Anketa. Jakou světovou zemi považujete za ideální pro život?

Lucie Šafářová, tenistka Před koncem kariéry v roce 2019 hrála na turnajích po celém světě. V dobách dospívání jsem považovala za nejlepší zemi Rakousko, protože jsem tam od svých deseti asi dva roky žila, chodívala do školy a připadalo mi, že se mají všichni dobře: jedí kvalitní jídlo, všude je čisto a krásná příroda, hlavně hory… Dnes mám pocit, že by pro mě mohl být ideálním místem pro život Nový Zéland, i když ho znám bohužel jen z tenisových turnajů. Viděla jsem tam ale vysokou životní úroveň, pěkná a multikulturní města, ve kterých se projdete čínskou, japonskou, italskou nebo řeckou čtvrtí, taky tam jsou nádherná pohoří i pláže, a k tomu lidi, kteří bývají podle mých zkušeností vesměs v naprosté pohodě.

Radek Baborák, hudebník Hraje na lesní roh a diriguje. V rámci své úspěšné kariéry procestoval mnoho zemí světa. Považuji za přijatelné pro život ty země, jimž se daří držet se demokratických zásad. V Evropě je mi dobře a neměnil bych: líbilo by se mi, kdybychom v Česku dokázali přebírat, co se osvědčilo jinde. Třeba finské školství a respekt k soukromému vlastnictví, italskou kvalitu potravin, německou úctu k umění, vědě a řemeslu, rakouský obchodní talent. Nemohl bych dlouhodobě žít v Severní a Jižní Americe, v Africe a Asii. Mám pocit, že tam jsou třeba hodně ostré lokty. Pro hudebníky, zvláště klasiky, je ale zaslíbenou destinací Japonsko. Nedá se napsat pár slovy proč, ale věřte mi, tam by se opravdu dalo žít.

Eva Jiřičná, architektka Jí navržené stavby najdete v Londýně, anglickém hrabství Kent, Praze či Zlíně. V době mého dospívání jsme byli zavření v kleci za železnou oponou, mohli jsme maximálně do Bulharska, Rumunska nebo Ruska. Tam jsem ale žít nechtěla. Pak jsem se podívala do Paříže a Londýna a chtěla žít tam i tam. O emigraci jsem ale v té době neuvažovala. V roce 1968 jsem přistála v Londýně, kde od té doby žiju. Anglii jsem si oblíbila pro svou svobodu, práci, lidi i možnost cestování. Procestovala jsem svět, ale usadit se jinde jsem nechtěla. Od 90. let se vracím do České republiky a znovu objevuji její krásu. I tady bych mohla žít. Žádná země není ideální a já jsem šťastná, že mám dva domovy.

Ondřej Hejma, muzikant V roce 1987 se stal pražským dopisovatelem americké tiskové agentury AP. V šedesátých letech jsem velmi romanticky miloval Ameriku. Byla to země, která vyhrávala olympijské hry, triumfovala ve vědě i umění, zkrátka ve všem, co mi imponovalo. A taky byla na správné (a vítězné) straně obou světových válek. Dneska vím, že jsem ji fakticky neznal a měl spoustu iluzí. Protože ta země se od té doby dost podstatně změnila, svobody ubylo, zato přibylo zbytečných válek a jiných nepříjemností. Teď už o podobných věcech nepřemýšlím, kořeny jsou příliš hluboké, a zvlášť v době pandemické se mi samotné cestování jeví jako něco z jiného světa.