil jsem, co je grafický design, že se dá vymýšlet skvělý design i na ty skejtové desky, a začalo být jasné, že ze mě pivovarník nebude.“

Prý to je dobře: „Už z toho důvodu, že když poslední dobou vypiju za večer tři piva, druhý den mi chybí energie. Navíc nejsem tak pragmatický a plánovací typ jako brácha. Pořád se snažím něco promýšlet, hledat, experimentovat, a to by v gastronomii nedělalo dobrotu, zatímco pro malbu to je fajn.“

V rozhovoru vypráví i o baseballu, který hraje od puberty na vysoké úrovni. „Jestli je v něčem moje čtyřicítka milníkem,“ říká, „tak v tom, že nejspíš ukončuju kariéru. Koleno už mám v takovém stavu, že by se tam po pár zápasech něco přetrhlo, a protože máme doma dvě malé děti, nechce se mi dlouho chodit o berlích.“

Vypráví o tom, proč a jak vymaloval restaurace Hospoda v New Yorku nebo Field v Praze.

Nebo o tom, jak nedávno vytvořil svůj první digitální obraz NFT (nezaměnitelný token): „Nebudu se bránit vývoji,“ shrnuje své pocity z nové větve uměleckého byznysu, „ale na skutečných obrazech se mi líbí, že fungují i bez elektřiny a září, aniž bys musel cokoli zapínat. Do digitálního světa se nikdy nepřeklopím, protože jsem pohlcený skutečným malováním.“

Rozhovor s Maskerem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.